ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.1318.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 1318/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně A.C. spol. s r. o., zastoupené JUDr. M. R., advokátem, proti žalovanému JUDr. Z. B., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně N. s. r. o., o vyloučení částky 485.917,- Kč ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně a zaplacení téže částky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Cm 82/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. listopadu 2007, č.j. 9 Cmo 273/2007-54, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 12. června 2007, č.j. 55 Cm 82/2005-37, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu o vyloučení částky 485.917,- Kč ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně a zaplacení téže částky.
Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně mohla uplatnit peněžitou pohledávku vůči N. s. r. o. (dále jen „úpadkyně“), vzniklou před prohlášením konkursu, „formou“ žaloby o zaplacení příslušné částky pouze do okamžiku prohlášení konkursu na její majetek, s tím, že po prohlášení konkursu je pohledávka „uspokojitelná“ jen v rámci konkursu [§14 odst. 1 písm. d/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“)].
K otázce „prosaditelnosti nároku“ prostřednictvím vylučovací žaloby podle ustanovení §19 odst. 2 ZKV zdůraznil, že předmětem takové žaloby může být i peněžité plnění, a to: a/ jde-li o „náhradní peněžité plnění“ získané správcem konkursní podstaty za zpeněžený majetek, který by jinak sám byl (mohl být) předmětem vylučovací žaloby nebo b/ jde-li o vyloučení „jednotlivě určených (individualizovaných) peněz (konkrétních mincí a bankovek)“. O žádný z těchto případů však v projednávané věci nejde.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., namítajíc, že: 1/ řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a 2/ rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka je přesvědčena, že „platba“ poukázaná bezhotovostně na účet úpadkyně je „individuálně určitelná“, přičemž není pochyb o tom, že šlo o plnění třetí osoby, které po právu náleželo žalobkyni a nikoli úpadkyni. Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný považuje dovolání za nepřípustné.
Dovolání žalobkyně, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal - vzhledem k závěrům formulovaným v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 85/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. dubna 2008
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu