ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.171.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 171/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele S.-I., s. o., s. r. o., zastoupeného advokátem proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 4. 10. 2005, sp. zn. 55 Co 215/2005, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 82/2004 (žalobce H. m. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému S.-I., střešní systémy, s. r. o., zastoupenému JUDr. Vladimírem Vlčkem, advokátem, o 459.606,- Kč + přísl.), takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Žalobou, podanou u soudu 23. 2. 2004, domáhalo se žalující město uložení povinnosti žalované společnosti s ručením omezeným zaplatit žalobci 459.606,- Kč spolu se smluvní pokutou 170.880,- Kč a úroky z prodlení.
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem z 11. 3. 2005, č. j. 18 C 82/2004-57, žalobu zamítl. Vyšel ze zjištění, že účastníci tohoto řízení uzavřeli dne 27. 2. 2001 nájemní smlouvu, na základě níž žalobce (spolu s dalšími spoluvlastníky) pronajali žalované společnosti část pozemku parc. č. 533/5 v katastrálním území S. o výměře 10.450 m2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že nájemné ve výši 783.750,- Kč ročně mělo být placeno způsobem dohodnutým ve smlouvě. Rovněž bylo zjištěno, že účastníci uvedené smlouvy si sjednali roční výpovědní lhůtu bez udání důvodu a žalovaná se pro případ ukončení nájmu zavázala vyklidit uvedenou parcelu a vyklizenou ji odevzdat pronajimatelům v řádném stavu s tím, že o předání předmětu nájmu bude vyhotoven předávající protokol. Žalobci byla dne 2. 7. 2001 doručena výpověď z nájmu uvedeného pozemku, kterou žalobce akceptoval s tím, že pozemek bude vyklizen ke dni 1. 7. 2002. V době uzavření smlouvy i po celou dobu trvání nájemního poměru byl na pozemku parc. č. 533/5 v katastrálním území S. různý stavební materiál. Soud prvního stupně posoudil projednávanou právní věc podle ustanovení §663 a §664 občanského zákoníku s tím, že pronajimatel nesplnil povinnost přenechat pronajatou věc nájemci ve stavu způsobilém smluvenému užívání. Dospěl k závěru, že nájemci nevznikla povinnost hradit pronajimateli nájemné ve smyslu ustanovení §673 občanského zákoníku, neboť nemohl věc pro vady, které nezpůsobil, užívat způsobem dohodnutým nebo způsobem přiměřeným povaze a určení věci. Podle názoru soudu prvního stupně nebylo pro posouzení věci významné, že v nájemní smlouvě je uvedeno, že nájemce přebírá předmět nájmu ve stavu, v jakém byl ke dni započetí nájmu. Zaujal též názor, že není možné po žalované požadovat, aby si v případě, pokud nic takového nebylo sjednáno v nájemní smlouvě, předmět nájmu upravoval a případně předmět nájmu vyklízela za tím účelem, aby jej mohla řádně užívat. Měl tedy soud prvního stupně za to, že žalovaná neporušila svou povinnost vyplývající pro ni z uzavřené nájemní smlouvy.
K odvolání žalujícího H. m. P. Městský soud v Praze rozsudkem ze 4. 10. 2005, sp. zn. 55 Co 215/2005-69, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované společnosti s ručením omezeným bylo uloženo zaplatit žalobci 459.606,- Kč, smluvní pokutu 170.880,- Kč a roční úroky z prodlení ve výši 8,5% z částky 120.949,- Kč od 1. 10. 2001 do zaplacení, 7,5% z částky 120.949,- Kč od 31. 12. 2001 do zaplacení, 6,5% z částky 108.854,- Kč od 1. 4. 2002 do zaplacení a 5,5% z částky 108.854,- Kč od 1. 7. 2002 do zaplacení. Odvolací soud zopakoval důkaz nájemní smlouvou, uzavřenou mezi účastníky tohoto řízení dne 27. 2. 2001, z níž zjistil, že pronajímatelé přenechávají nájemci předmět nájmu k užívání jako skladové prostory v souvislosti s jeho podnikatelskou činností, že dohodnuté roční nájemné činilo 738.750,- Kč, jeho alikvotní část za období od 1. 3. do 31. 12. 2001 činila 653.125,- Kč a že nájemné bude placeno způsobem specifikovaným v článku V. smlouvy z 27. 2. 2001. Odvolací soud též zjistil, že podle článku V. smlouvy nájemce převzal předmět nájmu ve stavu v jakém byl ke dni započatého nájmu a podle článku VI. uvedené smlouvy byli pronajimatel i nájemce oprávněni smlouvu vypovědět i bez uvedení důvodu v roční výpovědní lhůtě; při nedodržení smluvních podmínek (článek VII smlouvy) byl nájemce povinen ve lhůtě třiceti dnů po termínu splatnosti zaplatit pronajimatelům smluvní pokutu, která činila 0,05% z dlužné částky nájemného za každý den prodlení. Dále vzal odvolací soud za prokázané, že smlouva nabyla platnosti dnem jejího podpisu smluvními stranami a že účinnosti nabyla dnem 1. 3. 2001. Dovodil dále, že nájemní vztah účastníků uvedené smlouvy byl upraven dne 27. 2. 2001 smlouvou samotnou a pouze vztahy mezi účastníky smlouvy, které nebyly ve smlouvě upraveny, se řídí příslušnými ustanoveními občanského zákoníku a případně dalšími obecně závaznými předpisy. Odvolací soud konstatoval, že žalovaná společnost, jako nájemnice, převzala předmět nájmu ve stavu, v jakém byl ke dni započetí nájmu, tedy včetně stavebního materiálu, který na něm byl umístěn. Podle odvolacího soudu toto ujednání, nahrazující předávací protokol, neobsahovalo žádnou výhradu týkající se vad, jejichž existenci pak začala žalovaná společnost s ručním omezeným namítat v průběhu tohoto soudního řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že žalované vznikla povinnost platit dohodnuté nájemné a že je žalovaná s. r. o. S.-I. povinna doplatit dlužné nájemné do doby skončení nájemního poměru, když za období od 1. 3. 2001 do 30. 6. 2001 nájemné zaplatila, ale je povinna zaplatit i smluvní pokutu podle článku VII. bodu 1c smlouvy z 27. 2. 2001 . Dlužné nájemné ve vztahu k žalobci představuje za období od 1. 7. 2001 do 30. 9. 2001 částku 120.949,- Kč, za období od 1. 10. 2001 do 30. 12. 2001 rovněž částku 120.949,- Kč a dále vždy po 108.854,- Kč za období od 31. 12. 2001 do 30. 3. 2002 a od 1. 4. do 30. 6. 2002, celkem 459.606,- Kč. Smluvní pokuta ve výši 0,05% z dlužné částky za každý den prodlení činí z částky 120.949,- Kč od 1. 10. 2001 ke dni podání žaloby 47.414,- Kč, z částky 108.854,- Kč od 1. 4. 2002 ke dni podání žaloby 37.753,- Kč a z částky 108.854,- Kč od 1. 7. 2002 ke dni podání žaloby 32.803,- Kč, celkem tedy 170.880,- Kč. Odvolací soud měl za to, že žalovaná společnost s ručením omezeným je současně povinna podle ustanovení §517 občanského zákoníku zaplatit také úroky z prodlení stanovené vládním nařízením č. 142/1994 Sb. ve výši dvojnásobku diskontní sazby, stanovené ke dni prodlení, neboť žalovaná je s plněním svého dluhu z prodlení.
Ve včas podaném dovolání proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu žalovaná společnost s ručním omezeným dovozovala přípustnost svého dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovala nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu. Poukazovala na skutečnost, že pronajatý pozemek byl cca 20 let využíván jako zařízení ke stanovišti a jako volná skládka pro stavební odpad a olejové hospodářství a před započetím užívání bylo třeba skládku odstranit a plochu vyklidit. Namítala, že při uzavírání smlouvy z 27. 2. 2001 neznala konkrétní stav předmětu nájmu. Vycházela ze správného závěru soudu prvního stupně s tím, že žalobce nesplnil povinnost přenechat pronajatou věc žalované ve stavu způsobilém ke smluvenému užívání a že proto nemohla pronajatý pozemek užívat k dohodnutému účelu; tuto vadu žalovaná společnost nezpůsobila a proto nebyla podle ustanovení §673 občanského zákoníku povinna nájemné platit. Navrhovala proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Ve vyjádření žalujícího H. m. P. k dovolání žalované společnosti s ručením omezeným S.-I. bylo navrženo zamítnutí dovolání. Podle názoru žalobce odvolací soud správně dospěl k závěru, že žalovaná společnost převzala předmět nájmu ve stavu, v jakém byl ke dni započetí nájemního vztahu, tedy včetně stavebního materiálu, který na něm byl umístěn. Pronajatá část pozemku mohla sloužit jako skladový prostor. Vznikl tu nájemní vztah. Žalovaná společnost také v době, kdy dala výpověď z nájmu, neuplatňovala žádná případná práva na slevu nájemného. Pozemek byl žalovanou společností fakticky i právně užíván.
Přípustnost dovolání v této právní věci vyplývá z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolatelkou uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13 /45/).
V řízení o dovolání dovolatelky bylo třeba zejména posoudit, zda odvolací soud aplikoval správně s projednávanou právní věcí související ustanovení §664 a §673 občanského zákoníku a zda si tato ustanovení rovněž správně vyložil.
Obecné vymezení nájemní smlouvy (v §663 občanského zákoníku) definuje nájemní smlouvu jako závazkový úplatný vztah mezi pronajimatelem a nájemcem, v němž pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji nájemce dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral užitky.
Z ustanovení §664 občanského zákoníku vyplývá, že pronajimatel je povinen přenechat pronajatou věc ve stavu způsobilém ke smluvenému užívání, nebo nebyl-li způsob užívání smluven, k užívání obvyklému, a v tomto stavu ji svým nákladem udržovat. Předmět nájmu musí být v takovém stavu, aby byl způsobilý ke smluvenému užívání.
Podle ustanovení §673 občanského zákoníku nájemce není povinen platit nájemné, pokud pro vady věci, které nezpůsobil, nemohl pronajatou věc užívat způsobem dohodnutým, nebo nebyl-li způsob užívání dohodnout, přiměřeně povaze a určení věci.
U nájemní smlouvy jde o smlouvu konsenzuální, u níž důsledky vázanosti smluvními projevy se odvíjejí od obsahu písemně sjednané nájemní smlouvy. V daném případě nájemní smlouva, uzavřená 27. 2. 2001, založila mezi účastníky smlouvy právní vztah z nájmu pro období od 1. 3. 2001 do 31. 12. 2001. Z výsledků dokazování, provedeného v tomto řízení, vyplývá, že předmět nájmu (článek V. uvedené smlouvy) byl smluvně vymezen tak, že zavázala-li se žalovaná jako účastník smlouvy na základě článku IV. a VII. smlouvy k určitým povinnostem, pak jí kromě práva užívat pozemek vznikla i povinnost platit nejen sjednané nájemné, ale i zaplatit smluvní pokutu. Nárok na zaplacení dlužné částky na nájemném včetně příslušenství bylo třeba považovat za oprávněně žalobcem uplatněný.
Dovolatelce nelze přisvědčit, pokud tvrdí, že nemohla pronajatý pozemek užívat ke smluvenému účelu a že v důsledku toho nebyla povinna vzhledem k ustanovení §673 občanského zákoníku platit sjednané nájemné. Nešlo tu totiž o vady věci, pro které by nebylo možné věc užívat dohodnutým způsobem, takže nebylo třeba se zabývat posouzením toho, zda žalovaná tyto vady způsobila a zda tedy v důsledku toho pronajímatel ztratil nebo neztratil nárok na nájemné.
Na straně nájemce není právně relevantní, pokud u něho po uzavření smlouvy dojde k nespokojenosti se stavem předmětu smlouvy. Na straně pronajimatele nemůže být negativně posuzováno to, že si v nájemní smlouvě sjednal také zajišťovací instrument k plnění smluvních závazků.
Nezbylo tedy dovolacímu soudu než dovodit, že odvolací soud ve svém rozsudku, proti němuž směřuje dovolání dovolatelky, použil pro posouzení projednávané právní věci v úvahu přicházející zákonná ustanovení a tato ustanovení si také správně vyložil. V mezích dovolacího přezkumu bylo proto třeba hodnotit rozhodnutí odvolacího soudu jako správné ve smyslu ustanovení §243b odst. 2 občanského soudního řádu; dovolací soud proto podle téhož ustanovení občanského soudního řádu dovolání dovolatelky zamítl.
Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a ohledně nákladů vynaložených žalobcem na vyjádření k dovolání dovolatelky použil dovolací soud ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 a §224 občanského soudního řádu ustanovení §150 téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení, a tyto náklady, vynaložené na vyjádření k dovolání dovolatelky, žalobci nepřiznal; dovolací soud tu přihlížel jednak k povaze projednávané právní věci a jednak k obsahu zmíněného vyjádření k dovolání, obsahujícímu v podstatě jen to, co žalobce přednesl a uplatnil již v řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku není přípustný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 26. března 2008
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu