ECLI:CZ:NS:2008:26.ODO.1337.2006.1
sp. zn. 26 Odo 1337/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce J. P., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) J. B., a 2) I. B., zastoupeným advokátem, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp.zn. 10 C 104/2005, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. března 2006, č.j. 13 Co 68/2006-173, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 1.675,- Kč, k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chebu (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 12. 2005, č.j. 10 C 104/2005-150, rozhodl, že se „nahrazuje vůle prvého žalovaného J. B. a druhé žalované I. B. přijmout návrh žalobce na uzavření kupní smlouvy tohoto znění: Žalovaní J. B. a I. B. prodávají spoluvlastnický podíl o velikosti 28/100 budovy čp. 543 na st. parcele č. 1053/1, ulice S., Ch. a parcely st. č. 1053/1 vše v obci a katastrálním území Ch. za kupní cenu 35.000,- Kč do výlučného vlastnictví žalobce J. P.“; dále rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 23. 3. 2006, č.j. 13 Co 68/2006-173, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vzal shodně se soudem prvního stupně za prokázáno, že dne 27. 11. 1996 uzavřel první žalovaný (jako pronajímatel a převodce) se žalobcem (jako nájemcem
a nabyvatelem) smlouvu o nájmu a současně smlouvu o budoucí kupní smlouvě, že předmětem obou smluv byl spoluvlastnický podíl o velikosti 28/100 k nemovitosti označené jako dům č.p. 546, S. 7, nacházející se na stavební parcele č. 1053/1, v katastrálním území Ch., že smlouva o budoucí kupní smlouvě (dále též „předmětná smlouva“ nebo „Smlouva“) obsahovala ujednání, podle něhož měla být kupní smlouva uzavřena nejpozději do 31. 12. 2004, že dopisem ze dne 27. 1. 2005 vyzval žalobce žalované k jejímu uzavření,
a že žalovaní jsou v Katastru nemovitostí zapsáni jako podíloví spoluvlastníci domu č.p. 543 v Ch. a stavební parcely č. 1053/1, a to v rozsahu 2800/10000. Odvolací soud, vycházeje z ustanovení §50a obč.zák. konstatoval, že ve smlouvě o smlouvě budoucí se musí účastníci dohodnout o jejích podstatných náležitostech; v případě smlouvy o budoucí kupní smlouvě, jejímž předmětem je nemovitost, je podle §588 obč.zák. její podstatnou náležitostí předmět
a cena. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu („3 Cz 45/90, 2 Cdon 1900/96, 22 Cdo 2374/98, 33 Cdo 857/99), z nichž vyplývá, že nemovitosti, které jsou předmětem převodu, musí být individualizovány natolik určitým způsobem, aby bylo i třetím osobám nepochybně zřejmé, které nemovitosti jsou předmětem právního úkonu. Z hlediska případné objektivní neurčitosti smlouvy, která má za následek její neplatnost podle §37 odst. 1 obč.zák., není významné, že účastníkům bylo známo, které nemovitosti jsou předmětem převodu. V dané věci byla nemovitost (resp. spoluvlastnický podíl na ní) označena jako dům č.p. 546, S. 7, nacházející se na stavební parcele č. 1053/1, v katastrálním území Ch., tedy způsobem, který vyžadovalo ustanovení §5 odst. 1 písm. c) zákona č. 344/92 Sb., v tehdy platném znění. Přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že chybné označení nemovitosti (budovy) v předmětné smlouvě – číslem popisným „546“ namísto správného čísla popisného „543“ – je jen písařskou chybou, která ve smyslu ustanovení §37 odst. 3 obč.zák. nezpůsobuje její neplatnost, neboť nahlédnutím do ní lze zjistit, že dům je identifikován označením pozemku, na kterém stojí, včetně katastrálního území, i uvedením ulice, kde se nachází. Podle názoru odvolacího soudu by tak muselo být ze smlouvy zřejmé i třetím osobám, na ní nezúčastněným, které nemovitosti měly být předmětem smluvního ujednání, aniž by mohlo dojít k jejich záměně; pokud žalovaní poukazovali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp.zn. 22 Cdo 103/99, o něž opírali svoji námitku neplatnosti předmětné smlouvy, jde o rozhodnutí, které řešilo zcela odlišný případ. Přisvědčil rovněž soudu prvního stupně, že rozvod manželství žalobců nepředstavuje změnu poměrů, která by měla za následek zánik povinnosti žalovaných uzavřít kupní smlouvu, neboť jde o okolnost, která se týká poměrů na straně žalobce a pouze on by ji byl oprávněn namítat. Odvolací soud dále konstatoval, že pro řízení v dané věci není podstatné, zda a v jaké výši doposud vlastní bývalá manželka žalobce B. P. podíl na domě č.p. 543 v Ch., a že uzavřela se žalovanými kupní smlouvu na podíl k domu, který je předmětem závazku žalovaných, neboť tato kupní smlouva je neplatným právním úkonem ve smyslu §76e odst. 2 o.s.ř.; i kdyby tomu tak nebylo, nedošlo dosud k „zavkladování“ jiné smlouvy, jejímž předmětem by byl převod podílu žalovaných na jinou osobu než na žalobce. Za tohoto stavu nemohlo ani dojít k zániku závazku, který pro žalované vyplývá z předmětné smlouvy. Na základě toho odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnili v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzují z toho, že řeší otázku, která je „odvolacími i dovolacími soudy“ rozhodována rozdílně. Poukazují na to, že nikdy nevlastnili spoluvlastnický podíl na nemovitosti označené jako dům č.p. 546 v Ch. na stavební parcele 1053/1 a na to, že dům č.p. 546 v Ch. sice existuje, ale jeho vlastníky jsou osoby odlišné od účastníků. Vyjadřují nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že chybné označení domu ve Smlouvě je písařskou chybou a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp.zn. 22 Cdo 103/99 dovozují, že ve smlouvě musí být nemovitosti individualizovány natolik určitým způsobem, aby i třetím osobám bylo nepochybně zřejmé, které nemovitosti jsou jejím předmětem. Dovolatelé mají za to, že pro třetí osoby je důležitější označení budovy, kterou mohou vizuálně vnímat, než označení pozemku, a že najde-li takováto osoba v Ch. dům č.p. 546, může se mylně domnívat, že jde o dům, který je předmětem Smlouvy, ačkoliv jej účastníci nevlastní. Připouští sice, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp.zn. „30 Dco 1244/99“ (míněno zřejmě „30 Cdo 1244/99“) preferuje spíše vůli účastníků a přihlíží k určité „dispozitivnosti“ smlouvy o smlouvě budoucí, nicméně namítají, že pokud by byla na základě předmětné smlouvy vypracována kupní smlouva, nebyl by její vklad do katastru nemovitostí možný, neboť účastníci by uzavírali smlouvu k předmětu, k němuž nemají žádná vlastnická práva. Navrhli, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém dovolacím vyjádření zpochybnil dovolací námitky vycházející z rozhodnutí ve věci sp.zn. 22 Cdo 103/99, namítl, že se na danou věc nevztahuje a že obě strany Smlouvy přesně věděly, které nemovitosti se týká. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., z něhož ji dovozují dovolatelé.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V projednávané věci dovolatelé zpochybňují právní závěr odvolacího soudu, že předmětná smlouva není neplatná pro neurčitost, došlo-li v ní k písařské chybě v číselném označení domu, který měl být předmětem budoucí kupní smlouvy. Jejich nesouhlas s tímto právním závěrem je založen na námitce, že pro třetí osoby je důležitější označení budovy než označení pozemku, na němž stojí a na námitce, že kupní smlouva, která by byla na jejím základě vypracována, by nebyla schopná vkladu do katastru nemovitostí.
Obecně platí, že účelem smlouvy o smlouvě budoucí ve smyslu ustanovení §50a obč.zák. je založení závazku smluvních stran uzavřít ve stanovené době budoucí – v dané věci kupní – smlouvu. Smlouva o smlouvě budoucí musí vyhovovat nejen zvláštním náležitostem budoucího právního úkonu (smlouvy), ale i obecným náležitostem právních úkonů, mimo jiné i požadavku určitosti (§37 odst. 1 obč.zák.). Ustanovení §37 odst. 3 obč. zák. přitom stanoví, že právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho význam nepochybný; jde o případy, kdy je obsah právního úkonu nepochybný, pouze jsou sníženy jeho vyjadřovací kvality zjevnými a smyslu ujednání jinak neodporujícími chybami vzniklými v procesu vytváření textu či při výpočtech (např. překlepy, jiné technické nedostatky v psaní, matematické chyby, apod.).
Jak vyplývá z obsahu spisu, v dané věci byla budova, která měla být předmětem budoucí kupní smlouvy, identifikována nejen pozemkem, na němž je postavena, ale též označením ulice a katastrálního území. Dovodil-li odvolací soud, že takovéto označení možno mít za dostatečně určité, jež nebylo způsobilé vyvolat ani u třetích osob důvodné pochybnosti o tom, jaká (konkrétní) budova má být předmětem budoucí kupní smlouvy, a že zřejmé chybné číselné označení čísla popisného budovy lze považovat za písařskou chybu, která nemohla mít sama o sobě za následek neplatnost této smlouvy pro neurčitost, odpovídá jeho závěr judikatuře dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp.zn. 26 Cdo 2139/2000, a usnesení ze dne 12. 5. 2005, sp.zn. 32 Odo 1256/2004, a ze dne 21. 6. 2006, sp.zn. 32 Odo 1090/2006).
Při posuzování určitosti smlouvy o budoucí kupní smlouvě ohledně nemovitostí je třeba mít na zřeteli, že účelem této smlouvy není vklad vlastnického práva na základě této smlouvy do katastru nemovitostí, nýbrž pouze uzavření budoucí kupní smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2000, sp.zn. 30 Cdo 1244/99, a jeho usnesení ze dne 30. 10. 2002, sp.zn. 30 Cdo 1414/2002). Námitka dovolatelů, že by předmětná smlouva nebyla schopna vkladu do katastru nemovitostí není proto opodstatněná.
Pokud dovolatelé poukazují na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2000, sp.zn. 22 Cdo 103/99, je tento jejich odkaz nepřípadný, neboť v označené věci šlo o řešení jiné situace. V této věci totiž šlo o označení předmětu budoucí kupní smlouvy toliko poukazem na to, že jsou to pozemky, které „se stanou součástí dálnice“, zatímco v projednávané věci byla budova, jež měla být předmětem Smlouvy, dostatečně (jak bylo výše dovozeno) identifikována. Nelze tudíž ani hovořit o rozdílnosti v rozhodování dovolacího soudu.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalované, kteří po procesní stránce zavinili, že jejich dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.600,- Kč
(§2 odst. 1, §7 písm. e/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 13. března 2008
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu