ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.4243.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 4243/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobce V. P. – s. o., zastoupeného advokátkou proti žalované o. P., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 107.425,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 10 C 99/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. května 2007, č. j. 12 Co 947/2006-238, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. 5. 2007, č.j. 12 Co 947/2006-238, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Šumperku (soud prvního stupně) ze dne 1. 8. 2006, č. j. 10 C 99/2004-201 (vydaný poté, co byl předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 9. 9. 2004, č. j. 10 C 99/2004-62, zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 11. 4. 2005, č. j. 12 Co 969/2004-93), pokud jím byla žalované povinnost uhradit žalobci částku 107.425,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od 1. 11. 2001 do zaplacení, a změnil jej ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud poté, co doplnil dokazování, posoudil skutkové i právní závěry soudu prvního stupně jako správné. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, který na základě provedeného dokazování dovodil, že žalovaná je členem žalobce od jeho vzniku, že se jako člen žalobce vždy chovala, pravidelně platila členské příspěvky, účastnila se valných hromad žalobce a že zakladatelská smlouva byla řádně podepsána k tomu oprávněnou osobou, starostou žalované. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že ačkoli konkrétní zápis o jednání zastupitelstva výslovně udělujícího souhlas se vstupem žalované do žalujícího svazku obcí není k dispozici, lze mít z provedeného dokazování za prokázané, že zastupitelstvo žalované potřebný souhlas udělilo. Pokud byla ze strany žalované zpochybněna právní subjektivita žalobce, dospěly soudy obou stupňů ke shodnému závěru, že žalobce je subjektem plně právně způsobilým, neboť byl ve smyslu ustanovení §20i odst. 2 občanského zákoníku ve znění platném v rozhodné době (dále jen „obč. zák.“) zapsán do registru sdružení vedeného u příslušného okresního úřadu. Odvolací soud v této souvislosti s odkazem na rozhodnutí publikované pod R 11/2000 konstatoval, že mimo rámec správního soudnictví není soud oprávněn zkoumat věcnou správnost správního aktu vydaného v mezích pravomoci příslušného správního orgánu, tj. v daném případě Okresního úřadu v Prostějově, a proto soudu nepřísluší posuzovat průběh správního řízení, jež předcházelo registraci žalobce. Následně odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaná neuhradila žalobci část zálohy na investiční náklady za rok 2001 dle faktury ze dne 16. 7. 2001, označené č. 01104, řádně vystavené v souladu se závěry 6. a 7. valné hromady žalobce, splatné ke dni 31. 10. 2001, ačkoli povinnost žalované k úhradě vyplývá ze stanov žalobce platných ke dni vystavení předmětné faktury. Počínaje dnem 1. 11. 2001 je tak žalovaná v prodlení se zaplacením žalované částky, a je proto povinna uhradit odpovídající poplatek z prodlení. Pokud žalovaná uplatňovala k započtení částku ve výši 2.500.000,- Kč, kterou poukázala na účet žalobce, bylo v řízení prokázáno, že státní dotace ve výši odpovídající uvedené částce nebyla určena pouze žalované, přestože přes její účet byla „z neznámého důvodu“ vyplacena, nýbrž byla přiznána za účelem vypracování projektové dokumentace šumperské části žalobce.
Rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích napadla žalovaná dovoláním, které doplnila v zákonné lhůtě podáním ze dne 28. 8. 2007 a jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. s tím, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť právní otázky související s výkladem právního úkonu, platností právních úkonů při uzavření smlouvy o sdružení, vznikem členství ve sdružení obcí a „zavazování obce starostou“ nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu řešeny a byly odvolacím soudem vyřešeny v rozporu s hmotným právem. Co do dovolacího důvodu výslovně odkazuje na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolatelka namítá, že právní otázka výkladu projevu vůle zastupitelstva žalované ve vztahu ke vstupu žalované do svazku obcí (žalobce) byla vyřešena v rozporu s hmotným právem, neboť závěr odvolacího soudu, stejně jako soudu prvního stupně, že se žalovaná platně stala členem žalobce, je v rozporu s provedeným dokazováním. Ze žádného provedeného důkazu totiž podle dovolatelky přímo nevyplývá, že by žalovaná projevila vůli stát se členem žalobce. V této souvislosti dovolatelka odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 10. 7. 2001, sp. zn. III. ÚS 721/2000, a uvádí, že žalobce pochybil, když si neověřil, zda byla splněna podmínka souhlasu zastupitelstva se vstupem žalované do svazku obcí. Dále dovolatelka vyjadřuje pochybnosti stran počtu zakládajících členů žalobce. Dle dovolatelky se obce okresu Olomouc nestaly řádnými členy žalobce, protože k podpisu zakladatelské smlouvy z jejich strany došlo až po registraci žalobce. Pokud však byly při hlasování valné hromady žalobce, kterým byla stanovena výše členského podílu vymáhaného žalobou, započítávány i hlasy těchto obcí, nemohlo být hlasování valné hromady platné. Stejně tak dovolatelka zpochybňuje platnost změny stanov žalobce týkající se způsobu výpočtu nákladů s tím, že tyto stanovy nebyly projednány zastupitelstvem žalované. Dovolatelka dále uvádí, že částka 2.500.000,- Kč posouzená v nalézacím řízení jako státní dotace neurčená pouze žalované byla podle důkazů, jež předkládá, přiznána výlučně žalované. Pochybení soudů obou stupňů dovolatelka spatřuje rovněž v otázce posouzení právní subjektivity žalobce. Zakladatelská smlouva žalobce nenabyla platnosti, neboť nebyla v rozporu s ustanovením čl. 10.3 této smlouvy podepsána všemi smluvními stranami. Nebyly tak splněny podmínky pro registraci žalobce ve smyslu ustanovení §20g obč. zák., když navíc nebyly před registrací předloženy stanovy žalobce. Samotné provedení registrace nemůže dle dovolatelky zhojit vady spočívající v nesplnění zákonem stanovených podmínek. Žalobce proto není subjektem s právní subjektivitou a nemůže být v daném sporu aktivně legitimován. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, neboť jeho neprodleným výkonem by jí mohla být způsobena neodčinitelná újma, a poté aby zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu - dále jen „o.s.ř.“) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).
Návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud neshledal důvodným a v souladu s ustálenou praxí o něm nerozhodoval samostatným usnesením.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dána, jestliže nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (diformní rozhodnutí soudu prvního stupně v důsledku vázanosti odlišným právním názorem vyjádřeným v kasačním rozhodnutí odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř.) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění, včetně hodnocení provedených důkazů (§241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.
Právní otázka se dá pokládat za správně nevyřešenou a současně splňující atribut možného zásadního právního významu za předpokladu, že nejde o nastolení běžně řešené právní otázky spojené s posouzením jedinečného skutkového základu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1731/99, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 2, ročník 2001, pod C 203). Právní otázka nemá zásadní právní význam, jestliže je příslušná zákonná úprava naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné aplikační ani výkladové obtíže (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, a ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 604/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 2, ročník 2001, pod C 103 a C 111).
V posuzovaném případě nebyly shledány shora uvedené předpoklady přípustnosti dovolání pro zásadní význam napadeného rozhodnutí po stránce právní.
Z dikce ustanovení §20i odst. 2 obč. zák. je zřejmé, že zájmové sdružení právnických osob nabývá právní způsobilosti, tedy i způsobilosti být účastníkem řízení, zápisem do registru sdružení vedeného u okresního úřadu příslušného podle sídla sdružení. Od okamžiku zápisu tedy může pod vlastním názvem nabývat práva a zavazovat se k povinnostem. Závěr odvolacího soudu, že žalobce zapsaný dne 31. 8. 1993 Okresním úřadem v Prostějově do registru sdružení disponuje právní subjektivitou, je tedy subjektem způsobilým stát se účastníkem řízení, je zcela přiléhavý a dovolacími námitkami zjevně nezpochybnitelný.
Bylo-li v dovolání namítáno, že řízení předcházející registraci žalobce bylo postiženo vadami, neboť nebyly splněny obligatorní podmínky ve smyslu ustanovení §20g obč. zák., dovolací soud připomíná, že k zaregistrování zájmového sdružení právnických osob dochází na návrh, o němž se rozhoduje ve správním řízení (viz Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol.: Občanský zákoník – komentář, C.H.Beck Praha, 6. vydání, 2001, s. 189, nebo 8. vydání, 2003, s. 153). Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 11.1997, sp. zn. 2 Cdon 1393/97, uveřejněného pod č. 9, sešitu č. 2 z roku 1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, není soud mimo rámec správního soudnictví oprávněn zkoumat věcnou správnost správního aktu (zde rozhodnutí o registraci), může jej přezkoumat jen se zřetelem k tomu, zda jede o akt nicotný (nulitní). Přitom nicotným aktem je správní akt vydaný tzv. absolutně věcně nepříslušným správním orgánem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1091/96, uveřejněný pod č. 11 v sešitě č. 2 z roku 2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Odvolací soud tak postupoval v souladu s hmotným právem i konstantní judikaturou, když dovodil, že v situaci, kdy došlo k registraci zájmového sdružení právnických osob (žalobce) orgánem k tomu věcně příslušným (Okresním úřadem v Prostějově), soudu nepřísluší posuzovat případné vady správního řízení předcházejícího registraci.
Pokud dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýká, že jeho závěr je v rozporu s provedeným dokazováním, když dovodil, že se žalovaná stala členem žalobce, ačkoli z provedených důkazů nevyplývá, že by otázka členství žalované byla řádně projednána a schválena jejím zastupitelstvem, napadá (nepřípustně) skutková zjištění, respektive hodnocení provedených důkazů. Z tohoto důvodu je nepřípadný rovněž odkaz dovolatelky na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 10. 7. 2001, sp. zn. III. ÚS 721/2000, neboť tam vyslovené právní názory o neplatnosti právních úkonů obce učiněných bez souhlasu jejích příslušných orgánů se přirozeně mohou uplatnit pouze v případě, že soud dospěje ke skutkovému závěru, že potřebný souhlas dán nebyl.
Stejně tak námitky týkající se počtu členů žalobce (a v návaznosti na to zpochybňující platnost hlasování valné hromady žalobce a způsob přijetí změny stanov), jakož i námitka stran posouzení původu a účelu částky 2.500.000,- Kč, která měla být přes účet žalované převedena žalobci, jsou námitkami směřujícími proti skutkovým zjištěním. Navíc jsou tyto námitky založeny zčásti na skutečnostech a důkazech nově uplatněných v dovolacím řízení v rozporu s ustanovením §241a odst. 4 o.s.ř.
Dovoláním jsou výslovně napadány všechny výroky rozsudku odvolacího soudu. Přípustnost dovolání proti nákladovým výrokům, jež mají povahu nemeritorního usnesení, však z žádného ustanovení občanského soudního řádu nevyplývá (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003).
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobci náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalované právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. března 2008
JUDr. Robert W a l t r , v. r.
předseda senátu