ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.3046.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 3046/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně T. O. C. R., a. s., proti žalované A. a r. a., společnost s ručením omezeným /A., spol. s r.o./, za účasti Č. p., a. s., jako vedlejší účastnice na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 161/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2005, č. j. 20 Co 105/2005-121, takto:
I. Dovolání proti výrokům o náhradě nákladů řízení se odmítá, jinak se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 17. 12. 2004, č. j. 22 C 161/2000-97, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 154.794,10 Kč s 23% úrokem z prodlení od 28. 9. 1998 do zaplacení, ohledně 3% úroku z prodlení z této částky od 28. 9. 1998 do zaplacení žalobu zamítl stejně jako v celém rozsahu proti původně druhé žalované, společnosti S. C., spol. s r. o., a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že smlouvou o dílo ze dne 30. 1. 1998 se žalovaná jako zhotovitel zavázala provést pro E. P. jako objednatele stavební průzkumné práce a zhotovení geodetické dokumentace pro územní řízení a dále inženýrskou činnost související s vydáním územního a stavebního povolení; stavební povolení žalované bylo S. ú. v D. B. vydáno dne 23. 6. 1998, dodavatelem sjednaných prací byla společnost S. C., spol. s r. o. Dne 28. 9. 1998 došlo při provádění těchto stavebních prací k poškození zařízení jednotné telekomunikační sítě – kabelů ve vlastnictví žalobkyně. Rozhodnutím Ministerstva dopravy a spojů ČR, Č. t. úřadu, ze dne 15. 9. 1998, č. j. 125399/98-631, nebyla pro prekluzi žádnému z účastníků uložena pokuta, avšak bylo konstatováno porušení povinnosti dané v §10 odst. 3 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ze strany žalované (k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby a o vydání stavebního povolení nepřiložila vyjádření žalobkyně). Rovněž znalecký posudek Doc. Ing. M. S. CSc. konstatoval pochybení žalované při plnění zákonných povinností tím, že nezajistila přesné zaměření a vytyčení stávajících kabelových rozvodů a nezajistila ani provedení výkopu ručně. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru o odpovědnosti žalované za škodu podle §420a obč. zák., která představuje náklady vynaložené žalobkyní na opravu poškozené telekomunikační sítě (znalcem ohodnocené jako přiměřené v místě a čase). Odpovědnost společnosti S.C., spol. s r. o. pak shledána nebyla.
K odvolání žalované a vedlejší účastnice Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 5. 2005, č. j. 20 Co 105/2005-121, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. S výhradou neúplně zjištěného skutkového stavu vytkl soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci i to, že bez jakékoli vlastní úvahy opsal tvrzení obsažená v rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR, Č. t. ú., ze dne 15. 9. 1998, č. j. 125399/98-631, aniž by byl tímto rozhodnutím ve smyslu §135 odst. 1 o.s.ř. vázán, a ve znaleckém posudku Doc. Ing. M. S., CSc., aniž by uvážil, že úkolem znalce není posuzování otázek právních, nýbrž skutkových. Po doplnění dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaná nenese ve smyslu ustanovení §420 obč. zák. odpovědnost za tvrzenou škodu, neboť žádnou právní povinnost neporušila, naopak splnila povinnost uvedenou v §10 odst. 3 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, doložit žádost o vydání stavebního povolení vyjádřením příslušné organizace spojů, tj. vyjádřením S. T., a. s., ze dne 24. 2. 1998, v němž se uvádí, že v zakresleném staveništi není žádné telekomunikační vedení a zařízení, a vyjádřením S. T., a. s., ze dne 25. 2. 1998, v němž se uvádí, že z hlediska stávajících podzemních tras kabelů nemá námitek proti realizaci stavby, s tím, že platnost obou vyjádření je 2 roky (obě uvedená vyjádření jsou rovněž zmiňována i ve stavebním povolení ze dne 23. 6. 1998). V mezidobí (dne 29. 6. 1998) od vydání stavebního povolení do provádění prací umístila žalobkyně do země v prostoru staveniště další kabely (natržené dne 28. 9. 1998 činností žalované), na které však žalovanou neupozornila, a tento záměr ani v předmětných vyjádřeních neavizovala, přičemž žalovaná toto nemohla předvídat; žalobkyně tedy odpovědnost za škodu nese podle §441 obč. zák. sama. Ve vztahu k druhé žalované zůstal rozsudek soudu prvního stupně odvoláním nedotčen.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž namítá, že její vyjádření ze dne 24. 2. 1998 a 25. 2. 1998 se týkala pouze účelové telefonní sítě a sítě dálkové (tzv. provoz přenosové techniky – PPT), nikoli právě místního telekomunikačního vedení, ohledně něhož si žalovaná vyžádala od žalobkyně pouze technickou dokumentaci mající informativní charakter. Technická dokumentace totiž není závazná a nemá povahu vyjádření ke konkrétnímu projektu stavby, které se přikládá k žádosti o vydání stavebního povolení. Pokud by si žalovaná vyžádala vyjádření k již zpracované projektové dokumentaci, obdržela by od žalobkyně obecné i konkrétní výkopové podmínky, vytyčení podzemních telekomunikačních kabelů a rovněž upozornění, že probíhá pokládka nového telekomunikačního vedení. Jelikož si tedy žalovaná nevyžádala vyjádření žalobkyně, toto pak nedoložila k žádosti o vydání stavebního povolení a nezakreslila do projektové dokumentace všechna telekomunikační vedení, porušila ustanovení §10 odst. 3 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, a §18 odst. 1 vyhlášky Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 324/1990 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vedlejší účastnice ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na správném zjištění skutkového stavu a správném právním posouzení věci, a proto navrhuje, aby bylo dovolání zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., a po přezkoumání věci podle §243a odst. 1 věty první o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., není důvodné.
Odvolací soud správně posuzoval odpovědnost žalované podle §420 obč. zák. (obecná odpovědnost za škodu), jejímiž zákonnými předpoklady jsou porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a presumované zavinění. Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak právnická (či fyzická) osoba skutečně jednala (případně opomenula jednat), a tím, jak jednat měla, aby dostála povinnosti ukládané jí právním předpisem či jinou právní skutečností. Protiprávní jednání musí být poškozeným prokázáno stejně jako vznik škody a příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi porušením právní povinnosti jako příčinou a škodou a jejím rozsahem jako následkem těchto příčin.
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu závěr, že žalovaná neporušila při projektování díla povinnost zajistit vyjádření, že v místě zamýšlené stavby nejsou umístěna podzemní telekomunikační vedení.
Podle §10 odst. 3 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, stavebníci (investoři), popřípadě generální projektanti staveb, vodohospodářských děl nebo zařízení, jejichž provedení je spojeno se zemními pracemi, jsou povinni v rámci schvalovacího řízení podle předpisů o výstavbě doložit žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby a o vydání stavebního povolení nebo jiného obdobného povolení vyjádřením příslušné organizace spojů, energetiky, vojenské správy a orgánů ministerstva vnitra o existenci podzemních telekomunikačních vedení ve staveništi (trase). Generální projektanti uvedených staveb jsou povinni zakreslovat do projektové dokumentace všechna telekomunikační vedení.
Z tohoto ustanovení nevyplývá povinnost projektanta žádat organizaci spojů (nyní vlastníka vedení) o vyjádření k již vypracované projektové dokumentaci, zákon hovoří o vyjádření o existenci podzemních telekomunikačních vedení ve staveništi (trase), aniž by předepisoval formu či způsob (postup) pro opatření takového vyjádření. Jestliže pak podle věty druhé citovaného ustanovení má projektová dokumentace obsahovat zakreslení telekomunikačního vedení ve staveništi, musí nutně žádost projektanta o vyjádření předcházet zpracování projektové dokumentace, nikoliv je následovat, jak dovozuje dovolatelka.
K námitce dovolatelky, že odvolací soud nerozlišil účelovou telefonní síť a síť dálkovou od místního telekomunikačního vedení, lze poukázat na okolnost, že žalovaná k žádosti o vydání stavebního povolení přiložila kromě jiného i tři doklady získané ve dnech 24. 2. a 25. 2. 1998 od tří složek žalobkyně: Sekce pro provoz přenosové techniky, Účelová telefonní síť a Správa přístupové sítě. V prvních dvou případech šlo o méně podrobné mapy (měřítko 1:5000 a 1:10000) místa s vyznačením staveniště, opatřené razítkem žalobkyně s vyjádřením, že stavbě nebrání žádné podzemní telekomunikační vedení. Mapy označené razítkem třetí uvedené složky sice neobsahují žádný takový text, zato je v nich detailně (měřítko 1:2000) zanesen průběh telekomunikačního vedení, které se v místě stavby nachází; s ním také žalovaná ve své projektové dokumentaci uvažovala a jeho neporušenost při provádění zemních prací zajistila.
Z uvedeného je zřejmé, že i tento třetí doklad představuje zákonem vyžadované vyjádření – tentokráte pozitivní - o existenci podzemních telekomunikačních vedení ve staveništi (trase), v němž není později poškozený kabel místního telekomunikačního vedení zmíněn. Nelze přisvědčit dovolatelce, že žalovaná ji byla povinna po získání takové informace o průběhu telekomunikačních vedení znovu žádat o vyjádření k téže otázce a předkládat k tomu již vypracovanou projektovou dokumentaci, aby splnila povinnost danou ustanovením §10 odst. 3 telekomunikačního zákona. Takový požadavek jde nad rámec toho, co projektantovi zákon ukládá. Jestliže tedy žalovaná dostála povinnosti, ukládané jí citovaným ustanovením, neporušila právní povinnost, a nejsou tak dány na její straně podmínky odpovědnosti za škodu.
Protože rozsudek odvolacího soudu ve věci je samé z hlediska uplatněných dovolacích námitek správný, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a o náhradě nákladů státu, které dovolatelka též výslovně napadá, má povahu usnesení (§167 odst. 1 o.s.ř.), proti němuž není dovolání přípustné, proto Nejvyšší soud dovolání v tomto rozsahu odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1, neboť žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované ani vedlejší účastnici v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
V Brně dne 29. dubna 2008
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu