ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.2477.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 2477/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce R. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému A. V. s.r.o., zastoupenému advokátem, o 120.031,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 1072/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24.4.2006, čj. 17 Co 48/2004-71, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24.4.2006, čj. 17 Co 48/2004-71,
a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 29.10.2003, čj. 4 C 1072/2002-41,
se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Znojmě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal zaplacení úplaty za postoupení pohledávky z majetkového podílu v Z. d. J.-M. ve výši 120.031,- Kč žalovanému.
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 29.10.2003 čj. 4 C 1072/2002-41 uložil žalovanému zaplatit žalobci požadovanou částku s 4 % úrokem z prodlení od 4.9.2002 do zaplacení, a zamítl návrh na přisouzení vyšších úroků z prodlení z této částky. Zjistil, že žalobce měl nárok vůči Z. d. J.-M. z titulu nevypořádaného majetkového podílu ve výši 120.031,- Kč, a tuto pohledávku postoupil žalovanému smlouvou ze dne 30.9.1993. Smlouva byla sjednána jako úplatná s tím, že způsob vzájemného vypořádání účastníků měl být předmětem další smlouvy;
k jejímu uzavření však již nedošlo. Stejným způsobem žalovaný získával majetkové nároky dalších oprávněných osob, s nimiž způsob vypořádání dojednal a plnění jim poskytl. Protože lhůta sjednání další smlouvy nebyla dojednána, vycházel soud z toho, že splatnost byla na vůli postupitele – žalobce.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24.4.2006, čj. 17 Co 48/2004-71,
k odvolání žalovaného v napadené části rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci 102.031,- Kč s 4 % úrokem. Ohledně částky 17.500,- Kč rozsudek zrušil a v této části řízení zastavil v důsledku zpětvzetí žaloby, k němuž došlo poté, co žalovaný žalobci do této výše na zažalovanou částku plnil. Po skutkové stránce vzal za prokázané, že žalobce převedl platně na žalovaného svou pohledávku z titulu nevypořádaného majetkového podílu v Z. d. J.-M., jejíž hodnota byla vyčíslena na 120.031,- Kč a že šlo o převod za úplatu. Podle této smlouvy se strany však dohodly, že způsob vzájemného vypořádání mezi nimi bude předmětem další smlouvy, ta však dosud dohodnuta nebyla. Mezi účastníky tedy dosud nebyla dohodnuta výše úplaty za postoupenou pohledávku, ani její forma a splatnost. Odvolací soud dále dovodil, že i kdyby splatnost úplaty za postoupenou pohledávku nastala na výzvu věřitele, byl by nárok promlčen, přičemž žalovaný se promlčení dovolal. Věřitel mohl totiž již od následujícího dne splatnosti pohledávky vyvolat splatnost dluhu a promlčecí doba pak začala běžet dnem následujícím po vzniku dluhu. U smlouvy z 30.9.1993 tedy promlčecí doba začala dnem 1.10.2002 a skončila 1.10.1996, přičemž žaloba byla podána až 4.9.2002.
Proti rozsudku odvolacího soudu, s výjimkou výroku o zastavení řízení ohledně částky 17.500,- Kč, podal žalobce včasné dovolání a jako dovolací důvod označil ustanovení §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3) o.s.ř. Na úvod uvedl historické vysvětlení vzniku žalované společnosti, která byla založena se souhlasem oprávněných osob po transformaci Z. d. J.-M. podle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen „zákon o transformaci družstev“). Podle dovolatele šlo o tzv. druhou, či divokou transformaci, jejímž účelem bylo zbavit zadlužená družstva jejich závazků, vzniklých v rámci transformace. Na nově vzniklé společnosti či družstva přecházel majetek původního družstva, a postoupením i pohledávky členů a oprávněných osob, čímž se podle §33a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“), samy stávaly subjekty s právy oprávněných osob. Ke dni postoupení pohledávky obvykle nebylo jisté, do kdy a v jaké výši mu bude družstvo plnit a úplata postupiteli se proto dojednávala až po dodržení plnění dlužníkem. Proto smlouvy o postoupení pohledávky obsahovaly klauzuli, že úplata pohledávek bude řešena dodatečně. Tak tomu bylo i v projednávaném případě. Žalovaný shromáždil sumu nároků oprávněných osob a členů družstva původně na základě plných mocí, později na základě smluv o postoupení pohledávek. Dlužník Z. d. J.-M. tyto pohledávky akceptoval, a to i ty, které dosud nebyly splatné, resp. jejichž splatnosti nastala až sedm let od transformace družstva, tj. 26.10.1999. Celkovou sumu pohledávek postupně vypořádal beze zbytku, přičemž v průběhu tohoto vypořádání nebylo rozlišováno, na základě které konkrétní postoupené pohledávky plní. Vypořádání bylo ukončeno ke dni vyhlášení konkursu 22.10.1999 a žalovaný se proto ani nestal účastníkem konkursního řízení. Po uplynutí sedmi let od transformace družstva začal žalovaný uzavírat s postupiteli smlouvy o výši a způsobu úplaty postoupených pohledávek, v případě žalobce tak ale neučinil a žalobce na něj podal trestní oznámení pro podezření z trestného činu podvodu.
Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že prozatím nemůže žalobce opřít svůj nárok o žádný právní důvod, když nebyla smlouva o výši a způsobu úplaty uzavřena. Právní důvod shledává v tom, že žalovaný získal od dlužníka za postoupenou pohledávku plnění v plné výši v rozmezí let 1993 až 1999, konkrétně do 22. 10. 1999, kdy byl na dlužníka vyhlášen konkurs. Nárok proto také není promlčen – navíc je třeba přihlédnut při posuzování námitky promlčení i k §3 odst. 1 obč. zák. o rozporu s dobrými mravy. Žalovaný ostatně nárok žalobce uznává a zčásti na něj plnil, takže žalobce vzal ohledně částky 17.500,- Kč žalobu zpět. Další částku 5.000,- Kč zaslal žalovaný po vynesení rozsudku odvolacího soudu. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, a současně aby byla odložena vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání splňuje náležitosti stanovené občanským soudním řádem (o.s.ř.) a je přípustné podle jeho §237 odst. 1 písm. a), když napadenými výroky rozsudku odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. Rozsudek odvolacího soudu proto dovolací soud přezkoumal věcně v rámci uplatněných dovolacích důvodů (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud shledává správným právní závěr odvolacího soudu, podle něhož se nelze úspěšně domáhat úplaty za postoupenou pohledávku, jestliže výše úplaty, její splatnost ani forma nebyla mezi účastníky dohodnuta, zvláště pokud se ve smlouvě zavázali řešit tyto otázky následnou smlouvou, k níž dosud nedošlo.
Na druhé straně je třeba vzít v úvahu, že postoupením pohledávky za úplatu účastníci smlouvy sledovali vyrovnání restitučního nároku na náhradu podle zákona o půdě a zákona o transformaci družstev. Odporovalo by ustanovení o §3 odst. 1 obč. zák. o tom, že výkon práv a povinností z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy, pokud by žalovaný od oprávněné osoby převzal její pohledávku
a zavázal se dohodnout s ní výši její úplaty, přijal plnění odpovídající výši postoupené pohledávky, a sám za ni oprávněné osobě úplatu neposkytl, resp. podmínky úplaty s ní nedohodl. Za situace, že žalobce v řízení před soudy prvního a druhého stupně nebyl zastoupen právníkem, měl jej soud poučit o potřebě upravit žalobní petit tak, aby odpovídal jeho právu na sjednání dohody o výši, splatnosti a formě úplaty, když bylo zřejmé, že žalobce se domáhá realizace nároku, který mu vznikl podle shora uvedených restitučních předpisů, že žalovaný jeho pohledávku plně realizoval a s dalšími postupiteli – původními oprávněnými osobami – jednal tak, že s nimi dodatečnou dohodu uzavřel a plnění jim poskytl. I když je v tomto případě posouzení poučovací povinnosti soudu na hraně běžné judikatury, a soud prvního stupně zřejmě neshledal potřebným žalobce poučit, když jeho nároku na vyplacení celé hodnoty postoupené pohledávky vyhověl, jde v daném případě o výjimečnou situaci při rozhodování o restitučních nárocích, která potřebu procesního poučení ve smyslu §5 o.s.ř. odůvodňuje. Dovolací soud má zato, že vada, spočívající v tom, že soud nepoučil žalobce o tom, jak měl správně formulovat žalobní petit, mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci jak má na mysli §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a zrušil proto rozhodnutí obou soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o.s.ř.)
V novém řízení rozhodne soud nově i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř.).
S ohledem na výsledek dovolacího řízení nerozhodoval soud zvlášť o návrhu na odložení vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. dubna 2008
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu