ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.1839.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 1839/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně L. S., zastoupené advokátem, proti žalované K., p., a. s., o zaplacení 2.650.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 33/29 Cm 308/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. listopadu 2006, č. j. 5 Cmo 146/2005-143, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 11. 2006, č. j. 5 Cmo 146/2005-143, potvrdil rozsudek ze dne 15. 6. 2004, č. j. 33/29 Cm 308/96-101, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu o zaplacení částky 2.650.000,- Kč (představující pojistné plnění za odcizený automobil) a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně ze zjištění, že mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalované byla dne 16. 11. 1993 uzavřena pojistná smlouva o pojištění osobního automobilu ve vlastnictví žalobkyně. Na základě žádosti žalobkyně a se souhlasem právního předchůdce žalované došlo dne 22. 11. 1993 k vinkulaci pojistného plnění z uvedené pojistné smlouvy ve prospěch společnosti 1. S. a.s., jíž kupní smlouvou ze dne 24. 11. 1993 žalobkyně předmětné vozidlo prodala, a zároveň s touto společností sjednala leasingovou smlouvu na toto vozidlo, které dále užívala. Nová pojistná smlouva uzavřena nebyla. Odvolací soud se ztotožnil i s právním názorem soudu prvního stupně, že změnou v osobě vlastníka vozidla pojištění ve smyslu §812 občanského zákoníku „platného v rozhodné době“ (dále obč. zák.) zaniklo, neboť z pojistných podmínek nevyplývalo odchylné ujednání, a proto žalobkyně nemá právo na pojistné plnění z důvodu pojistné události – odcizení předmětného vozidla dne 26. 3. 1994. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že vlastnictví vozidla nepřešlo na společnost 1. S. a.s., protože tato společnost vozidlo ve smyslu §133 odst. 1 obč. zák. nepřevzala, neboť k nabytí vlastnictví nebylo třeba předání věci, když leasingovou smlouvou bylo dohodnuto jinak (že žalobkyně bude vozidlo nadále užívat na základě leasingové smlouvy). Odvolací soud rovněž souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že i kdyby pojistná smlouva nezanikla, nebyla by v důsledku vinkulace pojistného plnění ve prospěch společnosti 1. S. a.s. žalobkyně v této věci aktivně legitimována.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Namítala, že svůj postup, tj. žádost o vinkulaci z pojistné smlouvy ve prospěch společnosti 1. S. a.s., konzultovala se žalovanou a nikdy nebylo řečeno, že by důsledkem takového postupu mohl být zánik pojistné smlouvy. Rovněž opětovně namítla, že ani s poukazem na ustanovení §133 odst. 1 obč. zák. nelze dovodit přechod vlastnického práva k automobilu na společnost 1. S. a.s., neboť tato společnost nikdy automobil nepřevzala a převzít nechtěla a v leasingové smlouvě nebylo nic jiného dohodnuto. Navrhla, aby dovolací soud „připustil dovolání“, zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm.b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně [odvolání tudíž není přípustné dle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] a nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno a v novém rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším (zrušeném) rozhodnutí v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.]. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Řídí-li se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., je dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. §241a odst. 3 o.s.ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Předpokladem zkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je závěr, že ve výše uvedeném smyslu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, tedy že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.
Žalobkyně především v dovolání žádnou konkrétní právní otázku, jejíž význam ve smyslu shora uvedeném by mohl dovolací soud zvažovat, nevymezuje. Její námitky směřují dílem (nepřípustně) proti skutkovým zjištěním o obsahu leasingové smlouvy ze dne 24. 11. 1993 (když tvrdí, že v této smlouvě nebyla ujednána odchylka od dispozitivního ustanovení §133 odst. 1 obč. zák. o přechodu vlastnického práva bez ohledu na převzetí převáděného vozidla), dílem proti právnímu závěru, který odvolací soud vůbec neučinil (že důsledkem vinkulace pojistného plnění ve prospěch společnosti 1. S. a.s. byl zánik pojistné smlouvy). Pokud jde o aplikaci §133 odst. 1 obč. zák. na zjištěný skutkový stav, pak za situace, že vlastník vozidla (nabyvatel) se dohodl s (leasingovým) nájemcem (převodcem), že vozidlo zůstane v držení nájemce, který je bude nadále užívat, dojde k převodu vlastnictví vozidla i bez fyzického převzetí věci.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Vzhledem k výsledku dovolacího řízení bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalované, která by měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2008
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu