ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.188.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 188/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně V. R., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) E. P., 2) P. P., 3) N. K., 4) P. K., 5) L. B., 6) J. P., 7) J. H., 8) A. H., všichni zastoupeni advokátem, o určení trvání členství ve sdružení fyzických osob, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 7 C 106/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 13.9.2006, č.j. 59 Co 55/2006-80, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 13.9.2006, č.j. 59 Co 55/2006-80, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl rozsudkem výše označeným tak, že změnil rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9.12.2005, č.j. 7 C 106/2004-43. Zatímco soud prvního stupně žalobě vyhověl, odvolací soud svým měnícím výrokem zamítl návrh, kterým se žalobkyně domáhala určení, že je účastníkem sdružení založeného na základě smlouvy o sdružení ze dne 2.1.1998. Dalšími účastníky sdružení byli žalovaní, jak označeni v záhlaví tohoto rozsudku. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud tak, že žalobkyni zavázal nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši celkem 10.240,- Kč k rukám jejich zástupce JUDr. K.; žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.
Odvolací soud přiznal žalobkyni naléhavý právní zájem na určovací žalobě podle §80 písm. c/ o. s. ř. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dovodil, že žalobkyně platně vystoupila ze sdružení ve smyslu §838 odst. 1 o. z. Při tomto právním závěru vyšel odvolací soud ze znění zápisu o schůzi sdružení konané dne 27.6.2003. Za pomoci interpretačních pravidel obsažených v §35 odst. 2 a v §37 odst. 1 o. z. dovodil, že právní úkon žalobkyně vyjádřil zcela určitým způsobem její vůli – tedy úmysl vystoupit ze sdružení. Vyplynulo to i ze závěrů zápisu předmětné schůze a tento zápis byl také žalobkyní vlastnoručně podepsán.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Vytkla v něm tomuto soudu nesprávné právní posouzení věci a také procesní vadu, neboť odvolací soud podle ní vyšel při posouzení věci ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. V textu podrobného odůvodnění svého dovolání žalobkyně brojila proti právním závěrům odvolacího soudu, jak je tento soud dovodil na základě výslechů účastníků a zejména zápisu ze dne 27.6.2003. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že zápis potvrzuje vůli žalobkyně vystoupit ze sdružení ke dni 30.6.2003, pak tento výklad z obsahu zápisu nevyplývá. Ve skutečnosti to byli žalovaní jako ostatní účastníci sdružení, kteří o ukončení účasti žalobkyně ve sdružení usilovali a text zápisu tomu byl přizpůsoben. Žalobkyně nehlasovala pro návrh na své vystoupení ze sdružení. Text zápisu je nejasný, neboť o vystoupení účastníka sdružení se nelze dohodnout. Musel by být výslovně vyjádřen jednostranný projev vůle žalobkyně. Předmětný zápis tedy nelze interpretovat jinak, než jako souhlas ostatních účastníků pouze s eventuálním vystoupením žalobkyně ze sdružení ke dni 30.6.2003. Účastníci sdružení tedy mohli pouze předpokládat, že žalobkyně ze sdružení uvedeného dne teprve vystoupí, ta však takový úkon neučinila ani v uvedený den, ani kdykoli později. Vzhledem k těmto tvrzením dovolatelka žádala, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaní ve společném vyjádření k dovolání sdíleli právní důvody odvolacího soudu a žádali, aby bylo dovolání žalobkyně zamítnuto.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a podal je za žalobkyni advokát (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání vyplývala vzhledem ke změně rozsudku odvolacím soudem z ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Dovolací důvody byly uplatněny podle §241a odst. 2 písm. b/, odst. 3 o. s. ř.
Dovolání je opodstatněné.
Dovolací soud konstatuje, že dovolatelka sice označila též dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., ale z obsahu dovolacích tvrzení, tedy z případného vylíčení dovolacího důvodu, nevyplývá, v jakém směru měl odvolací soud vycházet z nepodložených skutkových zjištění. Dovolací soud konstatuje z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu i předchozího průběhu řízení, jak je zachycen ve spise, že odvolací soud převzal důkazní zjištění soudu prvního stupně a v žádném ohledu je nezměnil. Obsah dovolání je ostatně v tomto ohledu neurčitý a žalobkyně svými tvrzeními ve skutečnosti opakovaně nesouhlasí s hmotněprávní interpretací důkazních zjištění (zejména obsahu zápisu ze dne 27.6.2003) odvolacím soudem.
Důvod dovolání podle §241a odst. 3 o. s. ř. tedy nebyl dán. Došlo však, jak je dále vyloženo, k naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Při výkladu rozhodného projevu vůle účastníků, jímž je v posuzované věci zápis ze schůze sdružení konané dne 27.6.2003, vycházel Nejvyšší soud z výkladových pravidel, jak jsou obsažena zejména v §35 odst. 2 o. z. a zčásti též v §37 odst. 1 o. z. V rozsudku dovolací instance sp. zn. 33 Odo 512/2000, uveřejněném v Souboru rozhodnutí NS ve svazku 15 pod č. C 1108, se rámcově formulují přístupy k výkladu obsahu právního úkonu, použitelné (jen) v nezbytném rozsahu. Další výklad zde nastoupí, jestliže jazykové vyjádření právního úkonu vzbuzuje pochybnosti o tomto obsahu a tedy i o vůli jednající osoby. Zmíněné pochybnosti mohou být odstraněny dokazováním k obsahu právního úkonu - což se v nyní posuzované věci stalo formou výslechů zejména účastníků řízení. Interpretace obsahu právního úkonu, provedená podle §35 odst. 2 o. z., však nemůže nahradit či změnit již učiněný projev vůle. Interpretace má směřovat k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili účastníci ve vzájemné dohodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich ujednání. Obsah právního úkonu, jenž byl zaznamenán písemně, předpokládá podle §37 odst. 1 o. z. určitost projevu vůle; měřítkem této určitosti je v první řadě obsah samotné listiny, zatímco subjektivní pochopení tohoto obsahu účastníky je zjišťováno pouze podpůrně, nejsou-li práva a povinnosti stran z textu seznatelné.
Podle §838 odst. 1 o. z. může každý účastník ze sdružení vystoupit, ne však v nevhodné době a k újmě ostatních účastníků sdružení. Z vážných důvodů však může ze sdružení vystoupit kdykoli, a to i když byla dohodnuta výpovědní lhůta.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že vystoupení účastníka ze sdružení, které přivodí zánik jeho účasti, je zákonem konstruováno jako jednostranný právní úkon, adresovaný ostatním účastníkům sdružení.
Ze zápisu schůze ze dne 27.6.2003 nevyplývá, že by žalobkyně takový jednostranný právní úkon učinila. Žalobkyně ani nenavrhla své vystoupení ze sdružení s tím, že by ostatní účastníci sdružení s návrhem vyslovili souhlas. Pokud tedy odvolací soud uzavřel, že z textu zápisu „výslovně vyplývá, že žalobkyně k 30.6.2003 ze sdružení vystoupila“, pak tato interpretace právního úkonu nemá oporu ve znění předmětného zápisu. Z něho totiž plyne, že to byli ostatní účastníci sdružení, kteří navrhovali, aby žalobkyně ze sdružení vystoupila.
Jestliže by žalobkyně na tento návrh reagovala positivně a jasně prohlásila, že ze sdružení vystupuje, pak by bylo znění zákona učiněno zadost. K tomu však nedošlo. Ostatně JUDr. P., která zápis sepisovala, vypověděla, že žalobkyně vznesla otázku, co se stane, když ze sdružení vystoupí, poté odešla a po návratu řekla, že ze sdružení odejde (s výhradou k vypořádání). Vystoupení žalobkyně ze sdružení navrhovali jako „nejvhodnější řešení“ ostatní účastníci a došlo k „dohodě o vystoupení“ žalobkyně.
Ani toto svědecké vylíčení průběhu schůze však nemá oporu ve znění zápisu. Ten zní tak, že „následně proběhlo hlasování k bodu 2 s tímto výsledkem: Přítomní účastníci sdružení se připojují k návrhu na vystoupení V. B. ze sdružení k 30.6.2003.“ Hlasovalo se tedy nikoli o vystoupení žalobkyně, ale o „připojení se k návrhu“ účastníků na její vystoupení. Je však nepřijatelné, aby se o vystoupení ze sdružení, jež má být jednostranným projevem vůle jediné osoby, hlasovalo. Výsledkem takového hlasování by mohl být i společný závěr, že účastníci s vystoupením ze sdružení nesouhlasí, ač je tento projev vůle vyhrazen pouze jednomu účastníku sdružení.
Dovolací soud tedy, za použití stejných ustanovení jako soud prvního stupně, dovodil ze zjištěného skutkového stavu závěr, že žalobkyně na rozhodné schůzi členů sdružení dne 27.6.2003 neučinila jednostranný právní úkon, kterým by ze sdružení dnem 30.6.2003 vystoupila. Formulace zápisu o tom, že žalobkyně „vystoupí ze sdružení k 30.6.2003“, navíc svědčí pro záměr žalobkyně ponechat si do uvedeného dne možnost vystoupit ze sdružení (či nikoli). Jestliže odvolací soud dospěl k odlišnému právnímu závěru, pak nerozhodl správně.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 věty první o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V tomto řízení, v němž bude odvolací soud podle §226 odst. 1 o. s. ř. vázán právním názorem dovolacího soudu, bude rozhodnuto též o nákladech řízení o dovolání.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. února 2008
JUDr. Ludvík David, CSc., v . r.
předseda senátu