ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.2937.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 2937/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce V. k. AČR H. K. zastoupeného advokátkou, za účasti 1) J. Č., 2) M. Š., 3) M. Ř., 4) J. H., 5) E. Ř., 6) H. P., všech zastoupených advokátem, a 7) P. f. ČR, v řízení o věci, o níž bylo rozhodnuto správním orgánem, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp.zn. 8 C 149/2004, k dovolání účastníků ad 1) až 6) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7.3.2006, čj. 30 Co 6/2005-99, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové nahradil svým rozsudkem ze dne 16.5.2005, čj.
8 C 149/2004-74, rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu H. K. ze dne 6.5.2004, čj. PÚHK-237/379/Mu-2. Na rozdíl od tohoto správního orgánu, který podle §9 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě
a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“), rozhodl, že účastníci 1) až 6) jsou vlastníky domu čp. 53 se stavební parcelou č. 20 v M., rozhodl opačně, tedy že vlastníky těchto nemovitostí nejsou. Vyšel ze zjištění, že majetek, jehož původními vlastníky byli M. a J. Č., byl konfiskován podle dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb., a nebylo prokázáno, že by akt konfiskace byl důsledkem politické persekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná práva
a svobody.
V odvolacím řízení Krajský soud v Hradci Králové shora uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Dovodil, že konfiskace byla u J. Č., který nebyl trestně odsouzen za chování během doby nesvobody, založena na tom, že strpěl, aby jeho majetek byl spravován osobou, která se provinila ve smyslu tohoto dekretu podle jeho §1 odst. 1 bodu 3. Sama konfiskace, pokud proběhla v souladu
s právním řádem, není restitučním důvodem ve smyslu §6 odst. 1 zákona o půdě, a jiný restituční důvod, zejména podle §6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě nebyl shledán.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali účastníci 1) až 6) dovolání, v němž uplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a vyslovují názor, že v případě manželů Č. šlo o politickou persekuci či postup porušující obecně uznávaná lidská práva. Nově pak uplatňují v dodatku k dovolání i okolnosti, které se týkají předloženého důkazu o konfiskaci, jeho podpisu a řádného doručení, z čehož dovozují, že výměr nenabyl dosud právní moci a nedošlo tedy k přechodu vlastnictví k uvedeným nemovitostem na stát. Navrhují, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen, odložena jeho vykonatelnost, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce v písemném vyjádření k dovolání vyjádřil názor, že dovolatelé nemají dovolací důvod, protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, čímž vyslovují spíše názor na to, že dovolání není přípustné. Upozorňuje na to, že závěry o konfiskaci majetku manželů Č. byly již učiněny v řízení, v němž Nejvyšší soud v dovolacím řízení dovolání zamítl proto, že konfiskace ze dne 7.2.1948 nebyla důsledkem politické persekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody, takže konfiskovaný majetek nelze vydat.
Včas podané a formálně správné dovolání posoudil dovolací soud jako nepřípustné. Protože napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, který ve věci rozhodoval jen jednou, bylo by dovolání přípustné jen za předpokladu, že by dovolací soud dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 o.s.ř.). Tak tomu ale není za situace, kdy o téže právní otázce týchž účastníků, která je předmětem dovolání, již dovolací soud rozhodoval, přičemž není důvod se odchýlit od jeho závěrů, vyslovených v jeho rozsudku ze dne 13.11.1997, sp.zn. 3 Cdon 676/96. V něm bylo uzavřeno, že konfiskace majetku manželů Č. nebyla důsledkem politické persekuce ani postupu porušujícího lidská práva a svobody, a že tento závěr platí nejen ve vztahu k majetku M. Č., jež byla za své chování v době nesvobody trestně odsouzena, ale i vůči majetku jejího manžela. Dovolací soud proto nedošel k závěru, že dovolání je přípustné, a podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) je odmítl.
Dovolací soud se pak nemůže zabývat ani novými skutečnostmi, které jsou obsaženy v dodatku k dovolání a týkají se formálních hledisek konfiskace, protože v dovolacím řízení nelze uplatnit nové skutečnosti a důkazy ve věci samé (§241a odst. 4 o.s.ř.).
S ohledem na výsledek dovolacího řízení nerozhodoval dovolací soud zvlášť
o odložení vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.
Náhrada nákladů dovolacího řízení nebyla uložena žádnému z účastníků, protože dovolací soud se ztotožňuje s argumentací odvolacího soudu, podle níž se na řízení podle páté části o.s.ř. nevztahují ustanovení §142 a násl o.s.ř. o náhradě nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. března 2008
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu