ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.1168.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 1168/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelky W., s. r. o., zastoupené advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 15. 12. 2006, sp. zn. 18 Co 399/2006, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 200/98 (žalobkyně W., s. r. o., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1. ČR – Ú. pro z. s. ve v. m., 2. ČR – P. f. ČR, 3. O. Hl. m. P., zastoupené advokátem, 4. Městské části P. 6, a 5. B. p. P. 6, s. p., zastoupenému advokátem, o určení vlastnického práva a o vydání a vyklizení nemovitostí), takto:
I. Zamítá se dovolání dovolatelky proti výroku rozsudku odvolacího soudu z
15. 12. 2006, sp. zn. 18 Co 399/2006 Městského soudu v Praze, jímž byl změněn
(v odstavci třetím) výrok rozsudku soudu prvního stupně (označený V.) ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným P. f. ČR.
II. Jinak se dovolání dovolatelky odmítá jako nepřípustné.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě, podané v této právní věci u soudu 15. 6. 1998, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 z 5. 10. 2005, čj. 4 C 200/98-207 (ve znění opravného usnesení z 10. 5. 2006, čj. 4 C 200/98-227). Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo především určeno, že původní žalobkyně G. de L.-V. a V. B. jsou vlastníky domu čp. 603 v P. 6 – S. a pozemků parc. č. 1050 a par. č. 1051 v katastrálním území S. (o. Hl. m. P.), a to každá z nich jednou ideální polovinou. Dalším výrokem tohoto rozsudku bylo žalované ČR – P. f. ČR uloženo vydat žalobkyním G. de L.-V. a V. B. pozemek parc. č. 1051 (o výměře 936 m2) v katastrálním území S. do 30 dnů od právní moci rozsudku. Také bylo výrokem téhož rozsudku soudu prvního stupně žalovanému B. p. P. 6, s. p., uloženo vydat uvedeným původním žalobkyním dům čp. 603 v P. 6 – S., a pozemek parc. č. (o výměře 176 m2) v katastrálním území S. do 30 dnů od právní moci rozsudku. Dalším výrokem rozsudku soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba o vydání domu čp. 603 v P. 6 – S. a pozemku parc. č. 1050 v P. 6 – S. a pozemků parc. č. 1050 a parc. č. 1051 v katastrálním území S. vůči žalované ČR – Ú. pro z. s. ve v. m., vůči žalovanému Hl. m. P. a vůči Městské části P. 6. Následoval i výrok o zamítnutí žaloby o vyklizení v žalobě v této právní věci uvedených nemovitostí vůči všem žalovaným. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalované ČR – P. f. ČR a žalovanému B. p. v P. 6, s. p., bylo uloženo zaplatit původním žalobkyním G. de L.-V. a V. B. náhradu nákladů (řízení v celkové výši 15.437,50 Kč do 15 dní od právní moci rozsudku; uvedeným původním žalobkyním bylo naproti tomu uloženo zaplatit žalovanému Hl. m. P. a Městské části P. 6 na náhradu nákladů řízení 10.375,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku; bylo také rozhodnuto, že ve vztahu mezi uvedenými původními žalobkyněmi a žalovanou ČR – Ú. pro z. s. ve v. m. nemá žádný z těchto účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení.
Po vydání rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 z 5. 10. 2005, čj. 4 C 200/98-207, došlo v odvolacím řízení o odvoláních původních žalobkyň a žalovaného B. p. P. 6, s. p., k vydání usnesení Městského soudu v Praze z 3. 10. 2006, sp. zn. 18 Co 399/2006, podle jehož výroku „do řízení vstoupila na místo dosavadních žalobkyň obchodní společnosti W., s. r. o.“, a to vzhledem k uzavření kupní smlouvy z 13. 6. 2006 uvedenou společností s ručením omezeným a původními žalobkyněmi G. de L.-V. a V. B.
Městský soud pak vynesl v odvolacím řízení rozsudek z 15. 12. 2006, sp. zn. 18 Co 399/2006, jímž především rozhodl o zrušení výroku rozsudku soudu prvního stupně o vydání nemovitostí B. p. P. 6 a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno. Potvrzen byl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku mezi žalobkyní a žalovaným B. p. P. 6, pokud šlo o vyklizení domu čp. 603 v P. – S. Změněn byl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným P. f. ČR bylo uloženo vyklidit pozemek parc. č. 1051 (o výměře 935 m2) v katastrálním území S. a vyklizený jej žalobkyni předat do 30 dnů od právní moci rozsudku. O nákladech řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto tak, že žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovanému B. p. P. 6 na náhradu nákladů řízení 5.057,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalované ČR – P. f. ČR bylo uloženo zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 7.050,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalované ČR – P. f. bylo uloženo zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 4.968,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo zrušení výroku rozsudku soudu prvního stupně o vydání nemovitostí B. p. P. 6 a o zastavení řízení v tomto rozsahu zargumentováno tím, že žaloba o vydání nemovitostí proti tomuto žalovanému nebyla ze strany žalující v průběhu řízení vůbec podána (na rozdíl od podání žaloby o vyklizení nemovitostí).
Odvolací soud dále v odůvodnění svého rozsudku uváděl, že shledal důvodným odvolání původních žalobkyň proti zamítnutí jejich žaloby proti ČR – P. f. ČR, ale neshledal odvolání žalobkyň důvodným, pokud šlo o rozsudek soudu prvního stupně ohledně zamítnutí jejich žaloby o vyklizení domu čp. 303 v P. 6 – S. a pozemku parc. č. 1050 v Katastrálním území S.
Odvolací soud dovozoval, že s ohledem na rozsah podaných odvolání zůstal předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu pouze zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně (označený jako výrok VI.), a to ve vztahu mezi původními žalobkyněmi na straně jedné a B. p. P. 6 a P. f. ČR na straně druhé; v ostatních výrocích nebyl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním napaden; v těchto částech proto nabyl rozsudek soudu prvního stupně samostatně právní moci.
Odvolací soud dále uváděl, že v průběhu odvolacího řízení učiníli žalobkyně
a žalovaný B. p. v P. 6 nesporným, že dům čp. 603 ve S. v červnu 2006 žalobkyním předán, P. f. se na vztahu k pozemku parc. č. 1051 v katastrálním území S. choval nečinně a žalobkyním pozemek nepředal.
V dalším průběhu řízení před odvolacím soudem zůstala spornou jedině otázka vyklizení pozemku parc. č. 1051 v katastrálním území S., k němuž vykonával správu P. f. ČR. Odvolací soud v tomto smyslu neshledal žádné relativní důvody, které by vyklizení tohoto pozemku bránily; v této části odvolací soud shledával žalobkyní vůči P. f. ČR uplatněný nárok důvodný. Odvolací soud z uvedených důvodů v zamítavém výroku rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a B. p. v P. 6, s. p., jako věcně správný a potvrdil jej podle ustanovení §219 občanského soudního řádu, ale v témže výroku ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným P. f. ČR změnil podle ustanovení §220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu výrok rozsudku soudu prvního stupně a žalobě o vyklizení pozemku parc. č. 1051 (o výměře 936 m2) v katastrálním území S. vyhověl.
O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení §224 odst. 1 a §142 odst. 1 občanského soudního řádu a na ustanovení vyhlášek č. 177/1996 Sb., č. 484/2000 sb. a č. 27/2006 Sb.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 1. 2. 2007 advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, a ze strany nynější žalobkyně s. r. o. W. bylo dovolání předáno dne 30. 3. 2007 na poště k doručení Obvodnímu soudu pro Prahu 6, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolávající se společnost s ručením omezeným navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu (včetně výroku o nákladech řízení) a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka měla za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Z obsahu dovolání dovolatelky vyplývalo, že jako dovolací důvody dovolatelka uplatňuje, že řízení v této právní věci trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle názoru dovolatelky odvolací soud svým rozhodnutím řešil významnou otázku vyklizení a vydání nemovitostí, jejichž vlastníkem dovolatelka nepřestala být a které byly obhospodařovány v rámci národní správy, takže tu v rámci této národní správy nebylo přípustné bez závažných důvodů měnit charakter domu a zakládat nájemní vztahy, když národní správa je institutem dočasným, který slouží k tomu, aby věc, jejíž vlastník ji nemůže přechodně užívat, zůstala po celou tuto přechodnou dobu „bez pána“.
Dovolatelka nepokládá za správný názor odvolacího soudu, že ze strany žalující „nikdy nebylo na vyklizení žalovaného z nemovitostí žalováno“; tento názor dovolatelka rozporuje a poukazuje na to, že soud prvního stupně by nemohl žalobu o vyklizení zamítnout, když by tento požadavek nebyl v žalobním návrhu (petitu) uveden.
Žalovaný B. p. v P. 6 ve svém vyjádření k dovolání dovolatelky měl za to, že by dovolání dovolatelky nemělo být vyhověno. Žalovaný b. p. nepřekročil nikdy své oprávnění národního správce; základní charakter domu čp. 603 v P. – S. se v době trvání národní správy jej nezměnil (je nadále užíván k bydlení) a uzavření nájemních mluv ohledně bytů náleželo příslušnému orgánu bytového hospodářství. Žalovaný bytový podnik není k vyklizení bytů pasívně legitimován; podle názoru žalovaného bytového podniku je tedy nutno považovat rozsudky soudu prvního i druhé stupně v daném případě za správné.
Žalované Hl. m. P. ve svém vyjádření k dovolání dovolatelky uvádělo, že by toto dovolání mělo být odmítnuto. Podle názoru tohoto žalovaného dovolání dovolatelky směřuje vlastně jen proti výroku o nákladech řízení což neodpovídá ustanovení §237 občanského soudního řádu; žalované město má za to, že je tu přípustnost dovolání vyloučena i podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu, když povinnost žalobkyně k náhradě nákladů řízení je stanovena částkou 10.375,- Kč, tedy jde o peněžité plnění nepřevyšující 20.000,- Kč
Dovolatelka se v daném případě domáhala svým dovoláním, aby dovolací soud zrušil výrok rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu a zejména pak ve výroku, kterým byl změněn zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným B. p. v P. 6 a také výrok o nákladech řízení, obsažený v rozsudku odvolacího soudu.
Dovolání dovolatelky bylo třeba posoudit z hlediska přípustnosti dovolání nejprve podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jehož výrokem byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Toto dovolání bylo však nutno posoudit i podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím napadeným dovolání některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. 4 C 200/98 Obchodního soudu pro Prahu 6, ani z obsahu dovolání dovolatelky a ani z vlastních poznatků dovolacího soudu, že v daném případě odvolací soud svým rozsudkem z 15. 12. 2006 (sp. zn. 18 Co 399/2006 Městského soudu v Praze, řešil právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud řešil svým rozsudkem, napadeným dovoláním některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.
Pokud dovolatelka ve svém dovolání uváděla, že v řízení o této právní věci došlo k vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, vycházel dovolací soud z rozhodnutí uveřejněného pod č. 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, v němž bylo vyloženo, že o vadu v řízení jde tehdy, jestliže se nesprávný postup soudu projevil už v průběhu řízení a nikoli až při rozhodování. O nesprávný postup v řízení jde zejména tam, když pochybením soudu došlo k odnětí možnosti účastníku řízení jednat před soudem (např. při vadném předvolání účastníka řízení k jednání u soudu). V daném případě neshledal dovolací soud v řízení před soudy obou stupňů žádné pochybení tohoto druhu.
Nesprávné právní posouzení věci může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13 /45/).
Pokud dovolatelka spatřovala nesprávné právní posouzení otázky, zda v daném případě šlo o vydání či vyklizení věci, lze tu v této právní věci, v níž už nešlo o vydání věci podle restitučního předpisu, odkázat na to, jak je otázka vydání či vyklizení nemovitosti tradičně vykládána v judikatuře soudů. Již pod č. 53/1973 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo (na str. 186 /372/), že hmotné právo (nyní §126 občanského zákoníku) hovoří o právu vlastníka domáhat se vydání věci (tedy jak movité věci tak i nemovité věci) na tom kdo věc neoprávněn zadržuje Procesní právo naproti tomu hovoří o vydání věci (§345 občanského soudního řádu) jen ve vztahu k movitým věcem a o nemovité věci hovoří
(§340 a násl. občanského soudního řádu) o vyklizení věci. V daném případě tedy dovolací soud neshledal pochybení v soudem stanovené povinnosti vyklizení místností v nemovitosti. Soud odvolací proto správně tu vyslovil povinnost k vyklizení. Praktické důsledky má toto rozlišování v praxi soudů, je-li předmětem vyklizení domová nemovitost.
Z uváděných ustanovení právních předpisů i z citovaných právních závěrů z uveřejněné judikatury (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) vycházel dovolací soud i v daném případě.
Dovolání dovolávající se společnosti s ručením omezeným směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu z 15. 12. 2006 v celém rozsahu jeho výroků (včetně výroku o nákladech řízení). Bylo tedy třeba především přezkoumat výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně, protože v tomto směru bylo dovolání dovolatelky přípustné (§237 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu). V tomto výroku však dovolací soud neshledal, že by odvolací soud aplikoval v otázce vyklizení nesprávné ustanovení právního předpisu, anebo že by si odvolací soud použité ustanovení §126 občanského zákoníku nesprávně vyložil.
U ostatních výroků dovoláním napadeného rozsudku odvolacího sodu bylo třeba se zabývat otázkou přípustnosti dovolání dovolatelky ve smyslu ustanovení §237 a násl. občanského soudního řádu. Pokud toto dovolání směřovalo proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu, nebylo možné shledat u dovolání dovolatelky zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, neboť v rozhodnutí odvolacího soudu z 15. 12. 2006 (sp. zn. 18 Co 399/2006 Městského soudu v Praze) nešlo o řešení právní otázky, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem nebo o řešení právní otázky, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, anebo že by odvolací soud svým uvedeným rozsudkem řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolání dovolatelky proti potvrzujícím výrokům rozsudku odvolacího soudu, tu proto nebylo možné posoudit jako dovolání přípustné podle ustanovení občanského soudního řádu, upravující přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu.
V těchto ustanoveních občanského soudního řádu upravujících přípustnost dovolání (§236 - §239) není výslovně upravena otázka přípustnosti dovolání proti rozhodnutí dovolacího soudu o nákladech řízení. Ani v tomto případě nelze tedy dovolání dovolatelky pokládat za dovolání přípustné,.
Za těchto uvedených okolností přistoupil dovolací soud k rozhodnutí o dovolání dovolatelky podle ustanovení §243b odst. 2 a 6 občanského soudního řádu, a to tak, že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně, zamítl svým rozsudkem, a to jako dovolání přípustné, ale nedůvodné. Ohledně dovolání dovolatelky směřující proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, jimiž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, se usnesl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) a §243b odst. 6 občanského soudního řádu jako o dovolání nepřípustném.
Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná, žalovaným ČR – Ú. pro z. s. ve v. m. a Městské části P. 6 v dovolacím řízení náklady nevznikly a ohledně nákladů řízení vynaložených žalovaným Hl. m. P. a B. p. v P. 6 na vyjádření k dovolání dovolatelky, použil dovolací soud ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 a §224 občanského soudního řádu, ustanovení §150 téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníků řízení a náhradu těchto vynaložených nákladů uvedeným účastníkům dovolacího řízení nepřiznal. Dovolací sodu tu přihlížel k povaze projednávané právní věci i ke stručnému obsahu zmíněných vyjádření k dovolání dovolatelky, v podstatě projevujících jen názor uvedených dvou žalovaných na správnost rozhodnutí soudů obou stupňů, zejména odvolacího soudu, v této právní věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 30. dubna 2008
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu