ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.2527.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 2527/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně D. K., proti žalovanému K. V., zastoupenému advokátkou, pro částku 183.661,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka Havířov pod sp. zn. 113 C 87/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. listopadu 2006, č. j. 8 Co 619/2006-117, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově zaplacení částky 183.661,- Kč spolu s úrokem z prodlení na žalovaném; dluh měl vzniknout jako rozdíl ve vypořádání po zániku sdružení, vystupujícího pod obchodním jménem R. Účastníci řízení mezi sebou uzavřeli dne 31. 12. 2000 dohodu o vypořádání spolu s dodatky. Žalovaný namítl neplatnost dohody na základě tvrzení, že dohoda byla podmíněna dodatky, které nebyly řádně vyhotoveny, dále, že jednal v omylu, neboť nebyl srozuměn s pravostí existujících závazků a vycházel pouze z tvrzení žalobkyně, a že pohledávka žalobkyně byla promlčena.
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 21. 3. 2006, č. j. 113 C 87/2005, rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 183.661,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně z dlužné částky za dobu od 1. 1. 2002 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. listopadu 2006, č. j. 8 Co 619/2006, potvrdil rozsudek okresního soudu (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Odvolací soud konstatoval, že řízení před soudem prvního stupně netrpělo žádnou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci či vést ke zmatečnosti, a ztotožnil se s názorem okresního soudu ohledně skutkového stavu věci i právních závěrů. Dodatek č. 3, který byl napadán žalovaným, shledal jako určitý a srozumitelný, tedy způsobilý vzájemně mezi sebou odlišit závazky sdružení i osoby věřitelů. K tvrzení žalovaného ohledně jednání v omylu uvedl, že o omyl se jedná jen v případě, kdy se tvrzené informace ukáží jako nepravdivé, což se nestalo a žalovaný to ani netvrdil.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 12. 2. 2007 dovolání sepsané jím samým, které bylo následně doplněno podáním advokátky JUDr. M. N. dne 15. 6. 2007. Dovolání směřuje do obou výroků odvolacího soudu s odkazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; žalovaný uvedl, že zásadní právní význam napadeného rozsudku po právní stránce spatřuje - vzhledem k §237 odst. 3 o. s. ř. - v rozdílnosti rozhodnutí odvolacího soudu vůči rozhodování dovolacího soudu a ve skutečnosti, že odvolací soud založil své rozhodnutí na úvaze učiněné v rozporu s hmotným právem. Jako dovolací důvody uvedl ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Žalovaný spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu v nesplnění poučovací povinnosti soudů dle ustanovení §118a odst. 1, 2 o. s. ř., odkazuje zde na dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu a podotýká, že se cítí být postupem okresního soudu o vyloučení jeho protinávrhu do samostatného řízení zkrácen. Nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu shledává taktéž v nesprávné aplikaci práva - v otázce posouzení určitosti a srozumitelnosti právního úkonu a k tomuto uvádí, že podle jeho mínění je závazek určitý a srozumitelný jen pokud je zřejmé, o jaký právní důvod se závazek opírá, za jakým účelem, v jaké výši, a že se jedná skutečně o závazek vzniklý za dobu existence sdružení. Dále uvádí, že neměl možnost nahlížet do účetnictví, které vedla žalobkyně, a že jedině ona mohla dodatek č. 3 vyhotovit. Žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Karviné – pobočka Havířov k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k námitkám obsaženým v dovolání písemně vyjádřila a žádala, aby dovolání nebylo vyhověno.
Nejvyšší soud se po zjištění o včasnosti dovolání, které bylo podáno dle §240 odst. 1 o. s. ř. samotným žalovaným a následně doplněno advokátkou JUDr. M. N. (§241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Přípustnost dovolání mohla být v tomto případě založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; jako dovolací důvody byly uvedeny §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Těmi by se dovolací soud zabýval v případě přípustnosti dovolání.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle §237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel uvádí jako procesní dovolací důvod ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., konkrétně nesplnění poučovací povinnosti soudu v rámci §118a odst. 1, 2 o. s. ř. Jeho prostřednictvím však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze, zejména ne tehdy, není-li vymezena zcela určitá procesní otázka s judikatorním přesahem (viz zejména usnesení NS sp. zn. 21 Cdo 541/2004, publikované v Soudní judikatuře č. 7/2004). Zde není ani důvod přezkoumávat případné rozdílné rozhodování soudu odvolacích soudů či senátů soudu dovolacího.
Po hmotněprávní stránce (viz též dovolací důvod podle písm. b/ §241a odst. 2 o. s. ř.) reaguje dovolací soud při posouzení přípustnosti dovolání na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí a kterou lze pokládat za nevyřešenou a splňující atribut zásadního právního významu. Pro závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní právní význam, jsou relevantní jen právní otázky, které mají ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. judikatorní přesah, a to v návaznosti na nesprávné hmotněprávní posouzení věci odvolacím soudem. Taková právní otázka však v dovolání není explicitně vymezena, tím méně pak s případným odkazem na relevantní judikaturu (který nechybí u procesních tvrzení). Dovolací soud navíc nemá důvod za daného skutkového stavu pochybovat o správnosti hmotněprávních závěrů nižší instance.
I v případě, že by byla dovolací tvrzení posuzována komplexně a z nich vyabstrahováno více právních otázek, je třeba připomenout, že právní otázku lze pokládat za nevyřešenou a splňující atribut zásadního právního významu za předpokladu, že nejde o obvyklou aplikaci, resp. interpretaci určitého zákonného ustanovení a že obtížnost věci spočívá v jejím skutkovém základu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1603/99, 604/2000, 1731/99, Soubor rozhodnutí NS sv. 2, C 103, 111, 203). V nyní posuzované věci však nejde o právní aspekty přesahující rámec obvyklosti (posouzení obsahu závazkového vztahu, platnosti právního úkonu). Dovolatel kromě toho směřuje své námitky do značné míry vůči skutkovým závěrům odvolací instance – tyto závěry jsou však pro Nejvyšší soud závazné, neboť ten není oprávněn zasahovat do skutkového základu věci (je soudem právního a mimořádného přezkumu, nikoli soudem nalézacím, viz zejména výklad k §243a o. s. ř.).
Požadavky přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. tedy nebyly splněny a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Náklady řízení úspěšné protistraně nevznikly; ze strany žalobkyně bylo sice podáno vyjádření k dovolání, nikoli však prostřednictvím advokáta.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 26. listopadu 2008
JUDr. Ludvík D a v i d , CSc.
předseda senátu