ECLI:CZ:NS:2008:26.CDO.1415.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 1415/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce B. d. L., d., proti žalované M. T., zastoupené advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 21 C 106/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. dubna 2006, č. j. 19 Co 316/2005-84, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 12. 2004, č. j. 21 C 106/2004-63, výrokem I. přivolil k výpovědi z nájmu žalované k bytu č. 4, I. kategorie, sestávajícího z jednoho pokoje a příslušenství, ve 2. podlaží domu č. p. 1921 na tř. Kpt. Jaroše 2a v B., výrokem II. určil, že nájem bytu skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty a výrokem III. žalované uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený žalobci předat do 15 dnů od zajištění přístřeší; současně rozhodl o nákladech řízení (výrok IV).
Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 12. 4. 2006, č. j. 19 Co 316/2005-84, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. „ve znění, že soud přivoluje k výpovědi z nájmu bytu – jednotky v budově č. 1921/4 první kategorie, sestávajícího z jednoho pokoje a příslušenství, ve druhém podlaží domu č. p. 1921 na tř. kpt. Jaroše 2a v B.“ (dále „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“), jakož i ve výroku II. a IV.; změnil ho ve výroku III. tak, že žalovaná je povinna předmětný byt vyklidit a vyklizený žalobci předat po uplynutí výpovědní lhůty do 15 dnů od zajištění přístřeší, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Z provedených důkazů odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vzal především za prokázáno, že žalobce je vlastníkem předmětného domu na základě kupní smlouvy ze dne 24. 9. 2003, že žalovaná, nájemkyně předmětného bytu, jej přenechala bez souhlasu pronajímatele v období roku 2000 až 2003 do užívání minimálně jedné rodině, a v období od září 2003 do února 2004 paní S., že po tuto dobu byt sama neužívala, a začala v něm opětovně bydlet od června 2004. Na tomto skutkovém základě soudy obou stupňů dovodily, že jsou dány uplatněné výpovědní důvody podle §711 odst. 1 písm. d) a h) občanského zákoníku v tehdy platném znění, tj. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb., tj. že žalovaná hrubě porušila povinnosti nájemce bytu tím, že byt přenechala do podnájmu jiné osobě bez souhlasu pronajímatele, a bez vážných důvodů ho po delší dobu neužívala.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a uplatnila v něm výslovně dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzuje z toho, že při převodu vlastnického práva k předmětnému domu, resp. k bytu nebylo respektováno její předkupní právo jako nájemkyně bytu, a převod byl uskutečněn bez jejího vědomí; v tom spatřuje rozpor s hmotným právem. Naplnění vady řízení spatřuje v postupu soudu prvního stupně, který přiznal větší váhu důkazům žalobce (výpovědím svědků, kteří byli a jsou členy žalobce a jejichž výpovědi byly z tohoto důvodu účelové s cílem dosáhnout uvolnění bytu, což bylo navíc motivováno jejím romským původem) a odvolacího soudu, jenž tuto vadu neodstranil a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Vyjádření k dovolání podáno nebylo.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněno rozhodnutí ve věci samé.
Dovolací soud se nejprve zabýval posouzením, zda rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem měnícím ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Pro úvahu, jde-li o rozsudek (byť i jen zčásti) měnící, je rozhodující nikoli to, zda odvolací soud formálně rozhodl podle §220 o. s. ř., nebo zda postupoval podle §219 o. s. ř., nýbrž to, zda odvolací soud posoudil práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení po obsahové stránce jinak, než soud prvního stupně (shodně srov. též důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 47 a 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998 a 1999). V projednávané věci odvolací soud pouze upřesnil označení předmětného bytu (výrok I.), ve výroku III. sice formálně změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, avšak jen tak, že doplnil, že povinnost žalované vyklidit předmětný do 15 dnů od zajištění přístřeší nastává po uplynutí výpovědní lhůty. Odvolací soud posoudil po obsahové stránce práva a povinnosti účastníků shodně, jeho rozsudek není (ani zčásti) rozsudkem měnícím, a proto přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dána.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládá již z toho důvodu, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) nebo nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.). K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Dovolatelka, která vzhledem k obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) dovolání uplatnila též dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že při převodu vlastnického práva k předmětnému domu kupní smlouvou uzavřenou mezi městem Brno a žalobcem nebylo respektováno její předkupní právo. Otázkou převodu vlastnického práva k předmětnému domu na žalobce, resp. porušení předkupního práva žalované se však odvolací soud (ani soud prvního stupně) nezabýval, a na jejím řešení tak napadené rozhodnutí nespočívá. Přitom podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat pro nesprávné právní posouzení věci jen tehdy, jestliže na něm napadené rozhodnutí spočívá. Pro řešení označené otázky tak není dovolání přípustné.
Dovolatelka dále brojí proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů (svědeckých výpovědí); uplatňuje tedy – posouzeno dle obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) dovolání rovněž dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatelka tu však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. – přípustné (§241a odst. 3 o. s. ř.). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s .ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani dovolatelkou namítaná vada řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.); k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., totiž dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; sama o sobě však takováto vada, i kdyby byla dána, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. července 2008
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc.
předsedkyně senátu