ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.5534.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 5534/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce J. D., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. ČR, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 10 C 231/2005, k dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.8.2007, čj. 26 Co 189/2007-138, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se původně domáhal převodu pozemků spravovaných žalovaným, jako náhradních za pozemky nevydané, podle §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“). Nárok na náhradní pozemky získal postoupením od oprávněných osob, jimž nemohly být vydány původní pozemky. V průběhu řízení došlo ke změně žalobního návrhu tak, že žalobce alternativně požadoval převod konkrétně určených pozemků podle zákona č. 95/1999 Sb. Tuto změnu soud prvního stupně připustil výrokem ad III. ve svém rozsudku ze dne 28.2.2007, čj. 10 C 231/2005-115. Výrokem I. rozhodl, že zamítá žalobu, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti uzavřít smlouvu podle §11 odst. 2 zákona o půdě, kterou by na ně bylo převedeno vlastnictví k pozemkům č. 1141/1, č.1208 a č. 1214/1 ve V. Výrokem II. uložil žalovanému převést na žalobce pozemky č. 1141/1 a 1214/1 ve V. podle zákona č. 95/1999 Sb., a v usnesení z 28.2.2007, čj. 10 C 231/2005-119, doplnil výrok rozsudku výrokem o zamítnutí žaloby na uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku č. 1208 ve V. podle zákona č. 95/1999 Sb.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem shora uvedeným změnil výrok II. rozsudku Okresního soudu v Trutnově tak, že zamítl návrh na uložení povinnosti žalovanému uzavřít s žalobcem kupní smlouvu na pozemky č. 1141/1 a č. 1214/1 ve V. Správnou shledal námitku žalovaného, že nemůže nést důkazní břemeno o tom, zda existují další osoby splňující zákonné podmínky přednostního práva na převod pozemků podle §7 odst. 5 zákona č. 95/1999 Sb., neboť od jednoho měsíce od vyhlášení prodeje nemůže žalovaný předjímat, zda o koupi požádá oprávněná osoba s právem přednostního prodeje či nikoli. Nárok na převod pozemku mimo veřejnou nabídku lze realizovat jen podle §5 citovaného zákona, přičemž žalobce není subjektem, na nějž by se toto ustanovení vztahovalo. Závěr soudu prvního stupně, že lze žalovanému uložit povinnost k převodu pozemku bez dodržení zákonného postupu, nemá oporu v zákoně. Odvolací soud se dále vypořádal i s konkrétními okolnostmi dané věci včetně postavení žalobce ve vztahu k postavení původních oprávněných osob, jejichž nároky na náhradní pozemky nebyly dosud uspokojeny, přičemž jejich přednostní uspokojení je v souladu s účelem zákona o půdě, a připomněl, že v době, kdy žalobce uzavřel nájemní smlouvu k jednomu z požadovaných pozemků, již zákon č. 95/1999 Sb. platil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s odůvodněním, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Uvedl, že je nesporně osobou, jež má právo ucházet se o převod předmětných pozemků podle §7 odst. 1 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb. a měl by právo na jejich přednostní koupi. Jiná osoba splňující tyto podmínky nemohla existovat a ohrozit tak jeho přednostní právo. I když nelze argumentaci žalovaného, že by přímý prodej mohl ohrozit práva dalších osob, považovat za neodůvodněnou, v daném specifickém případě tomu tak nebylo. Navíc žalovaný převáděl lukrativní pozemky na osoby, které od restituentů nakoupily jejich restituční nároky, a postupoval značně liknavě. Žalobce má předmětné pozemky dlouhodobě v nájmu, je nucen počítat s určitou perspektivou při zemědělském hospodaření, o zařazení pozemků do veřejné nabídky žalovaného žádal. Žalovaný je nakonec do nabídky zařadil k uspokojení nároků podle §11 odst. 2 zákona o půdě. Podle dovolatele jde v daném případě o vztah občana a státu, který by měl prostřednictvím svých institucí jednat jasně, srozumitelně a předvídatelně. Není mu jasné, proč žalovaný nezařadil pozemky do veřejné nabídky, když ho o to žalobce žádal a když o ně neprojevili zájem restituenti a jiné osoby – postoj žalovaného o nutnosti veřejné nabídky se proto jeví nadbytečným. Pokud žalovaný dodatečně uváděl, že o předmětné pozemky projevily zájem restituenti, nebyla tato skutečnost dostatečně prokázána. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání je přípustné, protože napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) a splňuje i formální náležitosti stanovené zákonem. Dovolací soud proto přezkoumal rozsudek odvolacího soudu z věcného hlediska, přičemž dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
V dané věci požadoval žalobce převod zemědělských pozemků podle zákona
č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby ... , (dále jen „zákon č. 95/1999 Sb.“), když návrh žalobce na převod pozemků podle §11 odst. 2 zákona o půdě soud pravomocně zamítl. Právní závěr odvolacího soudu o tom, že žalobce nemá právo na převod pozemků podle tohoto zákona, když nebyly nabídnuty ve veřejné nabídce, jak tento zákon stanoví v §7, shledává dovolací soud správným, a vyplývá z ní současně i závěr, že ani žalovaný nemá právo převádět pozemky státu mimo veřejnou nabídku. Dovolací soud přitom odkazuje i na svou dosavadní judikaturu, která možnost převodu státních pozemků na tuto podmínku váže, a to dokonce i v případě, že jde o nároky na převod náhradních pozemků podle §11 odst. 2 zákona o půdě (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.6.2007, čj. 28 Cdo 3042/2006). Pokud jde o podmínky převodu zemědělských pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 95/1999 Sb., je tato podmínka zcela zřejmá z textu zákona a dovolací soud odkazuje v podrobnostech na správný právní výklad odvolacího soudu. K tomu lze dodat, že osoba, která požaduje převod pozemku ve vlastnictví státu podle zákona č. 95/1999 Sb., je v jiném postavení než osoba oprávněná, které původní pozemky nemohly být vydány, protože těmto osobám zákon o půdě založil nárok na převod náhradních pozemků ve vlastnictví státu. Převod podle
§7 zákona č. 95/1999 Sb. není nárokový, zákon v úvodní větě používá slov „Pozemkový fond může prodat zemědělské pozemky ... „ za podmínek v něm uvedených. Nejde o vztah veřejnoprávní, ale občanskoprávní, v němž P. f. činí nabídku (tj. veřejnou nabídku) a zájemci na ni reagují svojí nabídkou. Bez nabídky P. f. se proto převod nemůže platně uskutečnit a není vynutitelný soudem.
Dovolací soud proto shledal rozsudek odvolacího soudu správným a dovolání zamítl podle §243b odst. 2 věta před středníkem o.s.ř.
Výrok o nákladech řízení vychází z toho, že úspěšnému žalovanému nevznikly prokazatelné náklady dovolacího řízení (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. března 2008
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu