ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.414.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 414/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D, o dovolání dovolatelů: a) V. K., b) K. M., a c) P. G., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze 14. 7. 2005, sp. zn. 38 Co 365/2003, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 12 C 1186/99 (žalobců V. K., K. M. a P. G., zastoupených advokátem, proti žalovanému L. E., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem), takto:
I. Dovolání dovolatelů se odmítají.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalobců, podané u soudu 14. 7. 1999, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně z 15. 7. 2003, č. j. 12 C 1186/99-59. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobců s žalobním návrhem, aby bylo určeno, že průmyslový objekt čp. 3939 a pozemek parc. č. 8421 (o výměře 393 m2), dále průmyslový objekt na pozemku parc. č. 8423 a tento pozemek parc. č. 8423 (o výměře 86 m2), jakož i pozemek parc. č. 2125/140 (o výměře 1612 m2) a pozemek parc. č. 2125/153 (o výměře 426 m2) v katastrálním území H., zapsané na listu vlastnictví č. 8869 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu v H. jsou podílovým spoluvlastnictvím žalobců (každého z jedné ideální třetiny). Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze 14. 7. 2005, sp. zn. 38 Co 365/2003. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Hodoníně z 15. 7. 2003, č. j. 12 C 1186/99-59, potvrzen ve výroku o věci samé (označeném I), zatím co ve výroku o nákladech řízení (označeném II) byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla jen v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobců nebyla shledána důvodnými.
Odvolací soud konstatoval, že žalobci odůvodnili svou určovací žalobu tím, že v žalobě uváděné nemovitosti nabyli v rámci společné činnosti na základě smlouvy o sdružení, uzavřené dne 1. 5. 1994 podle ustanovení §829 a násl. občanského zákoníku, ale žalovaný L. E. byl ke dni 29. 1. 1998 rozhodnutím ostatních účastníků smlouvy o sdružení vyloučen ze sdružení (nesoucího název K.), čímž pozbyl podíl na majetku sdružení; žalobci měli za to, že každý ze zbývajících členů sdružení (jimiž jsou V. K., K. M. a P. G.) jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí uvedeného sdružení, a to s novým podílem jedné ideální třetiny.
Podle názoru odvolacího soudu však tu nedošlo vyloučením žalovaného ze sdružení k zániku jeho spoluvlastnického podílu na nemovitostech sdružení. Odvolací soud poukazoval na to, že z ustanovení §839 občanského zákoníku nevyplývá způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví k věcem nabytým do podílového spoluvlastnictví účastníků sdružení ve smyslu ustanovení §843 občanského zákoníku. Nejde tu tedy o speciální úpravu zániku podílového spoluvlastnictví na rozdíl od obecné úpravy, obsažené v ustanoveních §141 a §142 občanského zákoníku. V ustanovení §141 odst. 1 a v ustanovení §142 odst. 1 občanského zákoníku je pak stanoveno, že může dojít buď k dohodě o zrušení podílového spoluvlastnictví a k vzájemnému vypořádání anebo o tom rozhodne na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Pro posouzení žalobci uplatněného nároku není rozhodné, zda nemovitosti byly získány do podílového spoluvlastnictví na základě dohody účastníků sdružení mimo rámec činnosti sdružení anebo při výkonu činnosti sdružení.
Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, zamítající určovací žalobu žalobců, jako věcně správný podle ustanovení §219 občanského soudního řádu. Výrok o nákladech řízení však odvolací soud zrušil, neboť poukazoval na to, že žalovaný se nevzdal práva na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, takže odvolací soud měl za to, že je třeba, aby soud prvního stupně o těchto nákladech řízení znovu rozhodl.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 23. 9. 2005 a dovolání ze strany žalobců bylo dne 22. 11. 2005 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Hodoníně, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a podle své úvahy i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé měli za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam. Jako dovolací důvod dovolatelé uplatňovali, že řízení v této právní věci je stiženou vadou řízení ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (spočívající v neprovedení relevantních důkazů) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, protože odvolacím soudem zaujatý právní názor k výkladu ustanovení §829, §834 a §839 občanského zákoníku je podle názoru dovolatelů v rozporu s těmito ustanoveními občanského zákoníku, jakož i s ustanoveními §141 a §142 občanského zákoníku.
Dovolatelé zejména namítali, že je nesprávný výklad ustanovení §829 a násl. občanského zákoníku, k němuž dospěl odvolací soud. Podle názoru dovolatelů ustanovení §839 občanského zákoníku obsahuje speciální úpravu zániku spoluvlastnického podílu, podle níž i v daném případě zanikl ke dni 29. 1. 1998 spoluvlastnický podíl žalovaného po jeho vyloučení ze sdružení, a to na nemovitostech, o něž jde v tomto řízení, ale i k dalšímu majetku sdružení. Dovolatelé mají proto v tomto případě naléhavý právní zájem na určení právního vztahu k nemovitostem, uváděným v žalobě žalobců; na podkladě rozhodnutí o požadovaném určení vlastnictví k nemovitostem pak žalobci mohou dosáhnout i záznamu změny co do podílového spoluvlastnictví i v katastru nemovitostí. Dosud jsou totiž v katastru nemovitostí zapsáni žalobci i žalovaný jako spoluvlastníci nemovitostí každý z jedné ideální čtvrtiny, a to jako majetku získaného při výkonu jimi zřízeného sdružení K. (které samo nemá právní subjektivitu), přičemž ovšem žalovaný byl rozhodnutím ostatních účastníků sdružení ke dni 29. 1. 1998 ze sdružení vyloučen a jeho účast na tomto sdružení zanikla. Došlo k tomu, že žalovaný pozbyl podílu na majetku sdružení, a to jak na majetku movitém, tak i na majetku nemovitém, neboť podle ustanovení §839 občanského zákoníku se účastníkovi, který ze sdružení vystoupil nebo byl z něho vyloučen, vrací věci vnesené do sdružení a podíl na majetku sdružení se mu vyplácí v penězích. Protože však v daném případě žádný z účastníků sdružení nevložil do sdružení žádné vklady ve smyslu ustanovení §831 občanského zákoníku, neexistují tu hodnoty, které by účastníci vnesli do sdružení, a nejsou tu tedy žádné věci, které by se vracely účastníkovi sdružení, jehož účast ve sdružení zanikla. Veškerý majetek, který sdružení K. mělo ke dni 29. 1. 1998, kdy zanikla účast žalovaného v tomto sdružení, byl nabyt v rámci výkonu společné činnosti, jak to vyplývalo i z účetnictví sdružení K. Žalovaný pak měl být vypořádán v penězích a tento jeho nárok na uvedené vypořádání zahrnoval i vypořádání z nemovitostí, o něž jde v tomto řízení. Ke dni vyloučení žalovaného ze sdružení (tj. ke dni 29. 1. 1998) došlo tedy k zániku spoluvlastnického podílu žalovaného i na uvedených nemovitostech, a to ze zákona v důsledku aplikace ustanovení §839 občanského zákoníku, jako speciálního ustanovení ve vztahu k ustanovením §141 a §142 občanského zákoníku ohledně úpravy zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Speciální úprava zániku spoluvlastnického podílu ve sdružení je tu dána také tím, že zaniká nejen podíl na věcech, právech a povinnostech ve vztahu ke sdružení, nýbrž i podíl na majetku sdružení získaném společnou činností.
Žalobci jsou ovšem toho názoru, že pro zánik spoluvlastnictví žalovaného k nemovitostem, o něž jde v tomto řízení, je irelevantní, zda došlo nebo nedošlo k vyplacení případného finančního vypořádání. Protože však sdružení K. nadále existuje (i po vyloučení žalovaného) a provozuje svou činnost za účasti nyní jen tří účastníků sdružení, kterými jsou žalobci, je podle právní úpravy smlouvy o sdružení nepochybné, že stávajícími spoluvlastníky nemovitostí, o něž jde v tomto řízení, jsou nyní žalobci, a to se spoluvlastnickými podíly u každého z nich z jedné ideální třetiny.
Dovolatelé kromě uváděné nesprávnosti výkladu ustanovení občanského zákoníku namítali vůči odvolacímu soudu, že v řízení před soudy obou stupňů předložili důkazy, které však soudy odmítly provést, třebaže šlo o důkazy, jimiž mohlo být zcela jednoznačně osvědčeno, jakým způsobem byly nemovitosti, které jsou předmětem tohoto řízení, nabyty do spoluvlastnictví účastníků sdružení K. Žalobci jsou přesvědčeni, že z důkazů, které předložili, ale v řízení nebylo jimi v řízení dokazování provedeno, vyplývalo, že účastníci sdružení K. nakupovali v rámci společné činnosti ve sdružení materiál na výstavbu, který pak byl použit při svépomocné výstavbě nemovitostí. Stejně tak byly pořízeny i zhodnoceny tyto nemovitosti z prostředků sdružení získaných společnou činností účastníků sdružení. Nemovitosti byly tedy nabyty účastníky sdružení společnou činností ve smyslu ustanovení §834 občanského zákoníku.
Přípustnost dovolání dovolatelů bylo třeba v daném případě posoudit podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, popřípadě řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. 12 C 1186/99 Okresního soudu v Hodoníně), ani z dovolání dovolatelů a ani z vlastních poznatků dovolacího soudu, že by odvolací soud řešil svým rozhodnutím ze 14. 7. 2005 (sp. zn. 38 Co 365/2003 Krajského soudu v Brně), napadeným dovoláním dovolatelů, právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda odvolací soud řešil svým rozhodnutím některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.
Odvolací soud při posuzování této právní věci vycházel, jak uváděl v odůvodnění svého rozsudku ze 14. 7. 2005, zejména z ustanovení §829, §834, §839 i §141 a §142 občanského zákoníku.
Podle ustanovení §829 odst. 1 občanského zákoníku se může několik osob sdružit, aby se společně přičinily o dosažení společného účelu; sdružení nemají způsobilost k právům a povinnostem (§829 odst. 2 občanského zákoníku).
Podle ustanovení §831 občanského zákoníku mohou být účastníci sdružení vedle pracovní činnosti povinni poskytovat pro účely sdružení peníze nebo jiné věci; není-li ve smlouvě určena výše, má se za to, že účastníci sdružení jsou povinni poskytovat stejné hodnoty.
Podle ustanovení §833 občanského zákoníku jsou poskytnuté peníze nebo jiné věci, určené podle druhu, ve spoluvlastnictví všech účastníků sdružení v poměru k jejich výši, a to sdělením o jejich oddělení od ostatního majetku účastníka nebo předáním pověřenému účastníku sdružení; věci jednotlivě určené jsou v bezplatném užívání všech účastníků.
Podle ustanovení §834 občanského zákoníku majetek získaný při výkonu společné činnosti se stává spoluvlastnictvím účastníků sdružení. Podíly na majetku získaném společnou činností jsou stejné, není-li smlouvou určeno jinak (§835 odst. 1 občanského zákoníku).
Podle ustanovení §839 občanského zákoníku účastníkovi, který vystoupil ze družení nebo který byl vyloučen, se vrátí věci vnesené do sdružení. Podíl majetku podle stavu v den vystoupení nebo vyloučení se mu vyplatí v penězích.
Podle ustanovení §841 občanského zákoníku mají při rozpuštění sdružení účastníci sdružení nárok na vrácení hodnot, poskytnutých k účelu sdružení, a vypořádávají se mezi sebou o majetek získaný výkonem společné činnosti sdružení způsobem stanoveným ve smlouvě, jinak rovným dílem.
Podle ustanovení §141 odst. 1 občanského zákoníku spoluvlastníci se mohou dohodnout o zrušení podílového spoluvlastnictví a o vzájemném vypořádání; je-li předmětem spoluvlastnictví nemovitost, musí být dohoda písemná.
Podle ustanovení §142 odst. 1 občanského zákoníku nedojde-li k dohodě mezi spoluvlastníky, zruší podílové spoluvlastnictví a provede vypořádání na návrh některého spoluvlastníka soud.
V rozhodnutí (z 18. 12. 2001, 29 Cdo 93/2001 Nejvyššího soudu), uveřejněném pod č. 33/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byly zaujaty tyto právní závěry: Ustanovení §839 občanského zákoníku (o majetkovém vypořádání při skončení účastníka sdružení při vystoupení nebo jeho vyloučení ze sdružení) se nepoužije při rozpuštění sdružení, ale použije se tu ustanovení §841 občanského zákoníku. Zánikem (rozpuštěním) sdružení, založeného podle §829 občanského zákoníku, nezaniká podílové spoluvlastnictví jeho účastníků k věcem uvedeným v §833 a §834 občanského zákoníku (tj. k poskytnutým věcem a k majetku získanému při výkonu společné činnosti sdružení); domáhá-li se účastník sdružení zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, není to v rozporu s ustanovením §841 občanského zákoníku, případně s ustanovením §142 občanského zákoníku (a to třeba i týká-li se tento návrh pouze některého majetku získaného při výkonu společné činnosti).
V rozhodnutí Nejvyššího soudu (nepublikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), vydaném senátem tohoto soudu pod 32 Odo 995/2004, byl zaujat právní názor: Výplatou podílu vystoupivšímu účastníku sdružení na majetku, získaném společnou činností sdružení, tedy spoluvlastnického podílu (§137 odst. 1 občanského zákoníku), je vlastnické právo podílového spoluvlastnictví konzumováno (vypořádáno) a nelze dovodit nic jiného, než že zaniká, a to ke dni účinnosti vystoupení účastníka ze sdružení.
Vzhledem k uvedeným ustanovením občanského zákoníku i vzhledem k citovaným právním závěrům z rozhodnutí senátů Nejvyššího soudu ČR (29 Odo 93/2001 a 32 0do 995/2004), od nichž se dovolací soud neodchyluje ani v tomto svém rozhodnutí o dovolání, podaném v této právní věci (sp. zn. 12 C 1186/99 Okresního soudu v Hodoníně), nemohl dovolací soud dospět k závěru, že by tu odvolací soud ve svém rozsudku ze 14. 7. 2005 (sp. zn. 38 Co 365/2003 Krajského soudu v Brně), napadeném dovoláním dovolatelů, v němž odvolací soud vycházel v podstatě z týchž právních závěrů, řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem nebo právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu; nešlo tu také o řešení právní otázky, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. Nebylo tedy možné u dovolání dovolatelů shledat zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu v tomto případě dovolání dovolatelů proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým nebylo vyhověno určovací žalobě ohledně zániku či trvání podílového spoluvlastnictví vyloučeného člena sdružení podle ustanovení §829 občanského zákoníku, když tu podle obsahu spisu i podle údajů v dovolání dovolatelů nedošlo ani k dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví členů sdružení (ve smyslu ustanovení §141 a §142 občanského zákoníku) a k výplatě podílu majetku vyloučeného člena sdružení v penězích (§839 občanského zákoníku).
Nezbylo proto dovolacímu soudu než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatelů podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) občanského soudního řádu, a to jako dovolání nepřípustného ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, ale ani ve smyslu jiného ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů.
Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalovanému v řízení o dovolání náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 26. března 2008
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu