ECLI:CZ:NS:2008:26.ODO.1359.2006.1
sp. zn. 26 Odo 1359/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce E. s., s.r.o., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) I. H., a 2) J. H., zastoupeným advokátkou, o zaplacení částky 393.497,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp.zn. 1 C 183/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. dubna 2006, č.j. 15 Co 133/2006-104, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pelhřimově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 11. 2006, č.j. 1 C 183/2005-72, zamítl žalobu, aby žalovaní byli uznáni povinnými zaplatit společně a nerozdílně částku 393.498,- Kč s příslušenstvím; současně rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 28. 4. 2005, č.j. 15 Co 133/2006-104, potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, změnil ho ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že dne 3. 8. 2004 účastníci uzavřeli písemnou smlouvu o dílo (dále „předmětná smlouva“ nebo „Smlouva“), v níž se žalobce zavázal realizovat (v předem dohodnutých etapách) pro žalované stavbu rodinného domu, včetně přípravy podkladů pro stavební řízení, ve lhůtě 32 týdnů od podpisu Smlouvy, za sjednanou cenu 2.785.593,- Kč, že podle článku VIII odst. 3 a 5 Smlouvy byl objednavatel oprávněn od ní odstoupit, avšak vznikla mu povinnost uhradit zhotoviteli částku připadající na již vykonané práce a nahradit mu účelně vynaložené náklady (odst. 3), že v případě tzv. bezdůvodného odstoupení (bez porušení povinností zhotovitele) je povinen rovněž zaplatit odstupné ve výši 15 % z nedokončené ceny díla (odst. 5), že v dopise ze dne 15. 12. 2004 žalovaní sdělili žalobci, že od Smlouvy odstupují z důvodu podle §642 odst. 2 obč.zák., neboť žalobce neplní od začátku dohodnuté závazky, posunuje lhůty k zahájení a tím i dokončení díla, opětovně se dostává do prodlení, nedokončil včas I. etapu díla (základovou desku), a to i přesto, že byl na prodlení opakovaně žalovanými upozorňován. Dále vzaly za prokázáno, že žalovaní složili zálohu na provedení díla ve výši 520.000,- Kč, že jim žalobce po odstoupení od Smlouvy vyúčtoval částku 913.497,75 Kč (sestávající z vynaložených nákladů, jakož i ze sankce dle článku VIII odst. 5 Smlouvy ve výši 417.838,95 Kč), a že po odečtení zálohy a po zaokrouhlení po nich požaduje zaplacení částky 393.498,- Kč. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaní od Smlouvy odstoupili podle §642 odst. 2 obč.zák., jak o tom svědčí jejich dopis ze dne 15. 12. 2004. Za tohoto stavu nepřísluší žalobci právo na odstupné, ale toliko právo na úhradu vynaložených nákladů, které však byly pokryty poskytnutou zálohou. Konstatoval, že uplatněný nárok by nemohl být opodstatněný ani za situace, kdy by nebyl prokázán důvod odstoupení uvedený v citovaném ustanovení, neboť pak by odstoupení žalovaných nebylo účinné, smluvní vztah mezi účastníky by trval a nebyl by důvod k vyúčtování odstupného; v řízení přitom nebylo prokázáno, že by žalovaní učinili úkon podle §642 odst. 1 obč.zák. (jeho existence nebyla účastníky tvrzena, ani prokázána), nebo že by některý z účastníků od Smlouvy odstoupil z jiných důvodů.
Rozsudek odvolacího soudu – co do částky 70.000,- Kč, a ve výrocích o nákladech řízení – napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.; dovolací důvody neoznačil odkazem na příslušné zákonné ustanovení, toliko uvedl, že v důsledku toho, že se oba soudy nezabývaly důvody odstoupení, dospěly k nesprávným právním závěrům a „nevyhodnotily v kontextu ustanovení §497 a §642 Obč.zák.“. Dovolatel má za to, že není zřejmé, na základě jakých skutkových zjištění dospěl odvolací soud (soud prvního stupně) k závěru, že žalovaní odstoupili od smlouvy §642 odst. 2 obč.zák. a namítá, že v článku VIII. bodu 5 Smlouvy si smluvní strany upravily vzájemné vztahy tak, jak má na mysli §497 obč.zák., aby odškodnily druhou stranu, a to v souladu s ustanovením §642 odst. 1 obč.zák. Jestliže soud nevyhodnotil toto smluvní ujednání jako neplatné, pak z jeho obsahu jasně vyplývá, že se nejedná o odstoupení ve smyslu §642 odst. 2 obč.zák. Dovolatel dále vyjadřuje názor, že se soud měl zabývat důvody a podmínkami odstoupení žalovaných a pokud by dovodil, že nebyly splněny podmínky §642 odst. 2 obč.zák., nastala by situace upravená v §642 odst. 1 obč.zák. Otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, zda je soud povinen zabývat se důvody odstoupení a zda v případě, kdy sice objednatel označí svůj projev vůle jako odstoupení od smlouvy podle §642 odst. 2 obč.zák., ale v řízení se prokáže, že nebyly splněny podmínky pro aplikaci uvedeného ustanovení, lze mít za to, že šlo o odstoupení podle §642 odst. 1 obč.zák., a to i s přihlédnutím k tomu, že po doručení odstoupení nebylo v díle pokračováno, nedokončené dílo bylo předáno, čímž došlo k faktickému ukončení smluvního vztahu a tím i k naplnění podmínek pro uplatnění nároku na odstupné. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., z něhož ji dovozuje dovolatel.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatel v dovolání výslovně neoznačuje uplatněný dovolací důvod, z obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) dovolání se však podává, že odvolacímu soudu především vytýká, že nedostatečně, resp. nesprávně zjistil skutkový stav věci; pokud je argumentováno nesprávným právním posouzením, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a zabýval se žalobcem namítanými skutečnostmi, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci. Rovněž tak otázka, kterou dovolatel označuje za otázku zásadního právního významu, se týká toho, co měl soud v řízení zjišťovat a z neúplnosti jeho skutkových zjištění je dovozována nesprávnost právního posouzení věci. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které žalobce v dovolání uplatnil, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (případně že řízení je postiženo vadou podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), nezakládá – jak bylo výše uvedeno – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Se zřetelem k tomu je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalovaným nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měli vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. března 2008
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu