ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.266.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 266/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, PhD., v právní věci žalobce T. B., zastoupeného advokátem, proti žalovanému A. N., s. r. o., zastoupenému advokátkou, o zaplacení 560.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 347/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2006, č. j. 8 Co 474/2006-113, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2006, č. j. 8 Co 474/2006-113, se v měnícím výroku o zamítnutí žaloby do částky 410.732,- Kč s příslušenstvím, ve výroku o soudním poplatku a ve výrocích o nákladech řízení před oběma instancemi zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě svým rozsudkem výše uvedeným změnil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 2. 2006, č.j. 14 C 347/2004-80, tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 410.732,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 4. 3. 2005 do zaplacení. V dalším potvrdil prvostupňový rozsudek ohledně zamítnutí žaloby co do částky 48.059,- Kč s příslušenstvím. Odvolací soud žalovanému neuložil povinnost zaplatit soudní poplatek; žalobce byl zavázán zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 47.659,50 Kč před soudem prvního stupně, a dále náklady odvolacího řízení ve výši 22.400,- Kč, to vše k rukám právní zástupkyně žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odvolací soud rozhodoval o finančním nároku, vyplývajícím z vložené investice ze strany žalobce ve výši 500.000,- Kč jako účastníka dvoučlenné smlouvy o sdružení (druhým byl žalovaný), uzavřené dne 16. 6. 2000. Podle článku III. odst. 1 smlouvy bylo do sdružení vloženo žalobcem 500.000,- Kč (později ještě 60.000,- Kč) s tím, že vklad bude splácen ve výši 10.000,- Kč měsíčně z tržeb sdružení až do úplného vyrovnání (článek III. bod 4.). Jak bylo v řízení prokázáno, zaplacena byla částka 89.268,- Kč a soud prvního stupně tedy žalobci vyhověl do částky 410.732,- Kč s příslušenstvím. Žalobce vystoupil ze sdružení dopisem ze dne 15. 7. 2004, který byl žalovanému doručen dne 3. 5. 2005, kdy sdružení účastníků, uzavřené podle §829 a násl o. z., zaniklo. Odvolací soud dospěl k závěru, že k předmětné částce vzniklo podílové spoluvlastnictví účastníků, přestože byl peněžní poměr vkladů 500.000,- Kč ku nule ve prospěch žalobce. Žalovaný se jako účastník sdružení zavázal provést pro účely sdružení určitou činnost (know-how), konkrétně spočívající v poskytování telekomunikačních služeb prostřednictvím MTA v uzavřených objektech; v tom spočíval jeho podíl. Podílové spoluvlastnictví je tedy nutné zrušit a vypořádat a pokud se tak nestalo, byla žaloba předčasná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které opíral o přípustnost pro diformitu rozsudků soudů nižších instancí a jeho důvodnost spatřoval v tom, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, nemajícího oporu v provedeném dokazování. Podle obsahu ovšem šlo o dovolání brojící proti nesprávnému právnímu posouzení věci – žalobce tvrdil, že žádá pouze vrácení svého vkladu v rámci dohody o nakládání s ním, učiněné ve smlouvě o sdružení; nesouhlasil s tím, že odvolací soud strany „nutí“ do vypořádání, na jehož obsahu se neshodují. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání bylo podáno ve lhůtě oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§240 odst. 1, §241 odst.1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání byla dána podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a dovolací důvod byl uplatněn podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolání je opodstatněné.
Účastník, který vystoupil nebo který byl vyloučen, se nezprošťuje odpovědnosti za závazky z činnosti sdružení, které vznikly do dne vystoupení nebo vyloučení (§840 o. z.).
Nejvyšší soud též judikoval, že není v rozporu s ustanovením §841, resp. §142 o. z., domáhá-li se účastník sdružení zrušení a vypořádání spoluvlastnictví pouze k některému majetku získanému při výkonu činnosti sdružení (rozsudek sp. zn. 29 Odo 93/2001, uveřejněný pod R 33/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V rozsudku sp. zn. 33 Odo 311/2005 pak Nejvyšší soud dovodil, že ve dvoučlenném sdružení má takový účastník sdružení, který poskytl jen peněžní vklad, při zániku sdružení nárok na vrácení tohoto vkladu. Podílem na penězích či na jiných věcech vnesených druhým účastníkem by se neoprávněně obohatil.
Právní stav nyní posuzované věci byl však ještě více specifický, což odvolací soud – vycházejíc z jinak správné premisy o nutnosti vypořádání stran – nepostihl.
Podle shora citovaného článku smlouvy o sdružení měl žalobce obdržet každý měsíc částku 10.000,- Kč jako splátku na vrácení vkladu jím poskytnutého. Tato částka měla být placena z tržeb - je tedy patrné, že to byl žalovaný jako jediný provozovatel činnosti sdružení, kdo měl jako zavázaný ze smlouvy splátky žalobci platit. Tuto svou povinnost žalovaný převážnou měrou nesplnil.
Je zřejmé, že částka 500.000,- Kč, vložená žalobcem, měla být splacena (viz časový interval mezi uzavřením smlouvy a zánikem sdružení) ještě předtím, než sdružení zaniklo. Splátky (co do splatnosti) dospěly ještě během trvání sdružení.
Žalovanému tedy vznikla povinnost k zaplacení dluhu již ze smlouvy o sdružení a nezávisle na vypořádání jeho činnosti. Ostatně z citovaného rozsudku NS sp. zn. 33 Odo 311/2005 lze též (nebylo-li vypořádání ani dosud provedeno) nepřímo dovodit, že žalobce by se neměl podílet, má-li vypořádání respektovat faktické přínosy účastníků k činnosti sdružení, na případně vzniklém profitu sdružení.
Odvolací soud neposoudil věc správně po právní stránce, dovolací důvod byl naplněn a Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 věty první o. s. ř. zrušil v příslušných částech rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V tomto řízení, v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu, se rozhodne též o nákladech řízení o dovolání.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 30. dubna 2008
JUDr. Ludvík D a v i d , CSc.
předseda senátu