ECLI:CZ:NS:2008:26.CDO.496.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 496/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce J. Š., zastoupeného advokátem proti žalované Ž., spol. s r. o., se zastoupené advokátem o zaplacení částky 376.980,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 14 C 8/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. září 2005, č. j. 23 Co 265/2005-201, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal vydání majetkového podílu z transformace 376.980,- Kč, bezdůvodného obohacení ve výši 10% ročně z částky 376.980,- Kč od 3. 10. 1999 do 11. 10. 2002 a penále ve výši 0,025% denně z částky 376.980,- Kč od 9. 10. 1999 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že je oprávněnou osobou ve smyslu zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 42/1992 Sb.“), že listinou ze dne 20. 10. 1992 mu byl přiznán majetkový podíl na základním jmění Zemědělského družstva S. se sídlem v B. n. J. a další listinou ze dne 9. 11. 1992 podíl na nedělitelném majetku tohoto družstva ve výši 71.654,- Kč, že na základě transformačního projektu schváleného valnou hromadou oprávněných osob dne 2. 10. 1992 a delimitačního protokolu ze dne 17. 12. 1992 žalovaná převzala majetek transformujícího se družstva dislokovaný v K. a na B., že hodnota převzatého majetku byla odvozena od výše majetkových podílů 21 oprávněných osob (mezi nimiž byl i žalobce), které v uvedených lokalitách pracovaly, že žalobce uzavřel dne 8. 10. 1992 ohledně svého majetkového podílu nájemní smlouvu s J. M., že tato smlouva je neplatná, neboť smluvní stranou nebyla žalovaná ale fyzická osoba – zakladatel žalované – a smlouva byla uzavřena ještě před zápisem žalované do obchodního rejstříku (tedy před právním vznikem žalované) a že tím, že žalovaná fyzicky převzala majetek odpovídající hodnotě jeho majetkového podílu, stíhá jí závazek tento majetkový podíl vypořádat. Protože žalovaná užívala jeho majetkový podíl bez právního důvodu, je povinna vydat mu vedle majetkového podílu i bezdůvodné obohacení.
Okresní soud v Mladé Boleslavi (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. 4. 2005, č.j. 14 C 8/2003-176, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 376.980,- Kč, dále bezdůvodného obohacení ve výši 10 % z částky 376.980,- Kč od 3. 10. 1999 do 11. 10. 2002 a penále ve výši 0,025% denně z částky 376.980,- Kč od 9. 10. 2002 do zaplacení (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. (výrok II. a III.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 29. 9. 2005, č.j. 23 Co 265/2005-201, rozsudek soudu prvního stupně změnil jen ve výroku o nákladech řízení vzniklých před soudem prvního stupně, a to ve vztahu mezi účastníky; jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vzaly z provedených důkazů za zjištěno, že žalobce byl členem transformujícího se družstva a vznikl mu nárok na majetkový podíl ve smyslu zákona č. 42/1992 Sb. Dne 2. 10. 1992 byl schválen valnou hromadou oprávněných osob transformační projekt, podle kterého mělo transformující se Zemědělské družstvo S. se sídlem v B. n. J. zaniknout přeměnou na tři nástupnické subjekty, a to A. s.r.o., S., B. n. J., K. s.r.o., K. a Ž. s.r.o. K.. Podle delimitačního protokolu ze dne 17. 12. 1992 došlo k rozdělení majetku včetně aktiv a pasiv zanikajícího družstva mezi nástupnické subjekty. Transformační proces však nebyl po právní stránce završen. Transformační projekt neobsahoval účetní uzávěrku za poslední čtvrtletí ověřenou auditorem tak, jak tuto náležitost vyžaduje §9 odst. 5 písm. a) zákona č. 42/1992 Sb. Kromě toho návrh na výmaz Zemědělského družstva S. z obchodního rejstříku a návrh na zápis nástupnických subjektů do obchodního rejstříku nebyly podány současně. Nedošlo tedy k výmazu transformujícího se družstva Zemědělské družstvo S. se sídlem B. n. J. z obchodního rejstříku, naopak usnesením rejstříkového soudu toto družstvo vstoupilo dne 4. 3. 1994 do likvidace a dne 31. 3. 1999 byl na něho prohlášen konkurs. Firma Ž. s.r.o. se sídlem K. vznikla zápisem do obchodního rejstříku dne 4. 11. 1992.
Na základě těchto zjištění soudy dospěly po právní stránce k závěru, že žalované nesvědčí povinnost vypořádat žalobci majetkový podíl, neboť jde o nárok vzniklý z transformace a podle zákona č. 42/1992 Sb. je povinným subjektem k jeho vypořádání Zemědělské družstvo S. se sídlem v B. n. J., ohledně něhož nebyl transformační proces ukončen. Žalovaná vznikla „bez vazby“ na předpokládanou přeměnu Zemědělského družstva S. v transformované právnické osoby (vznikla, aniž by současně zaniklo družstvo) a není tedy pasivně legitimována k vypořádání uplatněných nároků.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a uplatnil v něm dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř. Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzuje z toho, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena otázka „platnosti či neplatnosti transformace“, jakož i z toho, že odvolacími soudy není jednoznačně řešena otázka povinnosti vyplatit transformační podíl; současně dovozuje, že napadený rozsudek je v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 29 Odo 366/2005. Vadu řízení, která měla vliv na nesprávné právní posouzení věci, žalobce spatřoval v tom, že soud prvního stupně neprovedl veškeré jím navrhované důkazy, a to dotaz na K. b. a.s., výslech svědků R. M., J. K., K. F., J. M. a F. P. a spisem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 7 C 105/2001, jimiž žalobce prokazoval, že žalovaná je nástupnickým subjektem Zemědělského družstva S. se sídlem v B. n. J.. To, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, spatřoval v tom, že odvolací soud nepřihlédl k řadě okolností (žalovaná transformaci uznávala, v některých případech se hlásila k nástupnictví a chovala se podle delimitačního protokolu atd. …..) vyznívajících v jeho prospěch. V dovolání tyto skutečnosti obsáhle rozebíral a dovozoval z nich, že transformace proběhla řádně, že je žalovaná právním nástupcem Zemědělského družstva S. a že je ve věci pasivně legitimována. Závěrem navrhl rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve svém dovolacím vyjádření plně ztotožnila s rozhodnutími obou stupňů. Poukazovala na to, že z transformačního zákona, rozhodovací praxe dovolacího soudu i logiky věci plyne, že transformace ve smyslu zákona č. 42/1992 Sb., je proces, nikoliv právní úkon. Proces je „zřetězení“ právních úkonů a s ohledem na tuto jeho povahu nelze posuzovat jeho platnost či neplatnost. Poukazovala i na to, že rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení platnosti či neplatnosti transformace nespočívá. Obšírně se vyjádřila k žalobcem vzneseným námitkám a navrhla dovolání žalobce odmítnout případně zamítnout.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 29. září 2005, tedy po 1. dubnu, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (srov. čl. II., bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (tj. ustanovení, o něž přípustnost dovolání opřel dovolatel) je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatel prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., namítá, že soudy obou stupňů vyřešily v rozporu s hmotným právem předběžnou otázku rozhodnou pro posouzení věci, a to otázku, zda neplatnost transformace zemědělského družstva je absolutní či relativní. Dovolatel zastává názor, že neplatnost transformace Zemědělského družstva S. je relativní, že se jí nemohl dovolat subjekt, který ji způsobil (žalovaná), že tak mohly učinit jen dotčené subjekty (žalobce nebo třetí osoba), že ti tak neučinili, a proto soudy obou stupňů neměly k neplatnosti transformace přihlížet.
Pojem „transformace družstva“ je označení, které soudní praxe i teorie používají pro postup, kdy se družstva vzniklá před účinností zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též „obch. zák.“) musela přeměnit způsobem stanoveným zákonem č. 42/1992 Sb., na družstva nebo obchodní společnosti, které upravuje obchodní zákoník (srov. §765 odst. 1 obch. zák.). Uvedený postup byl v kladném případě završen zápisem změn v obchodním rejstříku (srov. §765 odst. 2 obch. zák.) nebo nařízením likvidace družstva, jestliže k jeho přeměně nedošlo (srov. §765 odst. 4 obch. zák.). Ustanovení §9 odst. 6 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb., připouštělo, aby se družstvo po transformaci přeměnilo na více právnických osob podle obchodního zákoníku. Při přeměně družstva na více právnických osob bez likvidace však musel být podán návrh na zápis nových společností nebo družstev současně s návrhem na výmaz zrušeného družstva. Výmaz zrušeného družstva a zápis nových společností nebo družstev provedl rejstříkový soud k témuž dni (srov. §69 odst. 4 obch. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2000). Jestliže soudy obou stupňů opřely svůj právní závěr ohledně nedostatku pasivní legitimace žalované o skutečnost, že transformační proces Zemědělského družstva S. na tři nástupnické subjekty (mezi něž měla patřit i nynější žalovaná) se nezdařil, že nedošlo k zániku Zemědělského družstva S. bez jeho likvidace za současného vzniku tří nástupnických subjektů (k témuž dni) a že naopak Zemědělské družstvo S. vstoupilo do likvidace, pak vycházely z výše uvedeného právního posouzení. Pokud se soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí zmínil o neplatnosti transformace (a odvolací soud odkázal na odůvodnění jeho rozhodnutí) pak jenom v té souvislosti, že prezentoval názory vyslovené statutárním orgánem Zemědělského družstva S., jeho likvidátory a správcem konkursní podstaty. Soud prvního stupně ani odvolací soud však své rozhodnutí nezaložily na úvaze o platnosti či neplatnosti transformace. Tím, že dovolatel nastoluje otázku platnosti či neplatnosti transformace popřípadě její relativní neplatnost jako otázku zásadní pro posouzení věci, domáhá se tedy přezkoumání závěrů, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu (ani soudu prvního stupně) nespočívá. Přitom podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. lze dovolání podat pro nesprávné právní posouzení věci jen tehdy, jestliže na něm napadené rozhodnutí spočívá.
Neobstojí ani výtky, že odvolací soudy rozhodují danou problematiku odlišně a že rozsudek odvolacího soudu je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 29 Odo 366/2005. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. října 2002, sp. zn. 21 Co 196/2002, na který dovolatel poukazuje a z něhož dovozuje odlišnost rozhodování odvolacími soudy, se netýkal nároku při nedokončené transformaci. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 29 Odo 366/2005, řešil otázku povahy nároku na vydání majetkového podílu uplatněnému (správně) proti družstvu, jehož transformace nebyla dokončena a vůči němuž byla nařízena likvidace. Rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu a nikoliv v rozporu s ním, jak tvrdí žalobce.
Z namítaných skutečností, které dovolatel podřadil dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., nelze dovodit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tedy přípustnost dovolání.
V projednávané věci použil dovolatel vedle (způsobilého) dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. rovněž dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Dovolatel však přehlédl, že k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. k vadám podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř.), dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) nezakládají.
Namítl-li tedy dovolatel existenci vady podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., která spočívá v neprovedení jím navržených důkazů, nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Pokud dovolatel namítá, že skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování, nejedná se – jak, již bylo výše uvedeno – v případě dovolání, jehož přípustnost je zvažována, o způsobilý dovolací důvod.
Lze uzavřít, že s přihlédnutím k uvedenému, dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto takové dovolání jako nepřípustné odmítl (§243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, který zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 7.500,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1, bod 6. ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§2 odst. 1 ve spojení s §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. února 2008
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu