ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.142.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 142/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně C. (L.) N° 11 S. A., , zastoupené Mgr. P. N., advokátem, , proti žalovaným 1) A. M., , zastoupené JUDr. Z. D., advokátkou, 2) L. K., a 3) D. K., , o zaplacení částky 258.662,65 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 Cm 119/98, o dovolání první žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. května 2006, č. j. 5 Cmo 401/2003-213, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. dubna 2003, č. j. 31 Cm 119/98-84, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku 125.838,69 Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních, přičemž žalobkyně je oprávněna domáhat se uspokojení této pohledávky vůči druhému a třetí žalovaným pouze z výtěžku prodeje jejich spoluvlastnických podílů nemovitostí uvedených ve výroku (výrok I.), žalované zavázal k náhradě nákladů řízení (výrok II.), zastavil řízení o zaplacení částky 203.870,20 Kč (výrok III.) a rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni (výrok IV.).
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. ve vztahu k první žalované (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud považoval za správné skutkové i právní závěry soudu prvního stupně, podle nichž byla mezi Českou spořitelnou, a. s. a první žalovanou uzavřena dne 30. června 1992 smlouva o úvěru č., ve znění dodatku č. 1 (dále jen „smlouva o úvěru“) podle ustanovení §497 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), na jejímž základě byl první žalované poskytnut úvěr ve výši 809.200,- Kč, který měl být vrácen do 29. června 1996. První žalovaná úvěr řádně nesplácela. V průběhu řízení před soudem prvního stupně první žalovaná uhradila dlužné splátky úvěru a žalobkyně vyčíslila úroky z prodlení do doby úhrady dlužných splátek úvěru částkou 118.613,69 Kč a dlužné poplatky na 7.225,- Kč. Všechny nároky ze smlouvy o úvěru žalobkyně uplatnila ve čtyřleté promlčecí lhůtě podle ustanovení §397 obch. zák. Námitku promlčení práva na zaplacení úroků z prodlení odvolací soud neshledal důvodnou s tím, že soud prvního stupně se s touto námitkou vypořádal zcela správně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nevyhověl žádosti o odročení jednání a jednal v její nepřítomnosti, přestože se řádně a včas omluvila z důvodu nemoci, čímž jí byla odňata možnost zúčastnit se projednání odvolání. Má za to, že odvolací soud rovněž pochybil, ustanovil-li jí jako zástupkyni vyšší soudní úřednici. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31. března 2005, sp. zn. II. ÚS 629/04, namítá, že ustanovování zaměstnanců soudu jako zástupců účastníkům řízení je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků a se zásadami spravedlivého procesu.
Nesprávnost právního posouzení věci dovolatelka spatřuje v tom, že odvolací soud nepřihlédl k vznesené námitce promlčení práva na zaplacení úroků z prodlení. Vyjadřuje přesvědčení, že s ohledem na termín splatnosti úvěru 29. června 1996 došlo k promlčení práva uplatněného žalobou uplynutím desetileté maximální promlčecí doby podle ustanovení §408 odst. 1 obch. zák. Odvolací soud v tomto směru odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, přičemž ani ten se s námitkou promlčení řádně nevypořádal, když pouze konstatoval, že žalobkyně nároky uplatnila ve čtyřleté promlčecí době podle ustanovení §397 obch. zák.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Z pohledu výše formulovaných závěrů, od nichž nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamné dovolací námitky týkající se vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], tj. výhrada nesprávného postupu soudu, ustanovil-li dovolatelce jako zástupkyni vyšší soudní úřednici.
Argumenty snášenými na podporu závěru, že odvolací soud odvolání nesprávně projednal v nepřítomnosti dovolatelky, je z obsahového hlediska uplatňována zmatečnostní vada řízení ve smyslu §229 odst. 3 o. s. ř., k jejímuž prověření slouží žaloba pro zmatečnost. O dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nejde (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací námitky, jimiž je vytýkáno nesprávné právní posouzení věci, nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, neboť právní posouzení (ne)důvodnosti námitky promlčení Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem (ustanoveními §402 a §408 odst. 1 obch. zák.). Z ustanovení §408 odst. 1 věty druhé obch. zák. jednoznačně vyplývá, že námitku promlčení nelze uplatnit v soudním řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím lhůty určené v první větě tohoto ustanovení.
Zásadní význam nepřisuzuje dovolací soud ani dovolatelčině argumentaci, že jí byl ustanoven (z jejího pohledu) zástupcem (dle §30 o. s. ř.) někdo, kdo jím být neměl. Již proto ne, že dovolatelka v předchozích fázích řízení neprojevila nesouhlas s osobou ustanovené zástupkyně ani tím, že by podala odvolání proti usnesení, jímž k ustanovení došlo, ani tím, že by (později) žádala o změnu v osobě ustanovené zástupkyně.
Jelikož dovolání první žalované není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání první žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2008
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu