ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.912.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 912/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce B. H., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) J. K., a 2) V. K., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 6 C 137/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. května 2005, č. j. 11 Co 2772003-254, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 190.000,- Kč, spočívající v ušlém zisku, jež měla být způsobena jednáním žalovaných, kteří bránili v podnikání žalobci a dalším osobám, na něž žalobce smlouvami o postoupení pohledávky převedl svůj nárok provozovat v nemovitosti podnikatelskou činnost, a to v rozsahu a za podmínek žalobci přiznaných ve smlouvě ze dne 13. 3. 1993.
Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne 15. 3. 2002, č. j. 6 C 137/98-216, žalobu na zaplacení částky 190.000,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 13. 3. 1993 (s platností od 15. 3. 1993) byla mezi žalobcem, žalovaným 1) a J. N. uzavřena smlouva o provozu nemovitosti zakotvující jim jako spoluvlastníkům [ačkoliv v té době byli spoluvlastníky předmětné nemovitosti jen manželé N. a žalovaný 1)] právo vykonávat v předmětné nemovitosti podnikatelskou činnost zaměřenou na „prodej zboží a občerstvení“ podle živnostenského oprávnění každého z nich s tím, že se budou při výkonu této činnosti pravidelně střídat v intervalu sedmi dnů; v rozhodném období žalobce živnostenským oprávněním z oboru hostinská činnost nedisponoval. Smlouvami ze dne 14. 6. 1993, 1. 8. 1993, 20. 9. 1993, 19. 10. 1993 a 25. 11. 1993 žalobce (v některých případech i za účasti manželů N.) pohledávku vyplývající ze smlouvy ze dne 13. 3. 1993 postoupil jiným subjektům. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dovodil, že ve smyslu ustanovení §39 obč. zák. jsou všechny smlouvy o postoupení pohledávky neplatné, neboť jimi bylo postupováno právo, které podle §525 odst. 1 obč. zák. postoupit nelze. Šlo totiž o pohledávku směřující k užívání nemovitosti, přičemž spoluvlastníci nemovitosti v ní chtěli podnikat v rozsahu svého podílu; postoupením takové pohledávky by se jejich postavení jako vlastníků zhoršilo, neboť bez jejich souhlasu by tak mohl v nemovitosti podnikat kdokoliv.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13. 5. 2005, č. j. 11 Co 277/2003-254, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně a neopodstatněnost uplatněného nároku odůvodnil zejména neplatností smlouvy „o provozu nemovitosti“ ze dne 13. 3. 1993, u níž považoval za rozhodné, že žalobce nebyl v době uzavření smlouvy spoluvlastníkem nemovitosti. Soud dovodil, že právo podnikat v provozovně nacházející se v nemovitosti ve vlastnictví někoho jiného, tj. užívat ji k tomuto účelu, může být založeno pouze úplatnou nájemní smlouvou, a že vzhledem k tomu, že nebylo vůlí účastníků předmětné smlouvy smlouvu ve vztahu k žalobci uzavřít jako smlouvu odvozenou od vlastnického práva vlastníků nemovitosti (žalobce ji uzavřel jako spoluvlastník, ačkoli jím nebyl a ani později se nestal) a jako smlouvu úplatnou - nebyly tak splněny náležitosti pro platné sjednání nájemní smlouvy - je smlouva v této části pro její nedovolenost a rozpor se zákonem podle ustanovení §39 obč. zák. neplatná. Z provedených důkazů nevyplývá (a netvrdí to ani žalobce), že účastníci smlouvy hodlali uzavřít smlouvu o sdružení podle §829 obč. zák. Za situace, kdy žalobce neměl platný právní titul k užívání předmětné nemovitosti, nebylo jednání žalovaných, jež mělo spočívat v bránění v podnikatelské činnosti žalobci a dalším osobám, jednáním protiprávním, jež by založilo předpoklad odpovědnosti za škodu podle ustanovení §420 obč. zák., přičemž ve vztahu k žalované 2) nebylo ani prokázáno, že by žalobci v užívání nemovitosti bránila.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a to z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Nesprávnost v právním posouzení věci dovolatel spatřuje v posouzení neplatnosti smluvního vztahu založeného smlouvou ze dne 13. 3. 1993 mezi ním, žalovaným 1) a J. N. Namítá, že účastníci zpočátku sjednaná práva a povinnosti z ní plynoucí dodržovali, žalobce zaplatil kupní cenu za nemovitosti a věci movité, tyto věci převzal a další věci pak společně dokupovali, a odtud dovozuje své spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti. Následná postupní smlouva pak byla reakcí na to, že mu bylo bráněno v podnikání. Dovolatel posuzuje předmětný právní vztah jako podnikání ve sdružení, aniž by pojem sdružení musel být nutně v záhlaví smlouvy uveden. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž by mu předcházel zrušující rozsudek odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Naproti tomu je zcela vyloučeno uplatnění dovolacího důvodu zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.), a proto je dovolací soud povinen odvolacím soudem zjištěný skutkový stav převzít.
Z tohoto pohledu nemůže přípustnost dovolání založit námitka dovolatele, zpochybňující skutková zjištění odvolacího soudu o tom, že v době uzavření smlouvy a ani v období následujícím nebyl spoluvlastníkem nemovitosti, v jejíž prostorách měl na základě smlouvy ze dne 13. 3. 1993 provozovat podnikatelskou činnost. Tyto výhrady nezpochybňují právní posouzení věci, nýbrž jsou uplatněním dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však přípustnost podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nemůže.
Z hlediska právního posouzení věci dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil otázku smluvního vztahu vzniklého mezi žalobcem, žalovaným 1) a J. N. na základě smlouvy „o provozu nemovitosti“ ze dne 13. 3. 1993, jako vztahu nájemního, místo toho, aby vztah účastníků posoudil jako podnikání ve sdružení ve smyslu ustanovení §829 obč. zák. Vzhledem k tomu, že v dané věci odvolací soud právně posuzoval tento smluvní vztah na základě konkrétních skutkových zjištění charakteristických pouze pro tento jedinečný a netypický případ, nemůže mít posouzení této právní otázky obecný dopad do rozhodovací činnosti soudů a nemůže proto založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve shora uvedeném smyslu. Přezkum uvedeného závěru proto postrádá potřebný judikatorní přesah, přičemž dovolací soud ani nezjistil, že by rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolacích námitek bylo v rozporu s hmotným právem nebo že by zde byly jiné okolnosti, pro které by dospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Ze všech těchto důvodů neshledal dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným a dovolání žalobce přípustným podle ustanovení
§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. dubna 2008
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu