ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.4843.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 4843/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. K., proti žalované o. D., o vydání předběžného opatření, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 15 Nc 2051/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. listopadu 2006, č. j. 57 Co 641/2006-45, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 20. září 2006, č. j. 15 Nc 2051/2006 – 40, odmítl podání žalobce označené jako návrh na vydání předběžného opatření ze dne 18. 9. 2006 a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. listopadu 2006, č. j. 57 Co 641/2006-45, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání. V dovolání shrnuje skutkové okolnosti případu a nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu. Důvody k zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření považuje za neoprávněné a neopodstatněné, protože „postupoval podle osvědčeného vzoru starého podání od bývalého právníka Mgr. P. P..“ Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně a sám vydal předběžné opatření.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolatel není sice ani přes výzvu soudu (č. l. 78) zastoupen advokátem, ani nedoložil, že by měl sám právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k zastavení řízení podle §104 odst. 2 o. s. ř. Zákon totiž v ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. stanoví, že není-li splněna podmínka uvedená v §241 o. s. ř., postupuje se obdobně podle §104 odst. 2 o. s. ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a a §75b) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví (§78d).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2008
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu