ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.418.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 418/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobkyně Z. S., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) V. V., a 2) Mgr. L. V., obou zastoupených advokátem, o 1.500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 11 C 86/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. srpna 2006, č. j. 42 Co 164/2006-118, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 8. 2006, č. j. 42 Co 164/2006-118, uložil žalobkyni pokutu ve výši 45.000,- Kč (podle §53 odst. 1 o. s. ř.), neboť učinila hrubě urážlivé podání.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně vlastnoručně sepsané podání, které lze podle obsahu považovat za dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
V posuzovaném případě žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým jí byla v odvolacím řízení uložena pořádková pokuta.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Občanský soudní řád tak činí v ustanoveních
§237, §238, §238a a §239. Společným předpokladem citovaných ustanovení –
s výjimkou §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. – je skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu předcházelo rozhodnutí soudu prvního stupně v téže věci. V projednávané věci se však o takový případ nejedná, když usnesení odvolacího soudu nepředcházelo usnesení soudu prvního stupně o uložení pořádkové pokuty, jež by v odvolacím řízení k odvolání účastníka odvolací soud přezkoumával. Nejde pak ani o případ §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., kde jsou uvedena usnesení odvolacího soudu, která byla vydána v průběhu odvolacího řízení, aniž by jim předcházelo rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo současně v odvolacím řízení přezkoumáváno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. dubna 2003, sp. zn. 30 Cdo 1098/2002, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 1846, svazek 25, ročník 2004).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. března 2008
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu