ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.3025.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 3025/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve věci navrhovatelky Š. s. r. o., zastoupené advokátem, o výmaz údajů z obchodního rejstříku, vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. C 11881, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2007, č. j. 7 Cmo 242/2006 – 382, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2006, č. j. F 73136/2005 F 78667/2005 F 116492/2005 F 141598/2005 F 4923/2006 F 8802/2006 / C 11881 – 371, kterým soud prvního stupně zamítl návrh, jímž se navrhovatelka domáhala „výmazu s účinky od počátku údaje o exekucích“ a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.
Odvolací soud konstatoval, že navrhovatelka se domáhala výmazu zápisu o nařízení exekuce na její majetek a výmazu zápisu o ukončení této exekuce tak, aby se oba tyto údaje neobjevovaly v úplném výpisu z obchodního rejstříku navrhovatelky.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že zásadní v dané věci není otázka oprávněnosti zápisu do obchodního rejstříku provedeného soudem prvního stupně, ale otázka, zda lze vůbec údaje zapsané do obchodního rejstříku vymazat tak, jako kdyby v něm nikdy zapsány nebyly (tj. zapsané údaje anulovat). Podle názoru odvolacího soudu takový zápis resp. výmaz provést nelze. Nelze proto ani vyhovět návrhu na výmaz údajů a skutečností zapsaných a vymazaných v minulosti tak, aby tyto údaje a skutečnosti v obchodním rejstříku nebyly zapsány vůbec, tedy aby nastala situace, jako kdyby nikdy do obchodního rejstříku zapsány nebyly.
Opíraje se o ustanovení §27 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), odvolací soud dovodil, že právní úprava obchodního rejstříku je ovládána principem dobré víry v zápisy v obchodním rejstříku, principem materiální publicity. Podle ustanovení §27a odst. 1 obch. zák. (zde ve znění účinném do 30. června 2005) je princip materiální publicity realizován prostřednictvím principu formální publicity, tedy nahlížením do obchodního rejstříku, pořizováním si opisů a výpisů. Takto je realizována základní funkce obchodního rejstříku, a to funkce informační. Byl-li v minulosti do obchodního rejstříku proveden zápis, byly (bez ohledu na jeho následný výmaz) osoby nahlížející do obchodního rejstříku, pořizující si z něj výpisy či opisy, v dobré víře v tento zápis. Především pak pro jakoukoli třetí osobu byl zápis v obchodním rejstříku v důsledku jeho zveřejnění účinný, resp. zapsané skutečnosti byly pro ni účinné. Po dobu, po níž byl určitý zápis v obchodním rejstříku, tedy z obchodního rejstříku bylo možné tento zápis zjistit, měl zápis účinky předvídané zákonem, vyplývající právě z principu materiální publicity.
Odvolací soud uzavřel, že jednou provedený zápis do obchodního rejstříku lze sice z obchodního rejstříku vymazat, nicméně tím, že byl zápis již jednou proveden a tudíž blíže neurčený okruh osob z tohoto zápisu ve smyslu §27 a §27a obch. zák., ve znění účinném do 30. června 2005, vycházel, nelze tento zápis anulovat tak, jako kdyby v obchodním rejstříku zapsán nikdy nebyl. Skutečnosti a údaje po určitou dobu zapsány byly, což odráží tzv. úplný výpis z obchodního rejstříku, tedy výpis obsahující jak aktuální, tak historické údaje a skutečnosti. Z úplného výpisu je vždy patrné, že k zápisu došlo, že skutečnosti či údaje byly po určitou dobu v obchodním rejstříku zapsány a následně byly vymazány. Oprávněnost zápisu je zkoumána v rámci případného odvolacího řízení proti rozhodnutí o zápisu. U tzv. přímých zápisů (tím byl také zápis podle §28 odst. 6 poslední věta, ve znění účinném do 30. června 2005) byl možný přezkum spočívající v podání návrhu na výmaz zápisu, jenž byl proveden neoprávněně (zapsaného v obchodním rejstříku v době podání návrhu). Pokud by byla zjištěna skutečná neoprávněnost přímého zápisu, bylo by vhodné, v souvislosti s výmazem chybně zapsaných údajů a skutečností, zápisem příslušných údajů a skutečností tuto neoprávněnost označit. Ani tehdy však nelze již provedený zápis tzv. anulovat, tedy vymazat jej jako kdyby k němu nikdy nedošlo.
Pro úplnost odvolací soud dodal, že v daném případě se navrhovatelka domáhala výmazu zápisu, který v době podání návrhu již v obchodním rejstříku zapsán nebyl. Takový zápis z obchodního rejstříku vymazat nelze. Je možné vymazat jen zápis – skutečnosti a údaje – existující, tedy zapsané v době rozhodování soudu o jejich výmazu.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírala o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) namítajíc, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, specifikovala tedy dovolací důvod podřaditelný pod ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolatelka tvrdila, že návrh na výmaz údaje o exekuci z obchodního rejstříku podala proto, že původní zápis byl proveden neoprávněně. Dovozovala, že podle ustanovení §28 odst. 6 obch. zák. ve znění účinném do 30. června 2005 se do obchodního rejstříku zapíše nařízení exekuce pouze tehdy, je-li doprovázeno vydáním exekučního příkazu k prodeji podniku, resp. exekučního příkazu postihujícího obchodní podíl společníka. Do obchodního rejstříku se potom zapisují obě skutečnosti, tj. údaj o nařízení exekuce ve spojení právě s uvedeným exekučním příkazem. Pokud v důsledku nařízení exekuce nebyl vydán exekuční příkaz postihující podnik či obchodní podíl, nelze exekuci do obchodního rejstříku zapisovat. K tomu dovolatelka poukazovala na výklad vyslovený v Dědič, J. a kol., Obchodní zákoník, Komentář, Praha: Polygon, 2002 a ve Štenglová I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol., Obchodní zákoník, Komentář, 6. vydání, Praha: C. H. Beck, 2001.
Dovolatelka považovala úvahu odvolacího soudu, že není možné provést výmaz skutečnosti zapsané do obchodního rejstříku tak, aby zápis byl anulován, tj. aby se příslušná skutečnost neobjevovala v úplném výpisu z obchodního rejstříku, za nesprávnou. Měla za to, že argumentace odvolacího soudu by byla možná v těch případech, kdy zápis do obchodního rejstříku byl proveden v řádném řízení za účasti osoby, které se zápis týká. V konkrétním případě však byl zápis proveden dle §28 odst. 6 obch. zák. ve znění účinném do 30. června 2005, tj. „bez příslušného procesního postavení osoby, které se návrh týká“, jež nebyla účastníkem řízení, a bez konkrétního rozhodnutí, proti kterému by se navrhovatel mohl v příslušném řízení alespoň bránit. Za dané situace musí dle dovolatelky existovat procesní prostředek, kterým lze dosáhnout alespoň zrušení rozhodnutí, pokud bylo vydáno v rozporu s právem, jinak jde o porušení principu práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně základních práv a lidských svobod. Protože v konkrétním případě samotný zápis exekuce do obchodního rejstříku není proveden na základě rozhodnutí, nemá osoba, které se zápis týká, opravný prostředek proti tomuto zápisu. Jediným legitimním prostředkem, jímž se lze domoci nápravy závadného stavu, je tudíž podání návrhu na výmaz příslušné skutečnosti z obchodního rejstříku.
Dovolatelka připustila, že není možné zcela anulovat provedený zápis do obchodního rejstříku, tj. vymazat jej tak, aby se neobjevoval ani v úplném výpisu, pokud by původní zápis byl proveden v souladu se zákonem. Nesouhlasila však s názorem odvolacího soudu, že nařízení exekuce v daném případě bylo na základě rozhodnutí soudu zapsáno oprávněně.
Jelikož z jiných ustanovení občanského soudního řádu než z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci vskutku dovodit nelze, posuzoval Nejvyšší soud, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
K právní otázce, kterou odvolací soud v napadeném rozhodnutí řešil (a která byla jako otázka zásadního právního významu předložena v dovolání), se Nejvyšší soud již vyjádřil v usnesení ze dne 23. ledna 2008 sp.zn. 29 Odo 625/2006, v němž uzavřel, že údaje z „historie“ obchodního rejstříku vymazat nelze, neboť jinak by pořízení úplného výpisu z obchodního rejstříku ztratilo smysl. Nejvyšší soud vysvětlil, že jednotlivé zápisy se do obchodního rejstříku provádějí tak, že se zapisovaná skutečnost zapíše do obchodního rejstříku s uvedením data, ke kterému k zápisu došlo. Výmaz takové skutečnosti se provádí tak, že se učiní záznam o provedení výmazu s uvedením data, ke kterému k výmazu došlo. Uvedený postup umožňuje kdykoli následně zjistit, jaké skutečnosti byly do obchodního rejstříku zapsány. Zatímco tzv. aktuální výpis z obchodního rejstříku zachycuje pouze údaje, zapsané do obchodního rejstříku k datu, kdy je pořizován výpis, tzv. úplný výpis z obchodního rejstříku zachycuje nejen aktuální údaje o zapisovaném subjektu, ale i všechny údaje, které kdy byly do obchodního rejstříku zapsány a následně vymazány.
Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí rovněž dovodil, že nastane-li u zapsaného subjektu situace, kdy bylo soudní či jiné rozhodnutí, na jehož základě došlo k zápisu určité skutečnosti do obchodního rejstříku, následně zrušeno, protože bylo vydáno neprávem, lze tuto skutečnost prokázat příslušným rozhodnutím o zrušení rozhodnutí původního, aniž by přitom došlo k narušení úplné evidence skutečností týkající se zapsaného subjektu, a tedy i k ohrožení účelu provádění zápisů do obchodního rejstříku. Přitom dle názoru Nejvyššího soudu není vyloučeno, aby rejstříkový soud v rámci „ostatních skutečností“ zrušení původního rozhodnutí včetně jeho důvodu, zapsal do obchodního rejstříku.
Od uvedených závěrů se Nejvyšší soud nemá důvod odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
Otázka, která je mu k rozhodnutí předkládána, tak již byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Právní posouzení věci odvolacím soudem judikatuře Nejvyššího soudu odpovídá.
Nelze tedy nikterak usuzovat, že by rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní právní význam. Není tak důvodu, aby přípustnost dovolání zakládalo ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; protože Nejvyšší soud nezjistil ani jiný důvod přípustnosti dovolání, jako nepřípustné je odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, jak se uvádí ve výroku, neboť procesně neúspěšné navrhovatelce právo na jejich náhradu nákladů řízení nevzniklo.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. dubna 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu