ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.110.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 110/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce F. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ Z. S., zastoupené advokátkou, 2/ J. S. a 3/ Z. S., o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Bruntále-pobočka Krnov pod sp.zn. 19 C 194/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 7. 2006, č.j. 8 Co 260/2006-91, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě svým rozsudkem výše uvedeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále-pobočka Krnov ze dne 7. 12. 2005, č.j. 19 C 194/2004-59, podle jehož meritorního výroku se zamítá žaloba, aby žalovaní byli povinni vyklidit budovu č.p. 24 na pozemku st.p.č. 21/1 v katastrálním území a obci B. a vyklizenou ji předat žalobci do 15ti dnů od právní moci rozsudku. Odvolání žalobce do dvou nákladových výroků bylo dílem odmítnuto, dílem byl prvostupňový rozsudek potvrzen. Ke změně napadeného rozsudku došlo v dalším nákladovém výroku: žalobce byl zavázán zaplatit první žalované náklady řízení ve výši 4.025,- Kč. Stran nákladů odvolacího řízení bylo žalobci uloženo zaplatit první žalované částku 5.937,- Kč; mezi ostatními účastníky nevzniklo žádnému navzájem právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřoval v procesních pochybeních odvolacího soudu a dovolací důvody ve vadě řízení s následkem nesprávného rozhodnutí ve věci a v nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně pak vytýkal odvolacímu soudu celou řadu procesních vad a navrhoval provedení dalších důkazů k tomu, že v budově nesplňuje žádný prostor zákonné požadavky na byt; též ohledně právního posouzení věci docházel k tomuto závěru. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu.
První žalovaná navrhla ve stručném vyjádření k dovolání, aby tomuto dovolání nebylo vyhověno.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání podal žalobce prostřednictvím advokáta a ve lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř). Přípustnost dovolání mohla být – při shodě rozsudků nižších instancí bez předchozí kasace se závazným právním názorem odvolacího soudu – dána jen podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř., tedy pro případný zásadní právní význam napadeného rozsudku. Jestliže by bylo dovolání přípustné, došlo by k přezkumu napadeného rozsudku za použití dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.
Dovolání však není přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné i proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce zejména tehdy, řeší–li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud rozhodně není povinen nacházet otázky zásadního právního významu v přezkoumávaném rozhodnutí sám, z úřední povinnosti. Principu vázanosti dovolacího soudu vylíčenými dovolacími důvody (§242 odst. 3 věta první o. s. ř) odpovídá takový přezkum rozhodnutí odvolacího soudu, který vychází (s procesními výjimkami vypočtenými v dalším textu odst. 3 §242 o. s. ř.) z relevantních tvrzení dovolatele. Není přitom rozhodné, zda tato tvrzení uvedl dovolatel v rámci odůvodnění přípustnosti dovolání či při vylíčení dovolacího důvodu. Dovolatel však žádnou právní otázku zásadního významu jasně a srozumitelně nekonkretizoval. Je též nutné zdůraznit, že v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. není Nejvyšší soud oprávněn přezkoumávat procesní vady napadeného rozsudku ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (viz usnesení NS sp. zn. 21 Cdo 541/2004, publikované v Soudní judikatuře č. 7/2004 a řada dalších rozhodnutí téhož soudu).
Tato interpretace dovolacího soudu nepostrádá ústavní konformitu. V nálezu Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 414/01 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 29) se předpokládá, že dovolací soud bude odpovídajícím způsobem reagovat na každou dovolatelem předloženou a označenou právní otázku. Implicite se tedy očekává, že předmětem dovolacího přezkumu se stanou právě a jen nastolené právní otázky a že dovolací soud není povinen při své přezkumné činnosti provádět bezbřehou revizi napadeného rozhodnutí, která by se ocitla v rozporu s jeho přezkumnými oprávněními podle §242 a ostatních ustanovení o. s. ř.
Dovolací soud tedy nemohl zodpovědět žádnou (dovolatelem ostatně nevytyčenou) právní otázku; týž soud také není oprávněn provádět důkazy, jak je navrhoval dovolatel (§243a o. s. ř. a jeho výklad). Procesní vady samy o sobě přezkoumávat nelze (viz judikatura výše). Není také možné ničeho změnit na hmotněprávních závěrech odvolací instance, převzatých z rozsudku soudu prvního stupně (na základě zjištění soudu prvního stupně), že je mezi stranami nutné odlišovat v budově nájem „nebytových“ (zdevastovaný byt) prostor (vyklizeny žalovanými, smlouva z 30. 5. 2002) a nájem bytu (platná smlouva z 1. 3. 2003). Spor byl podle nižších instancí veden o prvně uvedené prostory.
Dovolání tedy nesplnilo podmínky §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. a dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Protistraně, konkrétně první žalované, nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení podle §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Vyjádření k dovolání v tom znění, ve kterém bylo podáno, nelze považovat za úkon potřebný k účelnému bránění práva ve smyslu §142 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. února 2008
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu