ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.3119.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 3119/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce J. R., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Z., a. s., zastoupenému advokátkou, o 210.813,- Kč, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 1506/94, k dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2006, č. j. 14 Co 363/2004-289, takto:
Dovolání se zamítá.
Žalovanému se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal doplacení transformačního podílu na jmění původně žalovaného Zemědělského družstva V. N., vypočteného z hodnoty živého a mrtvého inventáře (dále jen „inventář), jejž jeho rodiče jako členové tohoto družstva do něj vnesli. Svůj nárok, označený jako nárok na náhradu škody, opíral o ustanovení §14 písm. b) zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen „transformační zákon“). Původní žalovaný, a ani jeho právní nástupce shora uvedený, samotný nárok žalobce nezpochybňovali, namítali však, že žalobce jej neuplatnil a neprokázal včas.
Okresní soud v Břeclavi žalobě vyhověl původně rozsudkem z 27. 8. 1999, č. j. 4 C 1506/94-131, protože dovodil, že žalobce nárok uplatnil a prokázal včas. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2002, č. j. 14 Co 25/2000-157; jím odvolací soud uložil soudu prvního stupně posoudit věc nikoli podle obecných občanskoprávních předpisů, ale podle transformačního zákona.
Rozsudkem ze dne 9. 6. 2004, č. j. 4 C 1506/94-257, pak soud prvního stupně opětovně žalobě vyhověl za situace, kdy výpočet výše podílu byl mezi účastníky nesporným. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce jako vlastník půdy splnil podmínku §14 písm. b) transformačního zákona a automaticky má právo na výpočet podílu podle všech kriterií uvedených v §17 tohoto zákona, tedy nejen podle půdy, kterou vlastní a jež byla užívána družstvem, ale i podle hodnoty ostatního družstvem převzatého majetku. Rovněž vyslovil závěr, že žalobce nárok na podíl podle kritéria ostatního majetku užívaného družstvem uplatnil a prokázal včas.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 1. 2006, č. j. 14 Co 363/2004-289, rozsudek soudu prvního soudu změnil tak, že žalobu zamítl. Za rozhodující nepovažoval závěr, že žalobce nárok včas a řádně uplatnil u družstva, ale na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal, že by žalobce byl oprávněnou osobou k získání podílu podle §14 písm. b) transformačního podílu podle kritéria ostatního majetku (tedy mimo půdy), užívaného družstvem. Nebyl totiž vlastníkem jiného majetku, užívaného družstvem, mimo půdy, podle níž mu byl podíl vypočten – sám uváděl, že vlastníky inventáře vneseného do družstva byli jeho rodiče, kteří v době účinnosti transformačního zákona již nežili.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, v němž uplatnil jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (§241a odst. 2 písm.b) o.s.ř.). Odvolací soud dle názoru dovolatele nesprávně chápe vztah mezi §14 a §17 transformačního zákona a navíc nesprávně pochopil i úlohu jeho §7 a §16, jakož i jejich vztah k zákonu o půdě. Podle názoru dovolatele postačovalo k získání postavení oprávněné osoby podle §14 transformačního zákona naplnění některého z jeho kriterií – v případě žalobce to bylo kritérium vlastnictví půdy, když kriterium vlastnictví jiného zemědělského majetku, tj. inventáře, nesplňoval – ten byl do družstva vnesen jeho rodiči. Tím, že získal postavení oprávněné osoby z důvodu vlastnictví půdy, měl ovšem nárok o na výpočet podílu podle §17 transformačního zákona, a to podle kriterií, jež prokázal. Žalovaný přitom nezpochybňoval splnění tohoto kritéria, a namítl jen jeho pozdní uplatnění. Podle dovolatele není podmínkou, že majetek byl převzat přímo od oprávněné osoby, která kritérium uplatňuje. Oprávněnou osobou může být i právní nástupce původního vlastníka, který v době transformace již nežije. Vnosy původních vlastníků, kteří v době transformace žili, byly započteny do jejich základního majetkového vkladu podle §7 odst. 1 a §16 transformačního zákona, mimo to jim byl vypočten podíl i podle jeho §17 písm. c). Pokud původní vlastník již nežil, běžně se postupovalo tak, že jeho právní nástupci získali podíl podle §17 písm. c) transformačního zákona, čímž byl naplněn záměr zákonodárce, aby došlo k vyrovnání za to, že majetek, případně i majetek rodičů, družstvo dlouhé roky bezplatně užívalo. Dovolatel proto navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný podal vyjádření k dovolání, v němž uvedl, že žalobce nenaplnil kritéria a podmínky stanovené transformačním zákonem pro to, aby se mohl stát oprávněnou osobou, když včas a řádným způsobem neuplatnil nárok na výpočet transformačního podílu za jiný majetek než půdu. K datu, které bylo určeno jako poslední den lhůty pro podání přihlášek se všemi náležitostmi se strany nečlenů družstva, nedoručil k rukám žalovaného žádný relevantní podklad pro možný budoucí výpočet majetkového podílu podle vneseného majetku. Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolání je přípustné podle §237 odst.1 písm. a) o.s.ř., protože napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolatel využívá dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a jeho dovolání vykazuje zákonem stanovené formální náležitosti. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu přezkoumal věcně v rámci dovolacích důvodů (§242 odst. 3 o.s.ř.).
V prvé řadě dovolací soud konstatuje, že odvolací soud použil na dané právní vztahy správný právní předpis, jímž je část třetí transformačního zákona, v níž je stanoveno, kdo je osobou oprávněnou k získání podílu na majetku při transformaci zemědělského družstva. Není pochyb o tom, že žalobou nebyl uplatněn nárok podle zákona o půdě, a nelze použít ani obecné předpisy hmotněprávní, pokud transformační zákon, který je zákonem ve vztahu k nim zvláštním, danou problematiku výslovně upravuje.
Rovněž je třeba vyjasnit, že důvodem zamítnutí žaloby nebylo opožděné uplatnění, resp. prokázání nároku žalobce na výpočet podílu podle vneseného inventáře, ale právní závěr odvolacího soudu, který na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že žalobci nárok na výpočet podílu za vnesený inventář nevznikl, jinými slovy že není k podání žaloby aktivně legitimován.
Ustanovení §14 písm. c) za oprávněné osoby určuje jednak vlastníky půdy, jednak vlastníky ostatního majetku užívaného družstvem o hodnotě nejméně 30.000,- Kč, kteří prokáží, že jejich majetek družstvo užívalo a užívá, nebo jej užívalo ke dni účinnosti zákona č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví.
Dovolací soud považuje za správný výklad odvolacího soudu, že oprávněnou osobou k získání dalšího podílu vypočteného podle §17 písm. c) transformačního zákona je podle jeho §14 písm. c) pouze vlastník majetku užívaného družstvem a to jak u půdy, u níž se výpočet podílu prováděl podle
§17 písm. a) transformačního zákona, tak i u ostatního zemědělského majetku, u něj se podíl vypočítával podle §17 písm. c) tohoto zákona. Touto otázkou se již Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. 24 Cdo 818/98, v němž podal podrobný výklad nároků podle třetí části transformačního zákona a mj. dovodil, že jinak oprávněné osobě nelze přiznat nárok na podílu podle kritéria, u něhož nesplňuje podmínky dané zákonem. V projednávaném případě žalobce nesporně prokázal, že je vlastníkem půdy užívané družstvem, a podle kritéria užívání půdy mu byl podíl vypočten. Kritérium vlastnictví jiného zemědělského majetku je jasné rovněž u dalších nemovitostí, jakými jsou stavby, u nichž lze zjistit, zda je družstvo ke dni účinnosti zákona č. 162/1990 Sb., užívalo. Vlastnictví k inventáři k uvedenému datu zpravidla nemůže prokázat nikdo, protože vnesený inventář se stával vlastnictvím družstva a navíc v průběhu přirozené obměny byl většinou spotřebován či vyřazen. V praxi dochází k širšímu výkladu, kdy výpočet podle vneseného inventáře byl podle §14 písm. c) transformačního zákona prováděn i v případě, že nárok uplatnil jeho původní vlastník. Ani z tohoto hlediska však nelze v daném případě dojít k závěru, že by oprávněnou osobou k výpočtu takového podílu mohl být žalobce, protože nebyl vlastníkem inventáře. Jimi byli jeho rodiče, kteří však zemřeli před účinností transformačního zákona; nárok založený tímto zákonem vlastníkům majetku jim jako již neexistujícím subjektům proto nemohl vzniknout, a tedy ani přejít na jejich právního zástupce.
Dovolací soud z uvedených důvodů shledal právní závěr odvolacího soudu správným a dovolání proto podle §243b odst. 2 věta před středníkem zamítl.
O nákladech řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst.1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný má s ohledem na výsledek dovolacího řízení nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva. Náklady vynaložené na vyjádření, jež žalovaný podal k dovolání, nepovažuje dovolací soud za potřebné k účelnému bránění práva, protože jeho obsah se netýká právních důvodů odvolacího soudu, na jejichž základě byla žaloba zamítnuta a správnosti jeho právních závěrů, které dovolatel napadal. Náhradu nákladů dovolacího řízení mu proto nepřiznal.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. listopadu 2008
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu