ECLI:CZ:NS:2008:26.CDO.1771.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 1771/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce F. P., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) L. R., zastoupenému advokátkou, a 2) R. R., o zaplacení částky 27.518,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 C 23/2005, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2006, č. j. 26 Co 460/2006-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se jako pronajímatel „rodinného domu inv. č. 33, část objektu R. č. p. 1“ (dále jen „předmětná nemovitost“, resp. „nemovitost“) domáhal, aby mu žalovaní jako společní nájemci nemovitosti uhradili z titulu nezaplaceného nájemného a úhrad za spotřebovanou elektrickou energii po dobu nájmu částku 66.142,- Kč s příslušenstvím; současně se domáhal, aby žalovaní byli povinni nemovitost do tří dnů od právní moci rozsudku vyklidit a vyklizenou mu odevzdat.
Okresní soud v Benešově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. května 2006, č. j. 10 C 23/2005-56, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 27.518,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % z této částky od 6. dubna 2005 do zaplacení (výrok I.), žalobu zamítl co do částky 3.224,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 31. května 2004 do zaplacení a dále co do 2 % úroku z prodlení z částky 27.518,- Kč od 31. května 2004 do 5. dubna 2005 (výrok II.), řízení zastavil co do částky 35.400,- Kč s 2 % úrokem z prodlení z této částky od 31. května 2004 do zaplacení (výrok III.), zastavil řízení o vyklizení nemovitosti žalovanými (výrok IV.) a současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok V.).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. listopadu 2006, č. j. 26 Co 460/2006-72, citovaný rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku I. změnil tak, že žalobu zamítl co do částky 9.634,- Kč (z celkově přiznaných 27.518,- Kč) s 2 % úrokem z prodlení z této částky ročně od 6. dubna 2005 do zaplacení; v dalším ho v tomto výroku potvrdil (výrok I.). Rozhodl též o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výroky II. a III.).
Proti potvrzujícímu výroku I. rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný – nezastoupen advokátem – dovolání, které následně doplnil podáním sepsaným ustanovenou advokátkou. Z důvodů v něm uvedených namítl, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“), a dále že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř). Navrhl, aby dovolací soud zrušil (v napadeném rozsahu) rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil (v tomto rozsahu) k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Žalobce ve vyjádření k dovolání obsáhle popsal skutkové okolnosti dané věci a uvedl, že na zaplacení dluhu za prokázaný odběr elektřiny trvá.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a že má formální i obsahové znaky uvedené v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem).
Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. tak, že žalobu zamítl co do částky 9.634,- Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení; ve zbytku (tedy ohledně částky 17.884,- Kč s příslušenstvím) vyhovující výrok I. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil. Dovoláním byl napaden potvrzující výrok I. (ohledně částky 17.884,- Kč s příslušenstvím) rozsudku odvolacího soudu. Dovolání směřující proti potvrzujícímu výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží), však nemůže být přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. proto, že ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. to výslovně vylučuje.
Okolnost, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl – v rozporu s kogentními ustanoveními občanského soudního řádu – opatřen poučením, že za podmínek tam uvedených dovolání podat lze, přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku založit nemůže. Není-li možnost podat dovolání stanovena v zákoně (§237 až §239 o. s. ř.), jde vždy – bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení dostalo ze strany soudu – o dovolání nepřípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. 26 Cdo 707/2002, ze dne 16. dubna 2003, sp. zn. 26 Cdo 293/2003).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti (potvrzujícímu výroku I.) rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. odmítl (pro nepřípustnost).
První žalovaný z procesního hlediska zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, avšak žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti prvnímu žalovanému právo. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. února 2008
JUDr. Miroslav F e r á k
předseda senátu