ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.1453.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 1453/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce D. K., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému S. V., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 600.000,- Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 54 Cm 77/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. října 2006, č.j. 12 Cmo 265/2006, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 7. listopadu 2005, č.j. 54 Cm 77/2004, jímž Městský soud v Praze zamítl (pro nedostatek pasivní věcné legitimace) žalobu o zaplacení částky 600.000,- Kč s 6% úrokem od 24. června 2004 do zaplacení a odměny ve výši 2000,- Kč.
Odvolací soud - s odkazem na ustanovení čl. I §8, §75 a §77 odst. 2 a na ustanovení čl. III §3 odst. 1 a 2 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“) - shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že směnka vlastní, jejíž zaplacení je předmětem řízení (dále jen „sporná směnka“), byla vystavena K. L. G. s. r. o. (dále jen „společnost“). Přitom zdůraznil, že „podpis žalovaného se nachází standardně pod razítkem uvedené společnosti, z čehož je zřejmé, že je činěn za společnost“. Ve směnečné praxi - pokračoval odvolací soud - „bývají běžně blíže identifikovány fyzické osoby, podepisující se ve směnkách za právnickou osobu“. „Tyto konkretizující údaje, které jsou z hlediska požadavku zákona nadbytečné, bývají běžně uváděny z důvodu právní jistoty, aby byla identifikovatelná osoba, jež za právnickou osobu směnku podepsala“. Současně shledal správným i závěr soudu prvního stupně, podle něhož žalovaného opravňovala k podpisu sporné směnky za společnost písemná plná moc ze den 18. září 2003 (obsahující zmocnění pro žalovaného, aby společnost zastupoval ve všech věcech).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v rozporu shora uvedených právních závěrů s ustanoveními čl. III §3 odst. 1 a 2 směnečného zákona a s „publikovanou judikaturou“ - usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. září 2004, sp. zn. 12 Cmo 187/2004 (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 8/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 8/2006“).
Dovolatel akcentuje, že: a/ z podpisu žalovaného na směnce není „vztah zastupování zřejmý“ a b/ plná moc „nic neuvádí o zmocnění k podpisu směnek“. Neobstojí tak právní posouzení věci soudy nižších stupňů, podle něhož žalovaný není ze směnky zavázán, protože „platně při podpisu směnky zastoupil společnost“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., když rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno v pořadí prvé rozhodnutí soudu prvního stupně.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) zásadně právně významným neshledává.
Již v rozsudku ze dne 14. září 1999, sp. zn. 25 Cdo 2144/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2000, pod číslem 24, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého byla-li písemně udělena zmocněnci plná moc k tomu, aby zmocnitelku zastupoval ve všech věcech, jde o všeobecnou plnou moc, opravňující zmocněnce ke všem právním úkonům kromě těch, jež vyžadují zvláštní plnou moc (např. odmítnutí dědictví). V situaci, kdy právní úprava, obsažená v ustanovení čl. III §3 odst. 2 směnečného zákona, bez jakýchkoli pochybností pro podpis směnky zmocněncem požadavek existence zvláštní plné moci neurčuje, prosadí se shora uvedený závěr i v této věci.
Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani co do řešení otázky, zda žalovaný směnku podepsal jako zástupce společnosti. Takové posouzení především postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významné právě a jen pro projednávanou věc. Uvedený právní závěr pak Nejvyšší soud neshledal ani rozporným s hmotným právem (čl. III §3 odst. 1 směnečného zákona), když odvolací soud k němu dospěl na základě posouzení konkrétního prostorového uspořádání směnečných zápisů a jejich vzájemné polohy na sporné směnce, přičemž plně respektoval i obecnou zásadu podepisování právnickou osobou, vyžadující uvedení obchodní firmy (jde-li o podnikatele zapsaného do obchodního rejstříku - viz §8 odst. 1 obchodního zákoníku) a podpis fyzické osoby, která za právnickou osobu jedná.
Konečně zásadně právně významným nečiní napadené rozhodnutí ani poukaz dovolatele na R 8/2006, které řeší otázku existence oprávnění místopředsedy představenstva akciové společnosti jednat (konkrétně podepsat směnku) za představenstvo (§191 odst. 1 obchodního zákoníku), nikoli to, zda lze podpis fyzické osoby, oprávněné jednat za právnickou osobu na základě plné moci, posoudit jako jednání za tuto právnickou osobu.
Jelikož dovolání žalobce není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl [§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
V Brně dne 29. dubna 2008
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu