ECLI:CZ:NS:2008:26.CDO.267.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 267/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobců a) J. S. , b) Ing. J. S. , a c) D. S. , zastoupených JUDr. Radko Polednou, advokátem se sídlem Sokolov, K. H. Borovského 63, proti žalovaným 1) M. P. ,
a 2) I. K. , o zaplacení 30.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp.zn. 6 C 105/2006, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2007, č.j. 27 Nc 1137/2006-43 takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 1. 2007, č.j. 27 Nc 1137/2006-43, k námitce podjatosti vznesené žalovanými rozhodl, že soudkyně Okresního soudu v Mělníku JUDr. Martina Štolbová není vyloučena z projednávání a rozhodování ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp.zn. 6 C 105/2006. Krajský soud neshledal žádné skutečnosti, opravňující závěr o podjatosti jmenované soudkyně, (uvedené v ustanovení /§14 odst. 1 o.s.ř./); žalovaní je ostatně ani netvrdili. Postup v řízení a způsob rozhodování důvodem k vyloučení není (§14 odst. 4 o.s.ř.).
V podání žalovaných ze dne 19. 3. 2007, které je dle svého obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) dovoláním (jak to vyplývá též z dalšího jejich podání ze dne 20. 4. 2007), je mimo jiné vyjádřen nesouhlas s tím, aby jmenovaná soudkyně v dané věci rozhodovala.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že rozhodnutí o dovolání brání neodstranitelný nedostatek podmínky dovolacího řízení.
V posuzovaném případě žalovaní dovoláním napadají usnesení, jímž Krajský soud v Praze jako nadřízený soud rozhodoval k námitce podjatosti o vyloučení soudce okresního soudu. Dovolání je ovšem mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Pojem „nadřízený soud“, je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu (podle ustanovení §16 odst. 1 o.s.ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud), vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních, a s pojmem „odvolací soud“ jej tudíž zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek, ročník 1996). Rozhoduje-li tedy krajský (v Praze městský) soud o vyloučení soudců okresního (obvodního) soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním, nepředchází. Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí občanský soudní řád ani neupravuje.
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné pod č. 112 v časopise Soudní judikatura 14/1997); Nejvyšší soud proto řízení
o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Praze zastavil (§104 odst. 1, §243c o.s.ř.), aniž se zabýval otázkou advokátního zastoupení dovolatelů (§241b odst. 2 o.s.ř.).
Dovolací soud nerozhodoval o nákladech odvolacího řízení, neboť jeho rozhodnutím o dovolání se řízení nekončí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. dubna 2008
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu