ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.3583.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 3583/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobců: a/ J. T., zastoupené advokátem, b/ K. Š., a c/ J. V., obou zastoupených advokátem, proti žalované P. M., s. r. o., zastoupené advokátem, o 451.400,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 28 C 215/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2008, č. j. 23 Co 64/2008-183, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2008, č.j. 23 Co 64/2008-183, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 9. 2007, č. j. 28 C 215/2004-154, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 2. 11. 2005, č. j. 23 Co 424/2005-66, Městský soudu v Praze zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 2. 2005, č. j. 28 C 215/2004-32 (ve znění usnesení téhož soudu ze dne 23. 5. 2005, č. j. 28 C 215/2004-47), jímž soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobcům 673.948,- Kč jako dlužné nájemné za leden až duben 2004.
Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 19. 9. 2007, č. j. 28 C 215/2004-154, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 451.400,- Kč, z toho žalobkyni a/ 169.275,- Kč, žalobkyni b/ 56.425,- Kč a žalobci c/ 225.700,- Kč, žalobu do částky 222.548,- Kč zamítl a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky i ve vztahu ke státu.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 3. 2008, č. j. 23 Co 64/2008-183, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 19. 9. 2007, č. j. 28 C 215/2004-154, ve vyhovujícím výroku o věci samé a v nákladových výrocích
a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení, když se plně ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně i jeho právním posouzením. Soud prvního stupně tímto výrokem o věci samé zavázal žalovanou k zaplacení částky 451.400,- Kč, jež představuje bezdůvodné obohacení, které jí vzniklo užíváním nemovitosti žalobců od března do konce dubna 2004 bez právního důvodu, neboť dohoda o skončení nájmu ze dne 18. 12. 2003, podle níž nájemní poměr skočil ke dni 28. 2. 2004, byla shledána platnou a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná předmětné prostory do konce dubna 2004 vyklidila. Smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne 5. 5. 1994 byla oběma instancemi posouzena jako platná ve smyslu §3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu
a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném v době uzavření smlouvy, přičemž dovodily, že nedostatek předchozího souhlasu orgánu obce podle zák. č. 116/1990 Sb. není důvodem neplatnosti nájemní smlouvy, neboť opačný závěr by byl v rozporu se zásadou rovnosti účastníků občanskoprávních vztahů a s ústavními zárukami danými Listinou základních práv a svobod. S ohledem na tento závěr pak posoudily námitku (žalované) započtení vztahující se k bezdůvodnému obohacení žalobců, jež mělo vzniknout v důsledku přebytku plnění žalovanou za užívání nebytových prostor žalobců bez právního důvodu v období předcházejícímu žalobci uplatněnému časovému úseku, jako nedůvodnou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání. S poukazem na zásadní právní význam napadeného rozsudku a vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, v něm zpochybnila především platnost nájemní smlouvy ze dne 5. 5. 1994. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu řeší předestřenou právní otázku v rozporu s právním závěrem velkého senátu dovolacího soudu ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 31 Cdo 1895/2002, podle kterého je třeba považovat nájemní smlouvu uzavřenou před 3. 12. 1999 bez předchozího souhlasu obecního úřadu podle ust. §3 odst. 2 zák. č. 116/1990 Sb. bez jakýchkoli výjimek za od počátku neplatnou. Dále namítá, že jí vznesený nárok měl být soudy obou stupňů posuzován jako bezdůvodné obohacení za přeplatek plnění z titulu bezprávního užívání nemovitosti za rok 2003, když úhrada za nájemné placená dovolatelkou z neplatné nájemní smlouvy byla vyšší než bezdůvodné obohacení vyčíslené znalcem ve znaleckém posudku. Vytýká odvolacímu soudu také vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž je spatřuje v nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí, když vlastní odůvodnění rozhodnutí je obsaženo v jediném odstavci. Dovolatelka se domáhá, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce c/ se ve svém vyjádření k námitkám obsaženým v dovolání vyjádřil nesouhlasně.
Dovolatelce lze přisvědčit v jejím odkazu na judikaturu; rozporné právní názory k právnímu stavu stran §3 odst. 2, 4 citovaného zákona ve znění před 3. 12. 1999 (tj. před nabytím účinnosti novely č. 302/1999 Sb.) skutečně odstranil citovaný rozsudek velkého senátu příslušného kolegia, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí
a stanovisek pod č. 7/2005. Jestliže odvolací soud vyšel z toho, že předchozí souhlas obce nebyl dán, pak by šlo mezi účastníky o absolutně neplatnou smlouvu, nárok by měl být posouzen jako bezdůvodné obohacení a odvolací soud se tak měl zabývat i námitkou započtení vznesenou dovolatelkou. Existencí tohoto souhlasu se však soudy obou stupňů pro výše zmíněný nesprávný právní názor blíže nezabývaly.
Již tento právní závěr zakládá důvod pro zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Došlo tedy k nesprávnému řešení pro věc určující hmotněprávní otázky; tím byla dána přípustnost dovolání (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.) a poté i jeho důvodnost (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Nejvyšší soud tak napadený rozsudek zrušil a jelikož důvody, pro které zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, věty za středníkem, a odst. 3, věty druhé, o. s. ř.).
V dalším průběhu řízení, v němž bude vázán právním názorem dovolacího soudu, rozhodne soud prvního stupně též o nákladech řízení o dovolání.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 6. listopadu 2008
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu