ECLI:CZ:NS:2008:26.CDO.173.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 173/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce s. m. O. – m. o. V., zastoupeného advokátem, proti žalované R. B., o zaplacení 3.394,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 68 Ro 3172/2006, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. září 2007, č.j. 11 Co 566/2007-22, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. září 2007, č.j. 11 Co 566/2007-22, potvrdil usnesení ze dne 15. srpna 2007, č.j. 68 Ro 3172/2006-13, jímž Okresní soud v Ostravě odmítl jako opožděný odpor žalované proti platebnímu rozkazu ze dne
28. května 2007, č.j. 68 Ro 3172/2006-8.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná (nezastoupena advokátem) podáním, v němž uvedla „Odvolávám se proti usnesení krajského soudu v Ostravě.“ Nejvyšší soud posoudil podání podle obsahu – §41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – jako dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odporu proti platebnímu rozkazu pro opožděnost, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod poř. č. 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997, pod poř. č. 88).
Ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že usnesení, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně
o odmítnutí odporu proti platebnímu rozkazu pro opožděnost, v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Lze tedy uzavřít, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odporu proti platebnímu rozkazu pro opožděnost, není přípustné.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto (aniž ve věci nařizoval jednání podle §243a odst. 1 věty první o.s.ř.) dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
S přihlédnutím k ustanovení §241b odst. 2 věta za středníkem, o.s.ř., bylo přitom nerozhodné, že žalovaná nebyla zastoupena v dovolacím řízení advokátem.
Žalovaná podáním nepřípustného dovolání procesně zavinila jeho odmítnutí, žalobci prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2008
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu