ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.707.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 707/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců: a/ H. K., zast. advokátem, b/ J. J., c/ P. V., a d/ D., v. o. s. v l., proti žalovaným: 1/ J. V. a 2/ S. V., oba zast. advokátem o vydání bezdůvodného obohacení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 544/98, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2007, č. j. 16 Co 76/2007-222, 16 Co 77/2007, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobci se jako podíloví spoluvlastníci domu domáhali po částečném zpětvzetí žaloby, aby jim žalovaní jako nájemci nebytových prostor zaplatili částku 76.835,- Kč s příslušenstvím z důvodu bezdůvodného obohacení za období od 15. 12. 1996 do 27. 1. 1998. Uvedli, že žalovaným byl nájemní poměr ukončen k 31. 8. 1993, avšak prostory vyklidili až 27. 1. 1998, aniž by v mezidobí platili jakékoli úhrady.
Obvodní soud pro Prahu 10 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 12. 2004, č. j. 18 C 544/98-187, řízení o částce 2.585,- Kč s příslušenstvím v důsledku částečného zpětvzetí řízení zastavil a dále rozsudkem z 21. 12. 2004, čj. 18 C 544/98-195, žalobě vyhověl co do částky 74.067,- Kč s příslušenstvím za období od 16. 12. 1996 do 27. 1. 1998, když v částce 183,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku uvedl: – že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky předmětného domu; – že žalovaní užívali předmětné nebytové prostory bez právního důvodu; – že se ztotožňuje se znaleckým posudkem znalce Z. S. z 20. 11. 2003, č. l. 136, kterým bylo bezdůvodné obohacení vyčísleno na 125,- Kč/m2/měsíc podle průměrného obvyklého nájemného v dané lokalitě; – a že vypracování revizního znaleckého posudku by bylo nadbytečné. V částce 183,- Kč s příslušenstvím byl návrh na zaplacení bezdůvodného obohacení zamítnut v důsledku uplynutí 2 leté promlčecí lhůty podle §107 odst. 1 obč. zák.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem z 24. 4. 2007, č. j. 16 Co 76/2007-222, 16 Co 77/2007, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Doplnil dokazování o listinný důkaz: žalovanými předložený posudek znalce Z. M. z 29 6. 2006, který za použití výnosové metody (roční nájemné ve výši 5 % z odhadnuté ceny nebytového prostoru) dospěl k nájemnému 75,05 Kč/m2/měsíc. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým i právním hodnocením soudu prvního stupně vzhledem k tomu: – že podle protokolu o předání nebytových prostor z 27. 1. 1998 žalovaní nebytové prostory vyklidili tohoto dne; – že pro určení výše bezdůvodného obohacení není rozhodné, že žalovaní nebytové prostory fakticky neužívali, nýbrž kdy je vyklidili a předali žalobcům; – a že je třeba upřednostnit znalecký posudek Z. S., který správně vycházel ze srovnávací metody, tj. obvyklého nájemného za obdobné prostory v dané lokalitě, jak odpovídá i rozs. NS z 15. 6. 1999, 25 Cdo 2578/98, Rc 53/2000.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, ve kterém namítali, že soud položil znalci nedostatečně specifické otázky a přehlédl, že v rozhodném období nebytové prostory nesloužily řemeslné výrobě. Dále uvedli, že znalec při zhodnocení stavu předmětných prostor nezohlednil veškeré dostupné skutečnosti, z nichž plyne nezbytnost nákladné rekonstrukce promítající se i do nižší ceny nájemného, přičemž lze považovat za vhodnější žalovanými předložený znalecký posudek vycházející z výnosové metody.
Žalobci se k dovolání nevyjádřili.
C. Přípustnost dovolání
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou prostřed¬nictvím advokáta a splňující formální obsahové znaky předepsané §241a odst. 1 o.s.ř. Protože odvolací soud potvrdil první rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Vzhledem k tomu, že se namítané vady znaleckého posudku vztahují jen k projednávané věci a postrádají tak judikatorní přesah, a navíc i proto, že se dovolatelovy námitky týkaly jen ke skutkových zjištění, a tedy materiálně vzato nenapadaly nesprávnost právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (srov. usn. NS z 13. 12. 2005, 29 Odo 1001/2003; nebo z 29. 6. 2004, 21 Cdo 541/2004), mohl by zásadní právní význam napadeného rozsudku vyplývat jen z porušení ústavního pořádku, zejména práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, příp. i čl. 6 Úmluvy (k tomu srov. nál. ÚS z 10. 5. 2005, sp. zn. IV. ÚS 128/05, N 100/37; a z 11. 9. 2007, sp. zn. I. ÚS 2030/07). V posledně uvedeném směru dospěl dovolací soud k závěru, že vytýkaná pochybení vztahující se ke skutkovým zjištěním – znaleckému posudku nedosahují intenzity v rovině zásahu do ústavně garantovaných práv, neboť znalecký posudek při zjišťování charakteru nebytových prostor (k nimž znalec nezískal přístup) vycházel nejen ze srovnání se sousedními prostory, ale i z vyjádření samotných žalovaných ze dne 21. 2. 1996 o stavebních úpravách jimi provedených (č. l. 138). Současně znalec při odhadu nájemného na 125,- Kč/m2/měsíc zohlednil vedle umístění předmětných nebytových prostor v 5. patře také jejich zhoršený stav, když vyšel z dolní hranice cenového rozpětí (č. l. 139; nájmy v okolí: 175,-; 210,-; 195,-; 240,-; a 190,- Kč/m2/měsíc) a odhadované nájemné ještě snížil o 30 %. Závěrem dovolací soud výslovně uvádí, že znalec vyčíslil bezdůvodné obohacení srovnáním s okolními nájmy, a to s přihlédnutím ke stavu nebytových prostor a bez ohledu na účel jejich užívání, a proto se do posudku nijak nepromítla skutečnost, že soud znalci zadal (jak tvrdí dovolatelé) příliš obecné otázky a že mu uložil zohlednit skutečnost užívání předmětných nebytových prostor za účelem řemeslné výroby.
Z uvedeného plyne, že žalobce nevymezil otázku zásadního právního významu, na níž by spočívalo rozhodnutí odvolacího soudu, a proto bylo dovolání podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalobcům přes jejich úspěch ve věci prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 27. února 2008
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu