Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2008, sp. zn. 28 Cdo 2885/2008 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.2885.2008.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.2885.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 2885/2008 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců a) Č. s. r. o., b) E. B., a. s., zastoupené advokátkou, proti žalovanému P. f. ČR, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 14 C 107/2007, o dovolání žalobkyně b) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19.2.2008, č. j. 11 Co 58/2008-124, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 19.2.2008, č. j. 11 Co 58/2008-124, byl v odstavci I. potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 31.10.2007, č.j. 14 C 107/2007-105, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen uzavřít s žalobci smlouvu o převodu nemovitostí blíže specifikovaných v žalobě. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně s tím, že žalobci jsou postupníky původně oprávněných osob, které měly nárok na převedení náhradních pozemků podle zákona o půdě ve smyslu ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen ,,zákon o půdě“). Shodně se soudem prvního stupně vyslovil závěr, že právo na náhradní pozemek, které svědčilo žalobcům jako postupníkům zaniklo ke dni 31.12.2005. Podle odvolacího soudu nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, publikovaným pod č. 531/2005 Sb., byla zrušena ustanovení §13 odst. 6, 7 zákona a článek VI. zákona č. 253/2003 Sb., avšak pouze ve vztahu k původním oprávněným osobám a nikoli ve vztahu k postupníkům. Odvolací soud poznamenal, že postupníci nejsou osobami, jimž byla v minulosti způsobena křivda, ale jedná se o osoby, které převzetím nároku od oprávněných osob jednaly již pouze v rámci běžných občanskoprávních nebo obchodních vztahů. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně b) včas dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní právní význam. Tvrdila, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítala, že z rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, nevyplývá diferenciace postavení osob původně oprávněných a postupníků s odůvodněním, že nároky na vrácení restituovaného pozemku nebo vydání náhradních pozemků lze považovat za pohledávky ve smyslu §688 o. z. Podle dovolatelky pod ,,oprávněné osoby“ se řadí též postupníci. Konstatovala, že pokud by tzv. restituční tečka byla zrušena ve vztahu k restituentům a jejich dědicům a nikoli ve vztahu k postupníkům, znamenalo by to nepřípustnou retroaktivitu, přičemž jiný výklad by byl nepřípustným způsobem rozšiřující a fakticky diskriminující postupníky. Navrhla proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení řádně zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 o. s. ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné. Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Shora uvedenou problematikou se dovolací soud zabýval již ve svém rozhodnutí ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2259/2006, jak správně uvedl odvolací soud, v němž vyslovil závěr, že zánik nároku na náhradní pozemek podle §11 zákona o půdě, osob, jež jej získaly postoupením od jiných subjektů, vyplývá ze zákona, kterým byl změněn zákon o půdě. Jednalo se o zásah do práva dříve se vztahujícího i na postupníky, a týká se případů, kdy nárok nebyl ve stanovené lhůtě P. f. uspokojen, a to i za situace, že byly uplatněny u soudu před 31. 12. 2005. Z výše uvedených závěrů vycházel dovolací soud též ve svém rozhodnutí ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 28 Cdo 167/2007, ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 28 Cdo 209/2007, ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 604/2007, ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1904/2007 a ze dne 10. 8. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2908/2007. Odvolací soud ve svém rozhodnutí správně zdůraznil, že nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/05, publikovaný pod č. 531/2005 Sb. lze aplikovat pouze ve vztahu k původním oprávněným osobám a nikoli ve vztahu k postupníkům. Dovolací soud připomíná, že posouzením charakteru lhůty stanovené v §13 odst. 6, 7 zákona č. 229/1991 Sb. ve znění zákona č. 253/2003 Sb. se zabýval Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí Pl. ÚS 6/05 se závěrem, že se jedná o lhůtu propadnou (prekluzívní). Dovolací soud dodává, že pro tuto lhůtu je charakteristické, že jejím marným uplynutím nastává zánik samotného subjektivního práva a že k těmto důsledkům se přihlíží bez ohledu na to, zda to některý účastník namítá či nikoliv. Propadná lhůta způsobuje zánik práva sama o sobě již svým uplynutím, kterému nelze zabránit. Skutečnost, že lhůta k uplatnění nároku na vydání je lhůtou prekluzívní, ve svých důsledcích znamená, že oprávněná osoba se po jejím marném uplynutí nemůže domáhat práva na převod nemovitostí. Na základě výše uvedeného odvolací soud neřešil právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením i k právním závěrům Ústavního soudu ČR, jimiž jsou obecné soudy vázány). Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v souladu s ustálenou judikaturou. V projednávané věci je tak patrno, že schází podmínka úspěšnosti dovolání zakládajícího se na tvrzení o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na otázce zásadního právního významu. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o. s. ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. za použití §224 odst. 1, §151 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobkyně b) bylo odmítnuto a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 20. listopadu 2008 JUDr. Josef Rakovský, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/20/2008
Spisová značka:28 Cdo 2885/2008
ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.2885.2008.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§11 odst. 2 předpisu č. 229/1991Sb.
§13 odst. 6 předpisu č. 229/1991Sb.
§13 odst. 7 předpisu č. 229/1991Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-03