ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.2209.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 2209/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele R. M., zastoupeného JUDr. P. Z., advokátem, za účasti společnosti 1) O. s. a. s., a 2) S. S. Č., a. s., o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a o prohlášení neplatnosti smlouvy o převzetí jmění hlavním akcionářem, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 102/2004, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. listopadu 2006, č.j. 8 Cmo 412/2006-40, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele usnesení ze dne 15. června 2006, č. j. 50 Cm 102/2004-26, jímž Krajský soud v Brně zastavil řízení o návrhu navrhovatele na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti O. s., a. s. (dále jen „společnost“), o zrušení společnosti bez likvidace s převodem jmění na hlavního akcionáře konané dne 26. října 2004, a o návrhu na prohlášení neplatnosti smlouvy o převzetí jmění hlavním akcionářem, uzavřené mezi společností a S. S. Č., a. s.
Odvolací soud – cituje ustanovení §131 odst. 3 písm. c/, §220p odst. 3 a §220h odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“ ), a ustanovení §107 odst. 1, odst. 3 a odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – uzavřel, že „důvodem zastavení řízení je v prvé řadě zákonná překážka, která v tomto řízení neumožňuje pokračovat a teprve v druhé řadě skutečnost, že jedna ze společností, jež byla účastníkem řízení, v jeho průběhu zanikla v důsledku výmazu z obchodního rejstříku a ztratila tak způsobilost být účastníkem řízení“.
Odkazuje na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 720/01 a sp. zn. IV. ÚS 324/97, jakož i rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci M. a spol., 1989 A-169, neshledal odvolací soud úpravu převodu jmění na hlavního akcionáře rozpornou s ústavním pořádkem České republiky ani s Dohodou o podpoře a vzájemné ochraně investic, uzavřenou mezi Českou a Slovenskou Federativní republikou a Spolkovou republikou Německo (sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 573/1992 Sb. – dále jen „Dohoda o ochraně investic“).
Odvolací soud neshledal důvod k postupu podle článku 234 Smlouvy o založení Evropského společenství (konsolidované znění smlouvy uveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie C 321 E, 29/12/2006), neboť ani závěr, že Třetí směrnici Rady (ES) ze dne 9. října 1978, o fúzích akciových společností (Úřední věstník Evropské unie L 295, 20/10/1978, s. 36–43, zvláštní vydání v českém jazyce kapitola 17, svazek 1, s. 42-49 – dále jen „Třetí směrnice“) je nutno aplikovat na převod jmění na hlavního akcionáře, by nemohl vést k odlišnému rozhodnutí „od toho, které vydal soud prvního stupně“. Současně vyslovil názor, podle něhož převod jmění na hlavního akcionáře nepodléhá režimu Třetí směrnice, neboť tuto otázku řeší výslovně Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 21. dubna 2004, 2004/25/ES, o nabídkách převzetí (Úřední věstník Evropské unie L 142, 30/4/2004, s. 12-23, zvláštní vydání v českém jazyce kapitola 17, svazek 2, s. 20-31).
Ani vadné poučení soudem prvního stupně (tedy, že návrh bude odmítnut, namísto správného poučení, že řízení bude zastaveno) pak odvolací soud nepovažoval za vadu, která by zpochybnila správnost napadeného rozhodnutí. Oba postupy, tj. odmítnutí návrhu i zastavení řízení, s sebou nesou stejný zásadní důsledek, totiž, že v řízení se nadále nepokračuje. Z vyjádření navrhovatele k výzvě soudu je nadto patrné, že se „velmi dobře orientuje v právní problematice s věcí související a rozhodnutím soudu prvního stupně nebyl zmaten“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a „přiznal navrhovateli náklady dovolacího řízení a dále aby postupoval podle článku 234 Smlouvy o založení Evropského společenství“.
Dovolatel – poukazuje na doktrínu o prozařování základních právních principů právním řádem – namítá, že ustanovení §131 odst. 3 písm. c/ obch. zák. ve spojení s ustanovením §220h odst. 4 obch. zák. jsou v rozporu s právem na spravedlivý proces tak, jak je toto právo zakotveno v Listině základních práv a svobod, v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb.) a v Dohodě o ochraně investic, a uzavírá, že je-li zákonná překážka, pro níž nelze v řízení pokračovat, v rozporu s předpisem vyšší právní síly, je nezbytné dát při výkladu přednost citovaným předpisům vyšší právní síly. Namísto interpretace ustanovení §131 odst. 3 a §220h obch. zák. prizmatem ochrany základních práv a svobod však dochází k formalistické a doslovné aplikaci těchto ustanovení bez ohledu na jejich rozpor s normami vyšší právní síly.
Podle názoru českých soudů – pokračuje dovolatel – nemá žádné právo namítat protiprávnost postupu společnosti a hlavního akcionáře v řízení o zápis do obchodního rejstříku a ani nemá právo pokračovat v řízení o neplatnost usnesení valné hromady. Možnost transformace žaloby na neplatnost usnesení valné hromady a smlouvy o převzetí jmění na žalobu na náhradu škody, resp. na žalobu podle ustanovení §220k obch. zák., problém neodstraňuje. Tato práva má dovolatel od počátku. Je tedy zřejmé, že žalobní práva podle §131 a §220p odst. 4 obch. zák. zanikají.
Dovolatel zdůrazňuje, že se na projednávanou věc vztahuje Dohoda o ochraně investic, jíž je podle článku 10 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a ustanovení §756 obch. zák. nutno aplikovat přednostně před vnitrostátním právem. Podle článku 4 odstavec 2 této dohody musí být vyvlastnění, znárodnění nebo podobné opatření přezkoumatelné v řádném soudním řízení. Smluvní strany měly nepochybně na mysli efektivní a kontradiktorní soudní řízení, v němž bude respektováno právo investora na veřejné a ústní projednání jeho záležitosti a kde jeho žalobní právo nezanikne bez náhrady. Ochrana, kterou „obhajuje Vrchní soud“, je pouze ochranou iluzorní a neefektivní.
Konečně dovolatel vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o použitelnosti Směrnice o nabídkách převzetí, neboť tato směrnice se týká pouze přechodu akcií kótovaných společností a pouze tehdy, má-li být uskutečněn v krátkém časovém období po skončení lhůty k přijímání nabídek uvedené v nabídce převzetí. Registrace (kótace) akcií společnosti byla přitom zrušena již v roce 2003. Navíc podle zmiňované směrnice společnost nezaniká, dochází však k přechodu (převodu) akcií minoritních akcionářů; v projednávané věci naopak k zániku společnosti došlo.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že rozhodl-li soud prvního stupně o zastavení řízení z jiného důvodu než podle §104 odst. 1 nebo §107 odst. 5 o. s. ř. (například z důvodu nedostatku podmínky řízení, který sice lze odstranit, jež se však odstranit nepodařilo), nelze usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, dovoláním napadnout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Cdo 545/2008).
O takový případ jde i v projednávané věci, neboť odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který zastavil řízení podle ustanovení §104 odst. 2 o. s. ř. pro neodstranění odstranitelného nedostatku podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 19/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání pak nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto [aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.)] odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a společnosti podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. listopadu 2008
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu