ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.1405.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 1405/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka, v konkursní věci úpadce J. V., zastoupeného advokátem, vedené u Městského soudu v P. pod sp. zn. 98 K 11/97, o procesním nástupnictví na straně konkursního věřitele č. 401, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v P. ze dne 31. července 2007, č. j. 1 Ko 212/2007-17, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 27. března 2006, č. j. 98 K 11/97-7 (číslo jednací je dáno číslováním ve zvláštním svazku spisu vytvořeném pro přihlášku pohledávky věřitele č. 401), Městský soud v P. odkazuje na ustanovení §66a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) a §107a odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - připustil, aby namísto konkursního věřitele č. 401 (JUDr. Ing. I. R., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadkyně A. Č., s. r. o. - v likvidaci) do řízení vstoupila obchodní společnost L., a. s.
K odvolání úpadce Vrchní soud v P. v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že byly splněny podmínky ustanovení §107a odst. 2 o. s. ř., jelikož konkursní věřitel postoupil svou pohledávku vůči úpadci výše označené akciové společnosti smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24. února 2006 a postupnice se svým vstupem do řízení souhlasila. Uvedl dále, že pro tento závěr je bez významu úpadcovo tvrzení, že pohledávky, které vůči němu v konkursu uplatnila společnost A. Č., s. r. o. - v likvidaci, v době prohlášení konkursu neexistovaly, jelikož v konkursu byly přezkoumány a zjištěny. Podotkl rovněž, že žádného významu pro posouzení věci nemá úpadcův poukaz na postup správce jeho konkursní podstaty při přezkoumání jiných pohledávek nebo při zpeněžování majetku konkursní podstaty, stejně jako úpadcova námitka o nízké úplatě za postoupení pohledávky.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a namítaje, že pohledávka vedená v aktivech společnosti A. Č., s. r. o. byla „reálnou pohledávkou“ a kdyby správce konkursní podstaty „V podniků Č.“ (jde o fantazijní obchodní jméno, pod kterým úpadce podnikal) postupoval v souladu s právními předpisy upravujícími konkurs a vyrovnání, nemohl by nikdy prodávat majetek, který do této konkursní podstaty nepatřil a on by jako jednatel A. Č., s. r. o. mohl své závazky splnit, popřípadě vymoci po „V podnicích Č.“ úhradu závazku. Ze spisu je však zřejmé, že byl protiprávně zbaven svého oprávnění jednat za „V podniky Č.“a že tyto činnosti po určitou dobu vykonával Mgr. S., který se nechal jmenovat likvidátorem, vůči „V podnikům Č.“ však z titulu své funkce nic neučinil.
Odtud dovolatel usuzuje, že konkursní řízení v této věci vykazuje tolik vad, že nelze přistoupit na to, aby pohledávka ve výši 21.960.355,- Kč byla postoupena za úplatu ve výši 200.000,- Kč. Podle úpadce to vede k poškození společnosti, která prochází konkursem, neboť skutečná hodnota pohledávky je nesrovnatelná s úhradou za postoupení.
Dovolání, jež je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí platí, že předmětem řízení o návrhu ve smyslu §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí a že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku dále též jen „obč. zák.“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; ve druhém z označených usnesení Nejvyšší soud rovněž uzavřel, že ustanovení §107a o. s. ř. je ve smyslu §66a odst. 1 ZKV přiměřeně aplikovatelné i v konkursním řízení).
Odvolací soud správně rozpoznal, že úpadcovy odvolací námitky jsou pro posouzení předpokladů pro vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví dle §107a o. s. ř. bezvýznamné, k čemuž Nejvyšší soud podotýká, že totéž platí o námitkách dovolacích, bez zřetele k tomu, v rovině kterého z taxativně vypočtených dovolacích důvodů budou - při absenci příslušného vymezení v dovolání samotném - zkoumány.
Zbývá dodat, že nezakazuje-li postoupení pohledávky ve smyslu §524 a násl. obč. zák. dohoda věřitele s dlužníkem dle §525 odst. 2 obč. zák. (což není ani tvrzeno) nebo zákon (a o takový případ nejde), nenáleží dlužníku rozhodovat o tom, komu a za kolik jeho věřitel svou pohledávku postoupí. Stejně tak není věcí dlužníka (úpadce - fyzické osoby) starat se o to, zda je postoupení pro jeho věřitele (společnost, která je sama v úpadku) ekonomicky výhodné. Opačný závěr by byl v rozporu s principem smluvní autonomie, jak jej vyložil Ústavní soud např. v nálezu ze dne 3. ledna 2000, sp. zn. IV. ÚS 387/99, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 17, ročníku 2000, části I., pod pořadovým číslem 1.
Zabývat se dovoláním v této věci meritorně, pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. dubna 2008
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu