ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.319.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 319/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, PhD., v právní věci žalobce: DCh. A. B. s.r.o., zast. advokátkou, proti žalovanému: M. P. – D. a.s., zast. advokátem, o zaplacení 1.856.487,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 46 Cm 58/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2007, č. j. 2 Cmo 109/2007-73, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se na žalovaném domáhá zaplacení částky 1.856.487,50 Kč s příslušenstvím (dále jen „předmětná částka“) jako platby za opravu osobního automobilu značky M. B. (dále jen „automobil“).
Usnesením ze dne 16.4.2007, č.j. 46 Cm 58/2006-63, soud prvního stupně připustil, aby do řízení na straně žalovaného vstoupila jako další účastnice společnost Č.S.O.B. L., a.s., (dále jen „Č.S.O.B. L.“). Učinil tak na návrh žalobce, který tvrdil, že Č.S.O.B. L. je vlastnicí automobilu.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání s odůvodněním, že žalobce návrh na přistoupení účastníka neučinil. Navíc, opírá-li uplatněný nárok o smlouvu o dílo, není otázka vlastnictví určující, a proto je postup soudu, kterým připustil přistoupení účastníka do řízení, nehospodárný. Dále vznesl námitku nedostatku věcné příslušnosti soudu prvního stupně proti nově navrženému účastníku řízení.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25.9.2007, č. j. 2 Cmo 109/2007-73, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že argumentaci žalovaného neshledal rozhodující pro posouzení důvodnosti rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým připustil přistoupení dalšího účastníka do řízení, s tím, že má rovněž za splněnou podmínku věcné příslušnosti soudu prvního stupně, neboť ve věci jde o spor z právního vztahu založeného leasingovou smlouvou mezi podnikateli při podnikatelské činnosti.
B. Dovolání
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. Důvodem dovolání pak je nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Nesprávné právní posouzení věci má spočívat v tom, že
a) odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, v rozporu se skutečností dovodil, že žalobce učinil procesní návrh, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka do řízení,
b) připuštění dalšího účastníka do řízení odporuje zásadě hospodárnosti řízení, neboť Č.S.O.B. L. nebyla účastnicí smlouvy o dílo, o niž se žaloba opírá,
a proto by soud musel žalobu proti Č.S.O.B. L. zamítnout,
c) soud prvního stupně není pro vztah mezi žalobcem a Č.S.O.B. L. věcně příslušný, neboť mezi žalobcem a Č.S.O.B. L. se může jednat nanejvýš o právní vztah z bezdůvodného obohacení, které nevzniklo při jejich podnikatelské činnosti, a to s tím důsledkem, že není dána věcná příslušnost krajského soudu podle §9 odst. 3 písm. r) o.s.ř.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
C. Přípustnost dovolání
Napadeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o přistoupení dalšího účastníka podle §92 odst. 1 o.s.ř. Dovolání je tedy podle §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. přípustné.
D. Důvodnost dovolání
Dovolání není důvodné.
Dovolatel nenamítal a ani dovolací soud neshledal žádné vady, k nimž se podle
§242 odst. 3 o.s.ř. přihlíží z úřední povinnosti. Dovolací soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí z důvodů uvedených v dovolání.
1. K námitce dovolatele ad a): Existence procesního návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení.
Podle §41 odst. 2 o.s.ř. posuzuje soud podání účastníků podle jejich obsahu, a to i když jsou nesprávně označena. Z podání žalobce ze dne 8.2.2007, v němž se výslovně uvádí, že žalobce „rozšířil návrh o druhého žalovaného Č.S.O.B. L.“, a z uvedení Č.S.O.B. L. jako druhé žalované na titulní straně podání jasně plyne vůle žalobce, aby Č.S.O.B. L. přistoupila do řízení jako další účastnice. Soud prvního stupně
i odvolací soud tedy správně toto podání posoudily jako návrh na připuštění Č.S.O.B. L. do řízení jako další účastnice na straně žalovaného.
2. K námitce dovolatele ad b): Hospodárnost řízení a připuštění dalšího účastníka do řízení.
Podle konstantní judikatury dovolacího soudu je nehospodárnost připuštění dalšího účastníka dána zejména tehdy, jestliže by takový postup vyvolal další dokazování, které by jinak nebylo potřebné a ve svých důsledcích by vedlo k oddálení rozhodnutí věci mezi dosavadními účastníky řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2005, sp. zn. 33 Odo 503/2004).
Rovněž podle konstantní judikatury dovolacího soudu „při rozhodování o přistoupení dalšího účastníka do řízení soud neposuzuje otázku jeho věcné legitimace. Jde pouze o procesní rozhodnutí, jímž se upravuje průběh řízení a okruh jeho účastníků. Otázka věcné legitimace účastníka řízení (jak aktivní, tak pasivní) je otázkou hmotněprávní, kterou soud řeší až v konečném rozhodnutí ve věci, a důsledkem případného nedostatku věcné legitimace je - po projednání věci - zamítnutí žaloby“ (srov. např. usnesení NS ze dne 23.8.2007, sp. zn. 25 Cdo 2771/2007).
Tvrzení dovolatele, že přistoupení Č.S.O.B. L. jako další účastnice do řízení musí vést k zamítnutí žaloby proti této účastnici, protože nebyla účastnicí smlouvy o dílo, je otázkou věcné legitimace této účastnice, kterou bude soud řešit v konečném rozhodnutí ve věci. Naopak návrh na přistoupení dalšího žalovaného do řízení je dispozičním úkonem účastníka a neúspěch ve sporu je jeho rizikem. Námitka dovolatele opírající se o tvrzení, že Č.S.O.B. L. nebyla účastnicí smlouvy o dílo, tak není relevantní z pohledu zásady hospodárnosti řízení.
Dovolatel nenamítal a ani z obsahu spisu nevyplývají žádné okolnosti, které by vedly k závěru, že důsledkem přistoupení Č.S.O.B. L. do řízení na straně žalovaného by vznikla potřeba rozsáhlého, jinak nadbytečného dokazování, ani že by přistoupení mohlo vést k oddálení rozhodnutí ve sporu mezi dosavadními účastníky.
3. K námitce žalovaného ad c): Věcná příslušnost.
Soud nesmí připustit přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalovaného (§92 odst. 1 o.s.ř.), není-li dána věcná příslušnost soudu, u něhož řízení probíhá (srov. usnesení NS ze dne 26.9.1997, sp. zn. 4 Cmo 349/95).
Podle §9 odst. 3 písm. r) o.s.ř. je k řízení v obchodních sporech věcně příslušný krajský soud ve sporech z obchodních závazkových vztahů, a to včetně sporů o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti.
„Obchodní věcí je třeba mimo jiné rozumět i takovou věc, která vyplývá z právních vztahů mezi podnikateli, přičemž je nerozhodné, zda tento vztah se řídí příslušnými ustanoveními občanského nebo obchodního zákoníku, pokud se tento vztah týká jejich podnikatelské činnosti“ (srov. usnesení NS ze dne 21.9.2005, sp. zn. 32 Odo 1124/2005).
Jak žalobce, tak i Č.S.O.B. L. jsou podnikateli podle obchodního zákoníku. Žalobce při opravě předmětného automobilu vykonával podnikatelskou činnost. Stejně tak podnikatelskou činnost (srov. definici podnikání v ust. §2 odst. 1 obchodního zákoníku) vykonávala i Č.S.O.B. L., když uzavírala leasingovou smlouvu s žalovaným. Ať už je tedy vztah mezi žalobcem a Č.S.O.B. L. založen na bezdůvodném obohacení nebo jiném titulu (tím se bude, jak výše uvedeno, soud zabývat, až bude rozhodovat ve věci samé), jedná se o vztah, který vznikl z jejich podnikatelské činnosti. Krajský soud je proto věcně příslušný i k řízení ve sporu mezi žalobcem a Č.S.O.B. L.
Za této situace dovolací soud neshledal, že by odvolací soud věc nesprávně právně posoudil. Proto dovolání bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř. ) zamítl (§243b odst. 2 o.s.ř.).
O nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 16. dubna 2008
JUDr. Iva Brožová, v. r.
předsedkyně senátu