ECLI:CZ:NS:2008:26.CDO.2830.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 2830/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce MVDr. F. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) H. G., 2) F. G. a 3) M. G., zastoupeným advokátkou, o vyklizení souboru místností, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 252/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2005, č. j. 19 Co 162/2005-104, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo žalovaným uloženo vyklidit a předat vyklizený soubor místností v žalobě specifikovaných s odůvodněním, že stavba, v níž se nachází soubor místností, které žalovaní obývají, nebyla nikdy kolaudována. Nájemní smlouva, kterou se žalovanými uzavřel předchozí vlastník nemovitosti, je tedy neplatná a žalovaní užívají tento soubor místností bez právního důvodu.
Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. března 2005, č. j. 12 C 252/2003-86, uložil žalovaným vyklidit soubor místností v 1. nadzemním podlaží č. 3 s vchodem vlevo, sestávající z kuchyně a dvou pokojů s příslušenstvím ve stavbě č. p. 30 v obci V., k. ú. V., zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 353, a vyklizený ho předat žalobci do 15 dnů po zajištění přiměřeného náhradního bytu (výrok I.), nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), právní zástupkyni žalovaných přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 5.260,- Kč, která ji bude po právní moci rozsudku vyplacena soudem prvního stupně (výrok III.) a konečně rozhodl, že České republice – Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok IV.).
Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, v němž výslovně napadl výroky II., III. a IV. Podle obsahu odvolání uplatnil výhrady i proti výroku pod bodem I. v části, kterou byla povinnost žalovaných vyklidit soubor místností vázána na zajištění přiměřeného náhradního bytu. V závěru odvolání navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno v celém rozsahu.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (odvolací soud) usnesením ze dne 30. září 2005, č. j. 19 Co 162/2005-104, výrok pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil, odvolání do výroků rozsudku soudu prvního stupně uvedených pod body III. a IV. odmítl a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud upřednostnil před posouzením odvolání podle jeho obsahu (odvolacích námitek) uvedení výroků, které žalobce v odvolání výslovně označil jako napadené (výroky pod body II., III. a IV.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustností ani důvodností se nezabýval. Odvolacímu soudu vytkl, že přehlédl, že rozsudek soudu prvního stupně napadl svým odvoláním v celém rozsahu, tedy i výrok pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně (tj. výrok ve věci samé) a pokud odvolací soud rozhodl o odvolání pouze do výroků uvedených pod body II., III. a IV., nerozhodl o celém předmětu odvolání. Závěrem navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Žalovaní ve vyjádření uvedli, že rozhodnutí odvolacího soudu považují za správné. Poukázali na poučení obsažené v rozhodnutí odvolacího soudu, a to že proti usnesení ze dne 30. 9. 2005, č. j. 19 Co 162/2005-104, není opravný prostředek přípustný. Závěrem navrhli, aby bylo dovolání odmítnuto.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/). Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Dovolání proti výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jimiž bylo odmítnuto odvolání žalobce do výroků soudu prvního stupně pod body III. a IV. jako neoprávněné osoby, však není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. O žádný z případů zmíněných v těchto ustanoveních však v souzené věci nejde.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána již proto, že napadené usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, není usnesením ve věci samé (k výkladu pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, pod pořadovým číslem 61).
Dovolání není přípustné ani podle §238 o. s. ř., podle něhož lze dovolání podat proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§235h odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Totéž platí o ustanovení §238a o. s. ř. zakládajícím přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338 za odst. 2 o. s. ř.
Napadené usnesení též není rozhodnutím, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, nebo jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka, o přistoupení dalšího účastníka nebo o záměně účastníka (srov. §239 odst. 1 o. s. ř.). Rovněž nejde o usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1, či potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka nebo o záměně účastníka (srov. §239 odst. 2 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu, které chce dovolatel učinit předmětem dovolacího přezkumu, nemůže být konečně podřazeno ani ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř.
Dovolání proti výrokům o nákladech řízení rovněž není přípustné.
Rozhodnutí o nákladech řízení (a to i v případě, že je součástí výrokové části rozsudku) má, jde-li o jeho formu, povahu usnesení (§167 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř.).
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 1 písm. a), b) a c) o. s. ř. nemůže být dovolání proti napadeným nákladovým výrokům přípustné už proto, že výrok o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé. Pojem „věc sama” je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto.
Přípustnost dovolání proti nákladovým výrokům však nelze opřít ani o další ustanovení občanského soudního řádu upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu (srov. §238 odst. 1, §238a odst. 1, §239 o. s. ř.). Z řečeného vyplývá, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinném od 1. ledna 2001 přípustné. Ostatně ke stejnému právnímu závěru dospěl dovolací soud již v usnesení ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněném pod č. 88 v sešitě č. 5 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura.
Žalobce – jak je patrno z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – především namítal, že postupem odvolacího soudu (který neprojednal jeho odvolání proti výroku o věci samé a nerozhodl o něm) mu byla odňata možnost jednat před soudem. Z obsahového hlediska tvrzení dovolatele vystihuje zmatečnostní vadu uvedenou v §229 odst. 3 o. s. ř.
Ke zmatečnostním vadám řízení ovšem Nejvyšší soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.) a samy způsobilým dovolacím důvodem nejsou. Proto také nelze jejich prostřednictvím založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005).
K účinné ochraně práv účastníků těmito vadami postižených slouží (tam, kde přípustnost dovolání není nebo nemusí být dána ani při uplatnění způsobilého dovolacího důvodu) jiný mimořádný opravný prostředek, totiž žaloba pro zmatečnost (srov. §229 a násl. o. s. ř.).
Vzhledem k výše uvedenému dovolací soud – bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) – dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř., a když žalovaným v tomto stadiu řízení účelně vynaložené náklady (dle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. dubna 2008
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu