ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.827.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 827/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelů: a) Ing. E. P., b) S. P., c) M. P., d) B. J., a e) J. K., zastoupených advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 2. 10. 2007, sp. zn. 28 Co 538/2007, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 73/2004 (žalobců I. Ing. J. C.-M., zastoupeného II. K. C.-M., zastoupené advokátem, a III. P. V., zastoupeného advokátem, a za účasti dalších účastníků tohoto řízení: 1. L. ČR, státního podniku, zastoupených advokátkou, 2. V. l., státního podniku, zastoupeným advokátem, 3. S. s. J., státního podniku, zastoupeného advokátem, 4. O. S. H., zastoupené advokátem, 5. S. N. H., státního podniku, 6.-10. Ing. E. P., S. P., M. P., B. J. a J. K., zastoupených advokátkou, 11. České republiky – Ú. p. z. s. v. v. m., 12. P. f. ČR, a 13. S. s. K. (v likvidaci), za nějž jedná správce konkurzní podstaty A., v. o. s., o vlastnictví k nemovitostem), takto:
I. Dovolání dovolatelů se zamítají.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě, podané v této právní věci 21. 6. 200 4, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Příbrami z 25. 5. 2007, čj. 5 C 73/2004-1061 (ve znění doplňujícího rozsudku z 25. 5. 2007, čj. 5 C 73/2004-1206, a ve znění opravného usnesení z 25. 3. 2007, čj. 5 C 72/2004-1209). Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobců Ing. J. C.-M. a K. C.-M. o určení vlastnictví k budově čp. 11 a k 50 pozemkům v katastrálním území K. H., obec N. K., zapsaným na listu vlastnictví č. 48 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., dále ke 12 pozemkům v katastrálním území S. H. (obec S. H.), zapsaným na listu vlastnictví č. 32 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., dále ke třem pozemkům v katastrálním území R. (obec R.), zapsaným na listu vlastnictví č. 145 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., dále k 10 pozemkům v katastrálním území P. (obec M.), zapsaným na listu vlastnictví č. 13 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., také k 12 pozemkům v katastrálním území K. H. (obec N. K.), zapsaným na listu vlastnictví č. 1063 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., dále ke dvěma pozemkům v katastrálním území S. H. (obec S. H.), zapsaným na listu vlastnictví č. 810 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., také k sedmi pozemkům v katastrálním území K. H. (obec N. K.), zapsaným na listu vlastnictví č. 10 002 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., také ke třem pozemkům v katastrálním území S. H. (obec S. H.), zapsaným na listu vlastnictví č. 10 002 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., dále k pěti pozemkům v katastrálním území P. (obec M.), zapsaným na listu vlastnictví č. 10 002 pro toto katastrální území u Katastrální úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., jakož i k pozemku parc. č. 198/5 v katastrálním území R. (obec R.), zapsaném na listu vlastnictví č. 10 002 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P. Dalším výrokem (označeným II.) uvedeného rozsudku Okresního soudu v Příbrami z 13. 10. 2006, čj. 5 C 73, 76/2004-1061, bylo rozhodnuto, že pro Ing. J. C.-M., K. C.-M., Ing. E. P., S. P., M. P., B. J. a J. K. nevzniká vlastnictví k pozemkům (konkrétně uvedeným parcelními čísly a výměrami), zapsaným na listu vlastnictví č. 48 pro katastrální území K. H. (obec N. K.) u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., dále k pozemkům zapsaným na listu vlastnictví č. 32 pro katastrální území S. H. (obec S. H) u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., dále k pozemku parc. č. 198/4, zapsanému na listu vlastnictví č. 145 pro katastrální území R. (obec R.) u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., také ke třem pozemkům zapsaným na listu vlastnictví č. 13 pro katastrální území P. (obec M.) u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., dále k pozemku parc. č. 275 (o výměře 4.847 m2), zapsanému na listu vlastnictví č. 1063 pro katastrální území K. H. (obec N. K.) u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., také i k pozemkům zapsaným na listu vlastnictví č. 839 pro katastrální území S. H. (obec S. H.) u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., rovněž k pozemkům, zapsaným na listu vlastnictví č. 63 pro katastrální území S. H. (obec S. H.) u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., také k pozemkům zapsaným na listu vlastnictví č. 227 pro katastrální území P. (obec M.) u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., dále k pozemkům, zapsaným na listu vlastnictví č. 21 pro katastrální území K. H. (obec N. K.) u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., také k pozemku parc. č. 456 (o výměře 4.568 m2, zapsanému na listu vlastnictví č. 10 001 pro katastrální území S. H. (obec S. H.), rovněž k pozemku parc. č. 197, zapsanému na listu vlastnictví č. 60 000 pro katastrální území R. (obec R.) u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., dále k pozemkům zapsaným na listu vlastnictví č. 10 002 pro katastrální území K. H. (obec N. K.) u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., také k pozemkům zapsaným na listu vlastnictví č. 10 002 pro katastrální území S. H. (obec S. H.) u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., dále k pozemkům zapsaným na listu vlastnictví č. 10 002 pro katastrální území R. (obec R.) u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., jakož i k pozemku parc. č. 191 (o výměře 615 m2), zapsanému na listu vlastnictví pro katastrální území R. (obec R.) u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P. Soud prvního stupně připojil k výroku (označenému II.) v rozsudku z 13. 10. 2006 (čj. 5 C 73, 76/2004-1061), že „tím se mění výrok A, článek I., II., III. a IV. rozhodnutí Ministerstva zemědělství – P. ú. v P. z 9. 6. 2004, čj. 4872/92, 1612/93, 3824/92, R VI 1804“. O nákladech řízení bylo soudem prvního stupně rozhodnuto tak, že žalobce Ing. J. C.-M. a žalobkyně K. C.-M. jsou povinni zaplatit účastníku řízení Státnímu statku J. na náhradu nákladů řízení 6.675 Kč (tedy každý z uvedených dvou žalobců 3.336,50 Kč) do tří dnů od právní moci rozsudku; účastníkům řízení Ing. E. P., S. P., M. P., B. J. a J. K. bylo uloženo zaplatit žalobci P. V., státnímu podniku, na náhradu nákladů řízení 6.854 Kč (tj. každý z nich částku 1.370 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Ohledně žalobců Ing. J. C.-M. a K. C.-M. a ohledně dalších účastníků řízení (o jejichž náhradě řízení nebylo rozhodnuto, jak shora uvedeno) rozhodl soud prvního stupně tak, že nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení.
O odvolání žalobců Ing. J. C.-M. a K. C.-M. a dalších účastníků řízení Ing. E. P., S. P., M. P., B. J. a J. K. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze z 2. 10. 2007, sp. zn. 28 Co 538, 539/2007. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Příbrami z 13. 10. 2006, čj. 5 C 73/2004-1061 (ve znění doplňujícího rozsudku z 25. 5. 2007, čj. 5 C 73/2004-1206, a opravného usnesení z 25. 5. 2007, čj. 73/2004-1209) změněn. Tímto měnícím rozsudkem odvolacího soudu bylo určeno, že žalobce Ing. J. C.-M. a žalobkyně K. C.-M. jsou spoluvlastníky každý jedné ideální poloviny nemovitostí (pozemků), zapsaných na listu vlastnictví č. 48 pro katastrální území K. H. (obec N. K.) u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., dále pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. 1063 pro katastrální území K. H. (obec N. K.) u téhož katastrálního úřadu, také pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. 839 pro katastrální území K. H. (obec N. K.) u téhož katastrálního úřadu jako shora uvedeno, také pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. 21 pro katastrální území K. H. u téhož katastrálního úřadu jako shora uvedeno, dále pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. 10 002 pro katastrální území K. H. (obec N. K.) u téhož katastrálního úřadu jako shora uvedeno, rovněž pozemků, zapsaných na listu vlastnictví č. 32 pro katastrální území S. H. (obec S. H.) u téhož katastrálního úřadu jako shora uvedeno, dále i pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. 810 pro katastrální území S. H. (obec S. H.), dále pozemku parc. č. 430, zapsaného na listu vlastnictví č. 63 pro katastrální území S. H. (obec S. H.) u již uvedeného katastrálního úřadu, dále i pozemku parc. č. 456, zapsaného na listu vlastnictví č. 10 001 pro katastrální území S. H. (obec S. H.) u již uvedeného katastrálního úřadu, také pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. 10 002 pro katastrální území S. H. (obec S. H.) u již uvedeného katastrálního úřadu, také pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. 145 pro katastrální území R. (obec R.) u již uvedeného katastrálního úřadu, rovněž pozemku parc. č. 197, zapsaného na listu vlastnictví č. 60 000 pro katastrální území R. (obec R.) u již uvedeného katastrálního úřadu, také pozemku parc. č. 198/5, zapsaného na listu vlastnictví č. 10 002 pro katastrální území R. (obec R.) u již uvedeného katastrálního úřadu, dále také pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. 13 pro katastrální území P. (obec M.), dále i pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. 227 pro katastrální území P. (obec M.) u již uvedeného katastrálního úřadu, rovněž i pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. 10 002 pro katastrální území P. (obec M.), dále také pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. 32 pro katastrální území S. H. (obec S. H.) u již uvedeného katastrálního úřadu, jakož i pozemků, zapsaných na listu vlastnictví č. 10 002 pro katastrální území P. (obec M.) rovněž u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P. Odvolací soud týmž výrokem vyslovil to, že „tímto rozsudkem se nahrazuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství – P. ú. v P. z 9. 6l. 2004, čj. 4872/92, 1612/93, 2695/92, 3824/92, R VI 18/04 v části výroku A, body I., II., III. a IV.“.
O nákladech řízení rozhodl odvolací soud tak, že ve vztahu mezi žalobci Ing. J. C.-M. a K. C.-M. a všemi dalšími účastníky řízení nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, ani na náhradu nákladů řízení u odvolacího soudu. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky řízení Ing. E. P., S. P., M. P., B. J. a J. K. na straně jedné a účastníkem řízení P. V., státním podnikem, byl výrok rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení z 13. 10. 2006, čj. 5 C 73/2004-1061 (ve spojení s doplňujícím rozsudkem z 25. 5. 2007, čj. 5 C 73/2004-1206, i opravným usnesením z 25. 5. 2007, čj. 5 C 73/2004-1209) odvolacím soudem zrušen a řízení v tomto rozsahu bylo zastaveno.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláními napadených výrocích podle ustanovení §220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, a to tak, že určil, že žalobci Ing. J. C.-M. a K. C.-M. se stávají spoluvlastníky (každý jednou ideální polovinou) nemovitostí, označených a specifikovaných ve výroku (označeném I.) rozsudku odvolacího soudu. Odvolací soud takto rozhodl odlišně než rozhodl P. ú. v P. rozhodnutím z 9. 6. 2004 a nahradil podle ustanovení §250j odst. 2 občanského soudního řádu svým rozsudkem rozhodnutí pozemkového úřadu v části výroku A pod body I., II., III. a IV. Rozhodnuto bylo odvolacím soudem také o nákladech soudního řízení před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem.
Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že mezi žalobci Ing. J. C.-M. a K. C.-M. a mezi účastníky tohoto řízení Ing. E. P., S. P., M. P., B. J. a J. K. je spor o tom, zda na základě trhových smluv z roku 1928 a z roku 1938, uzavřených J. C.-M., jako prodávajícím, i V. P., jako kupujícím, došlo k převodu vlastnictví k nemovitostem, o něž jde v tomto soudním řízení, na kupujícího V. P., když uvedení účastníci trhových smluv jsou právními předchůdci žalobců a shora uvedených dalších účastníků tohoto soudního řízení. Odvolací soud s poukazem na zjištění učiněná v tomto řízení uváděl, že tu šlo konkrétně o trhovou smlouvu z 23. 3. 1928, označenou jako duplikát, neboť původní smlouva se ztratila; dále byla mezi týmiž účastníky smlouvy uzavřen dodatek (bez data) trhové smlouvy a pak i trhová smlouva z 13. 8. 1938, v níž bylo konstatováno, že se originál smlouvy z 23. 3. 1928 ztratil a proto mezi uvedenými smluvními stranami došlo k novému smluvnímu ujednání. Z obsahu trhové smlouvy z 13. 8. 1938 a jejího dodatku z 22. 10. 1938 však vyplývá, že v těchto smlouvách byly nedopatřením některé pozemky uvedeny dvakrát, u některých bylo nesprávně uvedeno číslo knihovní vložky, u některých nebyla prodávaná část nemovitostí dělícím plánem identifikována a ve smlouvách byly uvedeny i parcely, které už dříve byly J. C.-M. prodány jiným osobám. Originály těchto trhových smluv se nedochovaly a soudu byly předkládány jen ověřené kopie těchto listin s tím, že tyto kopie byly pořízeny podle kopií uložených v příslušném archivu.
Odvolací soud v této souvislosti zdůrazňoval, že podle obecného zákoníku občanského z roku 1811, platného v českých zemích v době uzavření uvedených trhových smluv, byly podmínkou nabytí vlastnictví k nemovitostem písemná smlouva o převodu nemovitosti a vklad této smlouvy do pozemkové knihy čili tzv. intabulace (ve smyslu ustanovení §431 obecného zákoníku občanského).
Odvolací soud měl za prokázáno, že k intabulaci podle uvedených trhových smluv v daném případě nedošlo a tedy kupující V. P. se vlastníkem nemovitostí, o něž jde v tomto soudním řízení, nestal. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) byl toho názoru, že u kupujícího V. P. nešlo o držbu pozemků, jež by byla založena na platném právním titulu. Ustanovení §316 a §317 obecného zákoníku občanského z roku 1811, platného v českých zemích do 1. 1. 1951, rozeznávala držbu „pořádnou“ a „nepořádnou“, přičemž pořádnou držbou se rozuměla držba založená na platném titulu. Uvedená ustanovení o držbě byla tehdy vykládána tak, že nestačilo, když se držitel toliko domníval, že platný titul má, tj. nestačil tzv. titul putativní (domnělý). Titul nebyl platný, jestliže nebylo platné právní jednání, o něž se držba opírala. Odvolací soud uváděl, že „má v této věci za prokázáno, že vzhledem k neurčitosti označení převáděných pozemků v předložených smlouvách z roku 1928 a 1938, nebyl tu titul o převodu nemovitostí platný; „V. P. nemohl být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že je poctivým držitelem, neboť poctivým držitelem mohl být ve smyslu §326 obecného zákoníku občanského jen ten, kdo věděl nebo z okolností se musel domnívat, že věc, kterou drží, náleží jemu“. Podle názoru odvolacího soudu musel kupující V. P. vědět, že vzhledem k nedostatku intabulace žádné nemovitosti vlastnicky nedržel a že nadále náleží prodávajícímu J. C.-M.; pokud si totiž V. P. v tamže období, kdy byly zmiňované smlouvy z roku 1928 a 1938 uzavřeny, koupil další pozemky od jiných majitelů, vždy byla intabulace jeho vlastnických práv do pozemkových knih prováděna“. V případě nepoctivé držby nebylo možné vlastnictví k nemovitostem nabýt vydržením v důsledku nesplnění vydržecí doby 30 let (§1468 obecného zákoníku občanského z roku 1811). Odvolací soud měl dále za to, že tu nelze akceptovat názor, že nedostatek intabulace byl v daném případě zhojen nabytím účinnosti občanského zákoníku z roku 1950 (zákona č. 141/1950 Sb.), který opustil princip intabulace a stanovil, že vlastnictví k nemovitostem se nabývá již samotnou smlouvou, neboť ke dni 1. 1. 1951, již byly nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, ve vlastnictví státu.
Odvolací soud pokládal také za prokázané, že J. C.-M., právní předchůdce žalobců J. a K. C.-M., byl vlastníkem nemovitostí, o něž jde v tomto řízení, až do roku 1942, kdy zápisem pod položkou č. 21 ve vložce č. 459 zemských desek bylo vyznačeno, že došlo ke konfiskaci nemovitostí ve prospěch tehdejší Německé říše. Dne 7. 11. 1946 byl zrušen zápis vlastnického práva pro N. říší a bylo vloženo vlastnické právo pro československý stát. Dne 14. 6. 1947 byl proveden zápis pod položkou č. 24 v téže vložce zemských desek, že podle právoplatného usnesení Zemského soudu v Praze z 11. 3. 1947, bylo vymazáno zrušení vkladu vlastnického práva pro československý stát, přičemž šlo o zápisy podle usnesení knihovního soudu ze 14. 1. 1946 a vymazána byla i poznámka č. 23 v již uvedené vložce zemských desek.
Odvolací soud dále uváděl, že po vydání dekretu č. 12/1945 Sb. probíhala konfiskace majetku J. C.-M. podle tohoto dekretu, když Okresní národní výbor v P. vydal dne 13. 7. 1945 (pod č. 11465/45) konfiskační vyhlášku ohledně zemědělského majetku J. C.-M. v obci D. V této vyhlášce byl J. C.-M. označen za osobu německé národnosti. O námitkách proti této konfiskační vyhlášce z 13. 7. 1945 rozhodl však Zemský národní výbor v P. dne 21. 1. 1947, že se námitkám proti konfiskaci vyhovuje a že se konfiskační vyhláška z 13. 7. 1945 ruší. Tím došlo, dovozoval odvolací soud, k obnovení vlastnického práva k pozemkům, o něž jde v tomto řízení, ve prospěch původního vlastníka J. C.-M.
Odvolací soud ještě dodával, že nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, tvořily součást zbytkových statků O. a K. H.-Ch. v katastrálním území D., R., S. H. a K. H. Stát považoval za vlastníka V. P., kterého uváděl na soupisu všech pozemků pro druhou pozemkovou reformu, a označil ho i na rozhodnutí Ministerstva zemědělství z 5. 6. 1948 a z 27. 8. 1948, na základě nichž došlo k odnětí pozemků podle zákona č. 142/1947 Sb. Podle názoru odvolacího soudu tu stát převzal nemovitosti z vlastnictví J. C.-M. způsobem uvedeným v §6 odst. 1 písm. p), případně podle §6 odst. 1 písm. r) zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě). Pozemky pak byly v roce 1950 přiděleny jednotlivým přídělcům jako konfiskované podle dekretu č. 12/1945 Sb., a to přesto, že konfiskace majetku J. C.-M. podle dekretu č. 12/1945 Sb. byla zrušena, dovozoval odvolací soud. Okamžik dovršení této majetkové křivdy spadá do rozhodného období (25. 2. 1948 - 1. 1. 1990), neboť podle názoru odvolacího soudu, tu došlo podle zákona č. 142/1947 Sb. k faktickému převzetí zemědělského majetku státem (podle zápisu o převzetí nemovitostí ze dne 11. 9. 1948 výpovědní lhůta z hospodaření s nemovitostmi tu sice uplynula až 30. 9. 1948, ale dohoda o převzetí nemovitostí byla s národní správou sjednána ke dni 13. 9. 1948).
Odvolací soud posléze v odůvodnění svého rozsudku poukazoval na to, že ve věci sp. zn. 5 C 73/2004, bylo občanské soudní řízení pravomocně skončeno rozsudkem uvedeného soudu ze 7. 12. 2005, čj. 5 C 73/2004-841, jímž bylo žalobě žalobce P. V. vyhověno a bylo určeno, že tento žalobce se stává vlastníkem pozemku parc. č. 272/2 – vodní plocha v katastrálním území P. (obec M.), zapsaného na listu vlastnictví č. 131 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro S. k. (katastrální pracoviště P.). Muselo tu tedy být odvolacím soudem přikročeno podle §219a ve vztahu i k §221 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ke zrušení výroku rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 13. 10. 2006, čj. 5 C 73/2006-1061, neboť o tomto žalobním návrhu bylo již dříve pravomocně rozhodnuto.
Rozsudek dovolacího soudu byl doručen advokátce, která v řízení zastupovala účastníky řízení Ing. E. P., S. P., M. P., B. J. a J. K., dne 23. 11. 2007 a dovolání ze strany těchto účastníků řízení bylo dne 10. 1. 2008 podáno u Okresního soudu v Příbrami, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 2. 10. 2007 (sp. zn. 28 Co 538, 539/2007 Krajského soudu v Praze) a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatelé co do přípustnosti svého dovolání poukazovali na to, že jejich dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a jako dovolací důvod uplatňovali dovolatelé, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v dokazování, a spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelé zdůrazňovali, že na rozdíl od právního názoru odvolacího soudu mají za to, že nejpodstatnější otázku v řešení této právní věci vidí v tom, že v daném případě došlo k odnětí pozemků, o něž jde v tomto řízení, právnímu předchůdci dovolatelů V. P. na základě zákona č. 142/1947, o revizi první pozemkové reformy, rozhodnutími Ministerstva zemědělství z 5. 6. 1948 a z 23. 8. 1948, takže tu došlo k zániku vlastnictví původního vlastníka J. C.-M. Dovolatelé také mají za to, že ke zhojení nedostatku intabulace došlo v daném případě nabytím účinnosti zákona č. 141/1950 Sb. (občanského zákoníku, platného od 1. 1. 1951).
Dovolatelé dále vytýkali odvolacímu soudu, že ve svém rozsudku opomenul skutečnosti projevu vůle obou zúčastněných smluvních stran smluv z roku 1928 a z roku 1938, uzavřených mezi J. C.-M. a V. P., když totiž J. C.-M. zcela respektoval užívání V. P. k pozemkům, o něž jde v tomto řízení, a sám ho označoval za vlastníka nemovitostí, a také jednání a chování V. P. se navenek jevilo jako jednání fyzické osoby, která si počíná jako vlastník nemovitostí, řádně nemovitostí užívá a disponuje s nimi. Oba účastníci smluv z roku 1928 se tedy oba chovali, jako by došlo k perfektnímu převodu nemovitostí. Dovolatelé ještě podotýkali, že v případě, že by nedošlo k odnětí pozemků, o něž jde v tomto řízení V. P. na základě zákona č. 142/1947 Sb., pokračovala by jeho držba nemovitostí tak jako po celých předchozích 19 let.
Z dalších účastníků tohoto řízení se k dovolání dovolatelů Ing. E. P., S. P., M. P., B. J. a J. K., vyjádřil P. f. České republiky, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Státní statek J., s. p., a žalobci Ing. J. C.-M. a K. C.-M.
P. f. ČR uvedl, že „právní posouzení věci ponechává plně na úvaze dovolacího soudu“.
Rovněž ve vyjádření Ú. p. z. s. v. v. m. bylo uvedeno, že „ve věci podaného dovolání Ing. E. P., S. P., M. P., B. J. a J. K., když se jedná zejména o spor mezi dvěma stranami restituentů, ponecháváme rozhodnutí na úvaze dovolacího soudu“.
Také Státní statek J., s. p., ve svém vyjádření uvedl, že rozhodnutí o dovolání „ponechává na úvaze dovolacího soudu“.
Žalobkyně K. C.-M. ve svém vyjádření k dovolání uváděla, že „odvolací soud věnoval velkou pozornost provádění důkazů a učinil z nich správný právní závěr“. Poukazovala na to, že nemovitosti, o něž jde v tomto řízení byly ve vlastnictví J. C.-M. od 17. 10. 1902 až do roku 1945 (jen k přerušení tu došlo při konfiskaci za války ve prospěch tehdejší N. ř. a pak krátce po válce podle dekretu č. 12/1945 Sb., ale obě tyto konfiskace byly zrušeny).
Žalobce Ing. J. C.-M. ve svém vyjádření k dovolání uvedených dovolatelů uváděl, že tvrzení dovolatelů neodpovídají skutečnému stavu věci v otázce „zda právní nástupci V. P. jsou oprávněni, jako domnělé oprávněné osoby, k uplatnění nároku na vydání některých předmětných nemovitostí). Ve vyjádření uvedeného žalobce bylo dále zdůrazňováno, že žalobci Ing. J. C.-M. a K. C.-M. podali v této restituční věci výzvu k vydání věcí řádně a včas. Žalobce Ing. J. C.-M. je přesvědčen, na rozdíl od dovolatelů, že odvolací soud „správně posoudil skutečnosti týkající se projevu vůle obou zúčastněných stran ze smluv z roku 1928 a 1938 – J. C.-M. a V. P.“.
Dovolání dovolatelů je v daném případě přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolání bylo tu podáno proti rozhodnutí odvolacího soudu, vydanému v řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem (§244 odst. 1 občanského soudního řádu), takže věc tu mohla být projednána v občanském soudním řízení na žalobní návrh odpovídající ustanovení §246 odst. 2 občanského soudního řádu. Účastníky řízení soudního tu byli žalobci a ti, kdo byli účastníky řízení před správním orgánem (§250a odst. 1 občanského soudního řádu), tj. v daném případě před Pozemkovým úřadem v P. v řízení vedeném pod čj. 4872/92, 1612/93, 2695/92 R VI 18/04 (a žaloba se týkala výroku A, bodu I., II., III. a IV. tohoto rozhodnutí pozemkového úřadu). Pozemkový úřad tu rozhodoval podle ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě), tedy „o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti“.
Dovolatelé uplatňovali jako dovolací důvod zejména, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jestliže soud posoudí projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu, anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (srov. z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13 /45/).
Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku z 2. 10. 2007 (sp. zn. 28 Co 538, 539/2007 Krajského soudu v Praze) poukazoval (na str. 10 svého rozsudku) zejména na ustanovení §6 odst. 1 písm. p) zákona č. 229/1991 Sb.
Podle ustanovení §6 odst. 1 písm. p) zákona č. 229/1991 Sb. budou oprávněným osobám (§4 zákona č. 229/1991 Sb.) vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo jinou právnickou osobu v důsledku převzetí, a to i v důsledku převzetí nemovitosti bez právního důvodu.
V daném případě bylo v řízení před soudy obou stupňů zjištěno, jak vyplývá z obsahu soudního spisu, že ohledně nemovitostí po původním vlastníku nemovitostí, o něž jde v tomto řízení, nedošlo k jejich konfiskaci podle dekretu č. 12/1945 Sb., protože tato konfiskace byla k námitkám původního vlastníka nemovitostí zrušena. Přesto však ze strany státu bylo v období po 25. 2. 1948 (tedy v tzv. rozhodném období ve smyslu ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.) nakládáno majetkovým opatřením podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, k čemuž došlo především převzetím nemovitostí dne 11. 9. 1948 jako pozemků konfiskovaných podle dekretu č. 12/1945 Sb., ač tento právní důvod převzetí nemovitostí pro účely zákona č. 142/1947 Sb. nebyl dán.
Za těchto uvedených okolností nelze přesvědčivě dospět k závěru, že by tu odvolací soud svým rozsudkem (kterým rozhodl na základě provedeného dokazování a zhodnocení provedených důkazů jinak, než rozhodl správní orgán – srov. §250j odst. 1 občanského soudního řádu – a jímž bylo nahrazeno rozhodnutí správního orgánu – srov. §250 odst. 2 téhož právního předpisu) rozhodl takto s použitím nesprávného právního předpisu nebo s nesprávným vyložením si použitého právního předpisu (jak to má na zřeteli ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu). Nemohl tedy dovolací soud dospět k závěru, že by dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo nesprávné tak, že by bylo na místě jeho zrušení ve smyslu ustanovení §243b odst. 2 občanského soudního řádu.
Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přikročit k zamítnutí dovolání dovolatelů podle ustanovení §243b odst. 2 a odst. 6 občanského soudního řádu.
Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a ohledně nákladů řízení, vynaložených některými již uvedenými dalšími účastníky tohoto řízení na vyjádření k dovolání dovolatelů, použil dovolací soud ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 a §224 občanského soudního řádu ustanovení §150 téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení; dovolací soud tu přihlížel jednak k právní povaze projednávané právní věci a jednak i k obsahu již zmíněných vyjádření k dovolání dovolatelů, rekapitulujících stručně v podstatě to, co již bylo těmito účastníky řízení uplatněno již v řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. listopadu 2008
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu