ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.526.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 526/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra, v právní věci žalobce Mgr. V. T., zastoupeného advokátem, proti žalované S. a ú. s. J. k., příspěvkové organizaci kraje, za účasti Č. p., a.s., jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o 39.762,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 6 C 231/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. října 2005, č. j. 44 Co 109/2005-146, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. října 2005, č. j. 44 Co 109/2005-146, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi, poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 4. 10. 2000, č. j. 6 C 231/99-50, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 7. 2003, č. j. 14 Co 590/2000-65, rozsudkem ze dne 10. 2. 2005, č. j. 6 C 231/99-125, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 39.762,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 30. 8. 1997 došlo k dopravní nehodě na křižovatce silnice č. II/421 a silnice č. III/42125, po níž přijížděl žalobce. Křižovatka, ač měla být, nebyla označena dopravní značkou s uvedením přednosti v jízdě a žalobce, domnívaje se, že dává přednost zprava, soustředil svou pozornost na vozidla přijíždějící zprava, přičemž došlo ke střetu s vozidlem, které přijíždělo z levé strany po komunikaci označené dopravní značkou „hlavní silnice“. V důsledku dopravní nehody, jejíž příčinou bylo neoznačení křižovatky dopravní značkou, vznikla žalobci škoda, spočívající v nákladech na opravu osobního vozidla, na ušlé mzdě po dobu pracovní neschopnosti a na cestovném do nemocnice. Námitce nedostatku pasivní legitimace na straně žalovaného soud nepřisvědčil s odkazem na ust. §27 odst. 2 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Silnice, po které ke křižovatce přijížděl žalobce, byla silnicí III. třídy, a právě na ní chyběla dopravní značka, která by jej upozornila na nutnost dát přednost v jízdě. Podle §9 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb. je vlastníkem dálnic a silnic I. třídy stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí. Sám žalovaný ve své zprávě adresované soudu ze dne 22. 10. 2003 uvedl, že tato silnice je v jeho správě. Soud dospěl k závěru, že námitka nedostatku pasivní legitimace žalovaného neobstojí, neboť je to právě J. k., který je vlastníkem předmětné silnice, a žalovaný je právním nástupcem původně žalované S. a . s. B., s. p. o. Podle ust. §27 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. odpovídá za škodu vlastník silnice, tímto byl nepochybně J. k. a ten měl k tomu zřízenou organizaci pro správu a údržbu silnic. Předpoklady odpovědnosti žalované organizace za vzniklou škodu jsou splněny, neboť příčinou dopravní nehody byla chybějící svislá dopravní značka na silnici III. třídy, která je příslušenstvím silnice.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 10. 2005, č. j. 44 Co 109/2005-146, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dospěl k závěru, že žalovaná není pasivně legitimována. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že chybějící svislé dopravní značení tam, kde podle rozhodnutí příslušného orgánu mělo být, je ve smyslu ust. §26 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb. závadou ve sjízdnosti pozemní komunikace, avšak za škody vzniklé uživatelům dálnic, silnic nebo místních komunikací, jejichž příčinou byla závada ve sjízdnosti, odpovídá podle §27 odst. 2 zák. č. 13/1997 Sb. vlastník těchto komunikací. Protože - na rozdíl od původní právní úpravy - jednoznačně stanoví, že tuto odpovědnost nese vlastník pozemní komunikace, jímž byl v době škodné události stát, je dána jeho pasivní legitimace v tomto sporu. Žalobu proto zamítl pro nedostatek pasivní legitimace původní žalované – S. a ú. s. B., státní příspěvkové organizace.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že zákon o pozemních komunikacích platný ke dni dopravní nehody upravoval vlastnictví k pozemním komunikacím, aniž by odlišil dálnice a silnice I. třídy od silnic II. a III. třídy. Od 1. 1. 2001 se vlastníkem silnic II. a III. třídy stal kraj. Shodně s rozhodnutím okresního soudu dovozuje, že působnost zajišťovat sjízdnost, včetně značení silnic II. a III. třídy v době dopravní nehody fakticky vykonávala, podle zřizovací listiny Ministerstva vnitra, S. a ú. s. B. Odvolacímu soudu vytýká, že se vůbec nezabýval okolnostmi (zřizovací listina), o které soud prvního stupně opřel právní zdůvodnění svého rozsudku. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu odvolacího a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., napadené rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je důvodné.
Z obsahu dovolání vyplývá, že je uplatněn dovolací důvod podle ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení věci spočívá v tom, že odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav nesprávný právní předpis nebo že správně použitou právní normu nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závěru o nedostatku pasivní legitimace žalované s odůvodněním, že v době škodné události byl stát vlastníkem pozemní komunikace, na níž chybělo dopravní značení, což bylo příčinou dopravní nehody, a za škodu proto neodpovídá původně žalovaná S. a ú. s. B., státní příspěvková organizace, která je právním předchůdcem nynější žalované.
Podle ust. §27 odst. 2 zák. č. 13/1997 Sb., ve znění účinném ke dni škodné události, tj. k 30. 8. 1997 (dále jen „rozhodné znění“) vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace odpovídá za škody vzniklé uživatelům těchto pozemních komunikací, jejichž příčinou byla závada ve sjízdnosti, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.
Podle ust. §9 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., v rozhodném znění, je vlastníkem dálnic a silnic stát. Vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. Podle ust. §9 odst. 2 uvedeného zákona vlastnické právo státu k dálnicím a silnicím vykonává Ministerstvo dopravy a spojů. Podle §9 odst. 3 uvedeného zákona Ministerstvo dopravy a spojů nebo obec může pověřit výkonem vlastnických práv právnickou nebo fyzickou osobu (dále jen „správce pozemní komunikace“).
Z tohoto ustanovení vyplývá, že v době škodné události byl vlastníkem všech silnic, tedy včetně silnic I., II. i III. třídy, stát. Jak vyplývá z výsledků řízení, na základě zřizovací listiny ze dne 14. 12. 1990 Ministerstvo vnitra zřídilo S. a ú. s. B., jakožto státní příspěvkovou organizaci. Podle dodatku č. 1 ze dne 15. 1. 1997 ke zřizovací listině, ode dne 1. 11. 1996 je zřizovatelem této organizace Ministerstvo dopravy a spojů. Zřizovací listina stanoví v bodě 1, že S. a ú. s. B. je právnickou osobou vystupující v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Podle bodu 2 zřizovací listiny je základním posláním a předmětem činnosti organizace správa a údržba silniční sítě v rámci územní působnosti. V rámci svého základního poslání organizace odpovídá mimo jiné za zabezpečení provozuschopnosti silniční sítě, operativní odstranění nebo předepsané označení závad ve sjízdnosti, za reprodukci silniční sítě údržbou a opravami, které v sobě zahrnuje zejména údržbu povrchů, vozovek, dopravního značení, bezpečnostního zařízení a vybavení silnic, krajnic, silničního příslušenství a silniční zeleně.
Pro posouzení otázky vlastnictví silnice v době, kdy došlo k dopravní nehodě, není rozhodující, zda se jednalo o silnici I., II. nebo III. třídy, toto rozličení vlastnictví silnic platí až od 1. 1. 2001, kdy bylo zákonem č. 132/2000 Sb. stanoveno, že vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát a vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí.
Jestliže v době škodné události byla silnice č. III/42125 ve vlastnictví státu, který v souladu s ust. §9 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. pověřil výkonem vlastnických práv právnickou osobu jakožto správce komunikace – státní příspěvkovou organizaci S. a ú. s. B., je jednoznačné, že její pasivní legitimace - coby původní žalované -byla dána. Protože její veškerá práva a závazky přešly dnem účinnosti rozhodnutí ministra dopravy a spojů ze dne 1. 10. 2001 na příspěvkovou organizaci kraje S. a ú. s. J. k., je tím dána pasivní legitimace žalované ve sporu.
Z uvedeného vyplývá, že v dovolání uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je naplněn. Rozhodnutí odvolacího soudu není z hlediska tohoto dovolacího důvodu správné, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení pasivní legitimace žalované, a proto dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 , 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. března 2008
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu