ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.3212.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 3212/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce F. J., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj ČR, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 28 C 208/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. června 2006, č. j. 11 Co 192/2006 - 178, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 2. 12. 2005, č. j. 28 C 208/2005-156, ve spojení s opravným usnesením ze dne 17. 1. 2006, č. j. 28 C 208/2005-165, zastavil řízení ohledně požadavku žalobce na náhradu škody za období od 8. 3. 2003 do 6. 6. 2004 (ve výši 240.768,- Kč s příslušenstvím), a žalobu na náhradu škody za období od 7. 6. 2004 do 7. 3. 2005 v celkové částce 144.672,- Kč s příslušenstvím zamítl. Zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobce se proti státu domáhal náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem správních orgánů v řízení o odstranění betonové stavby, postavené na jeho pozemku. Soud vyšel ze zjištění, že sousedé žalobce – manželé P. – postavili na hranicích pozemku žalobce betonovou prefabrikovanou zeď, která zasahuje do pozemku žalobce, a proto podle rozhodnutí Městského úřadu v N. ze dne 20. 11. 2001 měla být manžely P. zbořena. Na základě jejich odvolání tehdejší Okresní úřad v K. dne 30. 5. 2002 rozhodl o přerušení řízení o odstranění stavby do pravomocného skončení sporů vedených před Okresním soudem v Klatovech pod sp. zn. 6 C 218/2001 a 6 C 129/99, v nichž se žalobce proti manželům P. domáhal náhrady škody za znemožnění využívání svých pozemků. Dne 5. 5. 2005 bylo Krajským úřadem P. k. rozhodnuto o pokračování v řízení. Okresní soud dospěl k závěru, že došlo sice k nesprávnému úřednímu postupu správních orgánů, jež spočívá v neúměrném protahování správního řízení, avšak nebyl prokázán vznik skutečné škody ani ušlého zisku na straně žalobce, a ačkoliv byl žalobce soudem poučen dle ust. §118a o. s. ř., žádné doplňující skutečnosti netvrdil a žádné konkrétní důkazy nenabídl; výši škody nelze dovozovat z pouhého hypotetického výpočtu 730 dnů x 2,- Kč x 264 m2. Pokud se žalobce domáhal náhrady škody za období od 8. 3. 2003 do 6. 6. 2004, soud řízení zastavil pro nedostatek podmínky řízení, spočívající v překážce věci zahájené (§83 odst. 1 o. s. ř.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 6. 2006, č. j. 11 Co 192/2006 - 178, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a shodně s ním dovodil, že nesprávný úřední postup správních orgánů (průtahy ve správním řízení) je doložený, avšak ani přes poučení soudem prvního stupně dle §118a o. s. ř. žalobce neprokázal existenci škody, kterou nelze dovozovat z vyhlášky městského úřadu o sazbách účtovaných za zábor obecního pozemku. Ohledně nároku na náhradu škody za období od 8. 3. 2003 do 6. 6. 2004 je závěr soudu prvního stupně o překážce litispendence správný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu dle §241a odst. 2 b) o. s. ř. Rekapituluje okolnosti daného případu a poukazuje na to, že betonová zeď je překážkou, která mu brání v přístupu na jeho pozemek o výměře 264 m2, že správní řízení vedené před tehdejším Okresním úřadem v K. bylo nesprávně přerušeno do doby skončení sporů vedených před Okresním soudem v Klatovech pod sp. zn. 6 C 218/2001 a 6 C 129/99, neboť výsledky těchto sporů nemohly mít jakýkoliv vliv na výsledek správního řízení. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že škodu neprokázal. Uvádí, že ke škodě došlo jednáním správních úřadů, pokud by správní úřad postupoval v souladu se zákonem, hodnota jeho majetku by se nepochybně zvýšila, mohl by dle své úvahy s pozemkem disponovat, např. jej prodat, pronajmout, komerčně využít. Rozsah škody vyčíslil částkou 2,- Kč za m2 denně a k této částce dospěl srovnáním s cenou uváděnou ve vyhlášce Města N., kde jsou uvedeny sazby účtované za zábor obecního majetku. Je přesvědčen, že prokázal dostatečně způsob vzniku škody, její výši i příčinnou souvislost. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a nejde o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno [§237 odst. 1 písm. b)]. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se v dané věci tedy řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.
Způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu nesprávně vyložil, popř. ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Ačkoliv dovolatel uvádí dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci), žádnou z jeho námitek nelze pod něj podřadit. Jeho námitky se týkají otázky skutkové, tedy toho, zda a co v řízení prokázal. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu spadají pod dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který v dovolání, jehož přípustnost může být dána jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nelze úspěšně uplatnit. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a jak z dikce ust. §241a odst. 3 o. s. ř. vyplývá, lze jej uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Nejde tedy o otázku právní, tím méně by mohla být otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Pokud jde o posouzení nesprávného úředního postupu, pak v tomto směru není rozhodnutí odvolacího soudu s jeho názorem v rozporu, neboť odvolací soud i soud prvního stupně shodně dospěly k závěru, že průtahy ve správním řízení naplňují pojem nesprávného úředního postupu správních orgánů.
Dovolatel kromě skutkových námitek, jež nemohou založit přípustnost jeho dovolání, neuvádí, v čem konkrétně spatřuje zásadní význam napadeného rozhodnutí po stránce právní a v čem spočívá nesprávnost právního posouzení rozhodnutí odvolacího soudu. Ani dovolací soud v žádné z námitek v dovolání neshledal otázku, jež by činila rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným.
Jak vyplývá z výše uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo ve věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatel výslovně podává dovolání i do výroku o náhradě nákladů řízení, proti němu však tento mimořádný opravný prostředek přípustný není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, č. 4).
Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 19. listopadu 2008
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu