ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.3177.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 3177/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně Č. s., a. s., proti žalovaným 1) J. B., zastoupenému advokátem a 2) V. B., o zaplacení částky 99.030,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 1043/2005, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. listopadu 2006, č. j. 24 Co 389/2006-86, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 13. ledna 2006, č. j. 10 C 1043/2005-54, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 99.030,60 Kč s 16,8% úrokem z prodlení od 8. dubna 2004 do zaplacení a na nákladech řízení částku 3.960,- Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého ze žalovaných. K odvolání prvního žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. listopadu 2006, č. j. 24 Co 389/2006-86, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k prvnímu žalovanému potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právnímu závěry soudu prvního stupně, považuje tyto za správné. Námitku prvního žalovaného, podle níž byl ve smlouvě o úvěru označen duplicitním rodným číslem náležejícím rovněž jiné fyzické osobě, nepovažoval za důvodnou, neboť první žalovaný byl ve smlouvě o úvěru kromě rodného čísla označen také jménem, příjmením a bydlištěm. Uzavření smlouvy o úvěru dne 31. července 2002 bylo prokázáno podpisem prvního žalovaného na smlouvě korespondujícím s podpisem na pokladním dokladu prokazujícím, že první žalovaný téhož dne převzal od žalobkyně v hotovosti částku 100.000,- Kč. S odkazem na ustanovení §497 obchodního zákoníku uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovaným peněžní prostředky ve výši 100.000,- Kč, žalovaní se zavázali úvěr společně a nerozdílně vrátit ve sjednaných splátkách a zaplatit dohodnutý úrok. Tuto svou povinnost dosud nesplnili, první žalovaný je proto povinen zaplatit zůstatek dluhu ve výši žalované částky spolu s úroky společně a nerozdílně s první žalovanou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání namítaje, že v řízení bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, byla porušena Ústava České republika a Listina základních práv a svobod. Dovolatel dále uvádí, že upozornil soud prvního stupně na uvedení nesprávného rodného čísla v žalobě a žádal o odročení jednání z důvodu nemoci. Tato upozornění nebyla soudy akceptována, odvolací soud věc projednal v jeho nepřítomnosti. Zdůraznil, že jako občan České republiky má stejná práva jako žalobce, a to právo na ochranu svého jména, cti, identity a právo na spravedlivý proces. Skutečnost však nasvědčuje tomu, že soudci Krajského soudu v Hradci Králové jsou vůči jeho osobě podjatí. Konkrétně jde o soudce Mgr. P. K., Mgr. Z. S. a JUDr. V. H., kteří o věci jednali již několikrát. Považuje za nedůstojné, aby soudci telefonicky ovlivňovali jeho lékaře a požadovali informace o zdravotním stavu. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje dovolání za nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je tak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním, způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Od výše uvedeného závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, a proto je pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamná dovolací námitka týkající se vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], tj. výhrada, že soud nepostupoval podle §43 odst. 1 o. s. ř. a nevyzval žalobkyni k odstranění vady žaloby v uvedení nesprávného rodného čísla prvního žalovaného.
Závěr o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nelze také učinit na základě argumentace, jež se pojí s tzv. zmatečnostními vadami řízení (srov. ustanovení §229 o. s. ř.). Jak Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení uveřejněném pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, námitka, že řízení před soudy nižších stupňů je postiženou některou z vad řízení vypočtených v ustanoveních §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., není způsobilým dovolacím důvodem; proto také nelze na základě takové argumentace připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V posuzovaném případě jde o námitku dovolatele, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces tím, že odvolací soud věc projednal v nepřítomnosti druhého žalovaného, přestože se z jednání omluvil z důvodu nemoci, a výhrady týkající se podjatosti soudců odvolacího soudu. Přitom Nejvyšší soud podotýká, že v dovolání sepsaném zástupcem dovolatele již tyto výhrady (jež dovolatel původně uplatnil jako nezastoupený) nejsou obsaženy.
Jelikož dovolání prvního žalovaného není podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání prvního žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný prostředek.
V Brně 22. dubna 2008
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu