ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.3308.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 3308/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce O. M., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 8 C 179/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2007, č.j. 26 Co 450/2007-182, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal na žalované náhrady škody na zdraví, jež mu měla vzniknout v důsledku průtahů v řízení o jeho způsobilosti k právním úkonům, které bylo vedeno u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 12 Nc 874/98.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. 12. 2007, č.j. 26 Co 450/2007-182, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 8. 6. 2007, č.j. 8 C 179/2005-144, jímž byla žaloba zamítnuta a žalobci bylo uloženo nahradit žalované náklady řízení, a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Okresní i krajský soud vyšly ze zjištění, že na základě podnětu Městského úřadu v N. bylo dne 29. 1. 1999 Okresním soudem v Náchodě zahájeno řízení o způsobilosti žalobce k právním úkonům (sp. zn. 12 Nc 874/98), a toto řízení bylo dne 18. 3. 2005 pravomocně zastaveno, jelikož nebyly shledány důvody pro omezení či zbavení žalobce této způsobilosti. V uvedené věci bylo Okresním soudem v Náchodě opakovaně rozhodováno a všechna jeho rozhodnutí byla z podnětu žalobce přezkoumávána nadřízeným soudem, kterému byl spis opětovně předkládán rovněž z důvodu žalobcem vznášených námitek podjatosti věc postupně projednávajících soudců a ustanovených znalců. Jelikož Okresním soudem v Náchodě nebylo v dané věci vydáno žádné pravomocné rozhodnutí, které by následně bylo jako nezákonné zrušeno či změněno, a žalobce rovněž neprokázal, že by se tento soud dopustil nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřených průtazích řízení, soudy obou stupňů shledaly žalobu nedůvodnou, aniž by se zabývaly tvrzenou škodou na zdraví žalobce a příčinnou souvislostí mezi postupem soudu a případnou škodou.
Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), a odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť tento soud neshledal žalovanou odpovědnou za škodu, jež byla žalobci způsobena nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Náchodě v řízení vedeném pod sp. zn. 12 Nc 874/98. Proto dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ztotožnila se závěrem odvolacího soudu, že žalobce neprokázal, že by došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně [dovolání tudíž není přípustné dle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] a nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno a v novém rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším (zrušeném) rozhodnutí v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.]. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Řídí-li se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., je dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. §241a odst. 3 o.s.ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Předpokladem zkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je závěr, že ve výše uvedeném smyslu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, tedy že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
V posuzované věci dovolatel nevymezil žádnou právní otázku, jež by činila napadené rozhodnutí zásadně významným ve výše vyloženém smyslu, a taková otázka nebyla ani implicitně vyjádřena v uplatněných dovolacích námitkách, které představují pouze paušální kritiku správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, aniž by jejich prostřednictvím byly kvalifikovaně zpochybněny jednotlivé právní závěry, na nichž napadené rozhodnutí spočívá. Úvaha dovolatele o tom, jak měla být věc po právní stránce správně posouzena, předpokládající existenci nesprávného úředního postupu a vznik škody, navíc nemá oporu ani ve skutkovém stavu zjištěném nalézacími soudy, který již v dovolacím řízení měnit nelze.
Z uvedeného je patrné, že napadenému rozhodnutí nelze přisuzovat zásadní význam po právní stránce (§237 odst. 3 o.s.ř.), a dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není přípustné.
Směřuje-li dovolání rovněž proti výroku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok soudu prvního stupně o nákladech řízení, není přípustné ani v této části (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, pod č. 4).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř., aniž se jím mohl věcně zabývat.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť procesně neúspěšný žalobce nemá na jejich náhradu právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. prosince 2008
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu