ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.1865.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 1865/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Josefa Rakovského, ve věci žalobce Ing. R. L., zastoupeného advokátem, proti žalovanému R. Š., zastoupenému advokátem, o 42.672,10 Kč s příslušenstvím a 36.683,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně, pod sp. zn. 6 C 844/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. dubna 2007, č. j. 28 Co 544/2004-116, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku ve výši 6.545,- Kč k rukám advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Soud prvního stupně svým rozsudkem ze dne 19. dubna 2004, č. j. 6 C 844/2003-89, zamítl žalobu, prostřednictvím níž se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 42.672,10 Kč s 4 % úrokem z prodlení ročně od 12. 8. 2001 do zaplacení a částku 36.683,- Kč s 4 % úrokem z prodlení od 28. 7. 2001 do zaplacení. Odvolací soud k odvolání žalobce tento rozsudek změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci výše uvedené částky včetně úroků z prodlení. Soud odvolací rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i řízení odvolacího. Odvolací soud tak rozhodl po jednáních dne 18. 4. 2007 a 24. 4. 2007 v nepřítomnosti žalovaného a jeho právního zástupce, jenž se sice z jednání omluvil, ale nepožádal o jeho odročení. Soud zopakoval dokazování obsahem žalobcových faktur, obsahem listiny o vypořádání závazků ze dne 20. 12. 2001 a obsahem zakázkových listů. Zaplacení částky 42.672,10 Kč se žalobce domáhal na základě žalobních tvrzení, že v rámci své podnikatelské činnosti provedl pro žalovaného ve dnech 30. 6. 2001 až 10. 7. 2001 opravu nákladního automobilu značky Š. 706 MTS, přičemž specifikace této opravy je uvedena na faktuře ze dne 10. 7. 2001. Pohledávka byla splatná dne 11. 8. 2001. Zaplacení částky 36.683,- Kč se žalobce domáhal na základě podobných žalobních tvrzení, přičemž tentokrát se mělo jednat o opravu automobilu zn. T-148-MIX bez SPZ na základě objednávky žalovaného, provedenou ve dnech 25. 6. 2001 až 13. 7. 2001. Na uvedenou opravu byla žalobcem dne 13. 7. 2001 vystavena faktura splatná dne 27. 7. 2001. Dne 20. 12. 2001 uzavřeli žalobce a žalovaný „dohodu o vypořádání závazků“, jíž odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – posoudil jako uznání závazku podle §323 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), jímž byly uznány mimo jiné i závazky žalovaného specifikované výše. Z tohoto důvodu odvolací soud žalobě vyhověl, když žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením výše specifikovaných částek.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný dovolání s tím, že jej považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Odvolací soud v řízení nezohlednil zásadu dvojinstančnosti, když zásadní důkazy posoudil jinak než soud prvního stupně
a přitom nedal žalovanému možnost se k nově nastolenému výkladu důkazů vyslovit, doplnit tvrzení a navrhnout důkazy. Jedná se zejména o posouzení listiny ze dne 20. 12. 2001 nazvané „dohoda o vypořádání závazků“ a o specifikaci vozidla, za jehož opravu bylo žalobcem požadováno zaplacení 36.683,- Kč. S kvalifikací uvedené listiny jako uznání závazku žalovaný nesouhlasí. Navrhuje proto, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřil žalobce s tím, že dovolání není v dané věci přípustné, neboť podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu se přípustnost dovolání v případech, kdy odvolací soud rozhodoval o více samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem, musí zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně. Jelikož se v tomto případě jedná o obchodní věc a žalobce uplatnil nárok na předmětné částky dvěma samostatnými žalobami, přičemž řízení o nich byla spojena v jedno z důvodů procesní ekonomie, a žádná z předmětných částek nedosahuje výše 50.000,- Kč, mělo by být dovolání odmítnuto. Odvolací soud neporušil zásadu dvojinstančnosti řízení, jak tvrdí žalovaný, neboť žalovaný měl možnost se k provedeným důkazům vyjádřit a soud nemá v průběhu řízení povinnost poučovat účastníky o tom, jak ten který důkaz hodnotí. Žalobce nepovažoval za důvodné ani ostatní námitky žalovaného a navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Lze se proto zabývat jeho přípustností.
Dovolání v daném případě není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Dovolání je přípustné mimo jiné i proti rozsudku či usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], k čemuž v souzeném sporu došlo, avšak podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč
a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Přípustnost dovolání – v případě rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem – je tedy nutné zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, publikované v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod č. 9).
V daném případě se nepochybně jedná o věc obchodní, neboť v jejím rámci se podnikatel (žalobce) domáhá zaplacení prací, které provedl v rámci svého předmětu podnikání, vůči podnikateli (žalovanému), jenž tyto práce objednal k zajištění své podnikatelské činnosti (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. listopadu 1997, sp. zn. 2 Odon 41/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 34/98). Odvolacím soudem bylo přitom rozhodnuto o dvou nárocích žalobce s odlišným skutkovým základem. Žalobce se totiž zaplacení těchto částek domáhal z titulu dvou právních skutečností toliko svým charakterem obdobných, avšak vzájemně skutkově nesouvisejících, jimiž bylo provedení opravy dvou vozidel na základě dvou objednávek žalovaného, přičemž tyto opravy byly provedeny v jiném časovém období, byly vyfakturovány na různých fakturách a jejich splatnost připadala na různé dny. Jednalo se tak o dva samotné obchodně závazkové právní vztahy mezi žalobcem a žalovaným, z nichž byly žalobcem u soudu uplatněny dva samostatné peněžité nároky (uplatněné dvěma samostatnými žalobami), přičemž ani jeden z nich nepřesahoval zákonem požadovanou výši 50.000,- Kč.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v odměně za zastupování ve výši 5.200,- Kč [srov. §3 odst. 1 bod 4, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2, §17 odst. 1 písm. a) a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb., a č. 277/2006 Sb. – čl. II.], v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb. – čl. II) a dále v částce odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 1.045,- Kč, celkem tedy ve výši 6.545,- Kč. Žalovaný je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.
Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. července 2008
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu