ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.588.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 588/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně S. B., zastoupené advokátkou, proti žalovanému M. M., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného K. P., a. s., o 54.000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 11 C 229/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústní nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 29. září 2005, č. j. 29 Co 110/2005-98, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 25. října 2004, č. j. 11 C 229/2004-73 (správně 11 C 229/2003-73), zamítl žalobu na zaplacení částky 18.000.000,- Kč, řízení do částky 36.000.000,- Kč zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 18. 9. 2001 došlo ke střetu vozidel při dopravní nehodě, při níž zemřel manžel žalobkyně. Nehodu zavinil žalovaný, který byl rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 2. 2002, č. j. 20 T 230/2001-137, uznán vinným, a vedle trestu odnětí svobody mu bylo uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě škody 17.282,- Kč. Se zbytkem svého nároku byla žalobkyně odkázána na občanskoprávní řízení. Právní předchůdkyně vedlejšího účastníka (K. p., a. s.) likvidovala pojistnou událost z titulu zákonného pojištění žalovaného a žalobkyni vyplatila dalších 135.832,- Kč (102.300,- Kč škoda na vozidle, 7.321,- Kč na ostatních věcech a 26. 211,- Kč náklady na pohřeb). Rozhodnutím ČSSZ ze dne 9. 11. 2001 byl žalobkyni přiznán vdovský důchod ve výši 4.127,- Kč a nezl. dceři sirotčí důchod ve výši 3.564,- Kč, později zvýšený. V době nehody manžel žalobkyně soukromě podnikal, jeho příjmy se pohybovaly kolem částky 6.000,- Kč čistého měsíčně, žalobkyně byla na mateřské dovolené, pobírala mateřské dávky. Soud dovodil, že vzhledem k tomu, že zemřelý přispíval na výživu žalobkyně a své nezletilé dcery podstatně nižší částkou, než jaká byla žalobkyni vyměřena v rámci vdovského a sirotčího důchodu, nevznikl jí dle ust. §448 odst. 1 obč. zák. nárok na další náhradu vůči žalovanému, neboť náklady na výživu jsou plně hrazeny dávkami důchodového zabezpečení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudkem ze dne 29. 9. 2005, č. j. 29 Co 110/2005-98, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením. Nesporným je, že žalovaný je odpovědný za škodu, která žalobkyni v souvislosti s úmrtím jejího manžela při dopravní nehodě vznikla. Pokud jde o rozsah způsobené škody, je třeba přisvědčit soudu prvního stupně, že nárok žalobkyně jako poškozené vůči žalovanému se odvíjí od příslušných ustanovení občanského zákoníku, předmětem sporu je odškodnění pozůstalé osoby podle §448 obč. zák. Toto ustanovení vychází z toho, že náhrada nákladů pozůstalým náleží, pokud tyto náklady nejsou hrazeny dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu. Skutková zjištění vedou k závěru, že náklady na výživu žalobkyně i její nezletilé dcery, které její manžel s ohledem na své výdělkové poměry poskytoval, jsou plně hrazeny dávkami důchodového zabezpečení, a soud prvního stupně tak správně dovodil, že nárok, který má své opodstatnění v ust. §448 obč. zák., žalobkyni nevznikl; toto ustanovení pak nedává možnost ani náhrady nemateriální újmy.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání. Stručně rekapituluje průběh řízení, opakuje skutkový stav a nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že její nárok se odvíjí jen z příslušných ustanovení občanského zákoníku. Namítá, že pokud je rozsah škody způsobené provozem motorového vozidla upraven zvláštním předpisem, tj. zákonem č. 168/1999 Sb. a prováděcí vyhláškou č. 205/1999 Sb. a v souladu s těmito předpisy je uzavřena konkrétní pojistná smlouva pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, mělo by být plněno dle této konkrétní pojistné smlouvy včetně „Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla“. Je toho názoru, že dle všeobecných pojistných podmínek jí měla být náhrada škody vyplacena v souladu s čl. 3 a čl. 4, kde je stanovena pojistná částka 54 milionů Kč. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu, jakož i rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se v dané věci řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody; při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka označila, a to za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.
Dovolatelka neuvádí, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a ani dovolací soud, jenž je vázán dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), neshledal otázku, která by rozhodnutí odvolacího soudu činila po právní stránce zásadně významným ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na výkladu nároku pozůstalého na náhradu nákladů na výživu podle ust. §448 obč. zák. ve vztahu vůči škůdci. Pokud se dovolatelka domáhá, aby její nárok, uplatněný proti škůdci, byl posouzen podle obsahu pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kterou měl žalovaný (škůdce) uzavřenou s vedlejším účastníkem z důvodu zákonného pojištění podle zákona č. 168/1999 Sb., je třeba uvést, že pojistitel hradí poškozenému škodu za škůdce, a to v tom rozsahu, v jakém škůdce poškozenému odpovídá. Není-li nárok poškozeného proti škůdci dán, ani pojistitel za škůdce nic nehradí. V daném případě byl žalobkyní uplatněn nárok proti škůdci na náhradu nákladů na výživu pozůstalým. Tento nárok se řídí ustanovením §448 obč. zák. a nikoliv smluvním ujednáním žalovaného a jeho pojistitele, tím méně se pak řídí všeobecnými podmínkami pojistné smlouvy pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Soudy obou stupňů postupovaly správně, když uplatněný nárok posoudily podle §448 obč. zák.
Jak vyplývá z výše uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo ve věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.
Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a ostatním účastníkům náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2008
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu