ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.3614.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 3614/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce V. M., proti žalovaným 1) J. E. a 2) A. E., zastoupeným advokátem, o 25.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 18 C 202/2004, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. ledna 2008, č. j. 12 Co 223/2007-144, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 4. 2006, č. j. 18 C 202/2004-47, se zastavuje.
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. 1. 2008, č. j. 12 Co 223/2007-144, ohledně částky 15.316,35 Kč s úrokem z prodlení 6,5 % ročně od 25. 4. 2002 do zaplacení, ve které byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastaveno, se zamítá; jinak se dovolání proti rozsudku odvolacího soudu odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 19. 4. 2006, č. j. 18 C 202/2004-47, uložil žalovaným povinnost zaplatit rukou společnou a nerozdílnou žalobci částku 25.000,- Kč s 6,5 % úrokem z prodlení od 25. 4. 2002 do zaplacení; žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení 8,5 % úroku z prodlení od 24. 11. 2001 do 24. 4. 2002 z částky 25.000,- Kč a dále 2 % úroku z prodlení z částky 25.000,- Kč od 25. 4. 2002 do zaplacení, zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 31. 1. 2008, č. j. 12 Co 223/2007-144, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé (v rozsahu zpětvzetí žaloby) do částky 15. 316,35 Kč s úrokem z prodlení 6,5 % ročně od 25. 4. 2002 do zaplacení zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil; ve zbývající části tohoto výroku, tj. do částky 9.683,65 Kč s úrokem z prodlení 6,5 % ročně od 25. 4. 2002 do zaplacení, rozsudek soudu první stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Jeho přípustnost spatřují v nesprávném právním posouzení věci, vadách řízení a také v tom, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatelé namítají nesprávné rozhodnutí zejména v souvislosti s tím, že odvolací soud nerespektoval zásady priority, rychlosti a hospodárnosti řízení a rozhodl v rozporu s ustanovením §6 a §100 o. s. ř., přičemž byl při vyhlášení rozsudku nesprávně obsazen (R 51/200), neboť při jednání, kdy došlo jen k vyhlášení rozsudku, zasedal v jiném složení senátu než při předchozím rozhodnutí (dne 10. 1. 2008 chyběla Mgr. I. P.). V dovolání obšírně poukazují na vázanost žalob ve věcech vedených u okresního soudu v Šumperku pod. sp. zn. 18 C 202/2004 a sp. zn. 18 C 203/2004 i na možnost vzájemného započtení plnění a přitom zpochybňují aktivní legitimaci žalobkyně ve sporu vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 18 C 203/2004. Navrhují zrušení rozsudku odvolacího soudu a na něm závislých výroků rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníky řízení, řádně zastoupenými advokátem, se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm.b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Podle obsahu dovolání žalovaní napadají rozsudky soudů obou stupňů v plném rozsahu.
Pokud žalovaní dovoláním napadají rozsudek soudu prvního stupně, bylo v této části nutno dovolací řízení zastavit, neboť občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalovaní směřují dovolání přímo proti rozsudku soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjejí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil podle §104 odst. 1, 243c o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 33 Cdo 3072/2000, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod C 143, svazek 2, ročník 2001).
Dovolání žalovaných, směřuje-li do výroku I., věty první, rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu zpětvzetí žaloby, tj. do částky 15. 316,35 Kč s úrokem z prodlení 6,5 % ročně od 25. 4. 2002 do zaplacení, zrušen a v tomto rozsahu řízení zastaveno, je objektivně přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., které upravuje přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), avšak dovolání žalovaných žádné relevantní argumenty proti závěru odvolacího soudu o nutnosti zastavení řízení po částečném zpětvzetí žaloby (§96 odst. 1, 2 o. s. ř.), s čímž navíc žalovaní dle odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu souhlasili a navrhli zastavení řízení, neobsahuje. Námitka směřující k vyhlášení rozsudku v nesprávném obsazení senátu dne 31. 1. 2008 (§156 odst. 2 a §229 odst. 1, písm. f/, o. s. ř.) přitom přiléhavá není, neboť dne 10. 1. 2008, kdy došlo k odročení jednání před odvolacím soudem na den 31. 1. 2008, byla přítomna předsedkyně senátu Mgr. I. P. a tato byla přítomna, jak se podává z obsahu spisu, i jednání, kdy byl rozsudek vyhlášen (31. 1. 2008). Navíc na 31. 1. 2008 nebylo jednání odvolacím soudem odročeno jen za účelem vyhlášení rozsudku. Z tohoto důvodu dovolací soud dovolání žalovaných proti výroku rozsudku odvolacího soudu o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení, jenž si i přes jeho začlenění do rozsudku ponechává povahu usnesení, zamítl podle §243b odst. 2, věty před středníkem, o. s. ř.
Napadají-li žalovaní dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku I., větě druhé, jímž byl potvrzen vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně nároku žalobce na zaplacení částky 9.683,65 Kč s příslušenstvím, je přípustnost dovolání v důsledku štěpení nároku za zaplacení celkové částky 25,000,- Kč s příslušenstvím vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť dovolání směřuje proti výroku rozsudku o věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč.
Pokud žalovaní dovoláním napadají i výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, ani v této části není dovolání přípustné, neboť rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4, sešit 1, ročník 2003) a přípustnost není založena ani ustanovením §238, §238a a §239 o. s. ř., v nichž jsou taxativně vyjmenovány případy přípustnosti dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. v této části odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaní nemají na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobci náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. listopadu 2008
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu