ECLI:CZ:NS:2008:26.CDO.923.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 923/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců a) MUDr. J. V. a b) Ing. H. V., proti žalované J. K., zastoupené advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 380/2005, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2007, č.j. 21 Co 361/2007-63, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. září 2006, č.j. 5 C 380/2005-36, přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 6 o uspořádání 1 pokoj, 1 kuchyň a WC mimo byt, který se nachází ve 3. nadzemním podlaží budovy určené k bydlení č.p. 407 na parcele č. 601, to vše v kat. úz. Ž., obec h. m. P. Určil, že výpovědní lhůta je tři měsíce, počne běžet prvního dne kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku a skončí posledním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku. Žalované uložil povinnost vyklidit byt do patnácti dnů po zajištění přístřeší a zavázal žalovanou zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 6.310,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Dříve než o něm bylo věcně rozhodnuto, vzali žalobci svou žalobu v celém rozsahu zpět.
Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 29. srpna 2007, č.j. 21 Co 361/2007-63, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok I.)
a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 6.310,- Kč (výrok II.) a náklady odvolacího řízení ve výši 2.100,- Kč (výrok III.). Konečně rozhodl o vrácení soudního poplatku z odvolání žalované.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které podle obsahu
(§41 odst. 2 o.s.ř.) směřuje proti výrokům II. a III. napadeného rozhodnutí. Přípustností ani důvodností podaného dovolání se nezabývala. Žalovaná napadla postup odvolacího soudu, který po zpětvzetí žaloby přiznal právo náhrady nákladů řízení žalobcům s odkazem na ustanovení §146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. Namítala, že v průběhu odvolacího řízení vzali žalobci svoji žalobu zpět, takže z její strany k procesnímu zavinění ohledně zastavení řízení nedošlo. Závěrem navrhla, aby bylo napadené rozhodnutí „ve výrocích II. až IV.“ zrušeno.
Žalobci se k podanému dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a odst. 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Rozhodnutí o nákladech řízení (a to i v případě, že je součástí výrokové části rozsudku) má, jde-li o jeho formu, povahu usnesení (§167 odst. 1 o.s.ř. ve spojení
s §211 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 1 písm. a), b) a c) o.s.ř. nemůže být dovolání proti napadeným nákladovým výrokům přípustné už proto, že výrok o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé. Pojem „věc sama” je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto.
Přípustnost dovolání proti nákladovým výrokům však nelze opřít ani o další ustanovení občanského soudního řádu upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu (srov. §238 odst. 1, §238a odst. 1, §239 o.s.ř.). Z řečeného vyplývá, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinném od 1. ledna 2001 přípustné. Ostatně ke stejnému právnímu závěru dospěl dovolací soud již v usnesení ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněném pod č. 88 v sešitě č. 5 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura.
Přípustnost dovolání není způsobilé založit ani nepřesné poučení o dovolání (srov. rozhodnutí, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, pod č. 51).
Vzhledem k výše uvedenému dovolací soud – bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) – dovolání v této části podle ustanovení §243b odst. 5 věty první
a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl pro nepřípustnost.
Žalovaná z procesního hlediska zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto, avšak žalobcům nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti žalované právo. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2008
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu