ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.4703.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 4703/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobců a/ G., spol. s r. o., zastoupené JUDr. I. O., advokátem, b/ A., s. r. o., zastoupené JUDr. I. O., advokátem, c/ Ing. Z. K., zastoupeného JUDr. I. O., advokátem, a d/ S. C., Ltd., zastoupené JUDr. J.H., advokátem, proti žalované Č. r. – M. s., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 149/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2008, č. j. 16 Co 94/2008 - 256, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 27. června 2007, č. j. 13 C 149/2004-197, zamítl Okresní soud v Hradci Králové žalobu, kterou se žalobci domáhali vůči žalované Č. r. náhrady škody (ve výroku konkretizovaných částek), jež jim měla být způsobena nesprávným úředním postupem konkursního soudu a Okresního státního zástupce v Ú.O. za niž stát odpovídá podle zákona č. 58/1969 Sb.
K dovolání žalobců odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Žalobci podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), požadujíce, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzují dovolatelé řešení otázky, zda požívá - a do jaké míry - ochrany majetek třetích osob v konkursním řízení, zda lze veškeré možné nesprávnosti zhojit odkazem na pouhou excindační proceduru a zda při její aplikaci je státní orgán (stát) „apriorně“ zbaven odpovědnosti za škodu či nikoli.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ však nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá, když dovolatelé mu (oproti svému mínění) nepředkládají k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolatelé dovolací argumentaci výslovně nepřipínají k žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř., z obsahového hlediska však jimi vystihují dovolací důvod uvedený §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jenž je - objektivně vzato - způsobilý založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Nejvyšší soud nicméně uvádí, že kriteria, za nichž lze dovodit odpovědnost státu za dovolateli tvrzenou škodu (v režimu zákona č. 58/1969 Sb.), vyložil v rozsudku ze dne 22. dubna 2004, sp. zn. 29 Cdo 3064/2000, uveřejněném pod číslem 24/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 24/2006“), jenž je pro žalobce a/ až c/ a žalovanou přímo závazný, neboť byl vydán v této věci. Napadené rozhodnutí je s těmito kriterii v souladu (vychází z nich), přičemž to, zda konkrétní (ze skutkového hlediska neopakovatelné) okolnosti případu měly být (při respektování závěrů formulovaných v R 24/2006) posouzeny jinak (tak, že, konkursnímu soudu byly známy skutečnosti, jejichž jednoduché posouzení umožňovalo přijmout spolehlivý závěr, že sepsaná věc nepatří do konkursní podstaty), napadené rozhodnutí zásadně významným ve věci samé po stránce právní nečiní.
Důvod připustit dovolání pro otázku formulovanou dovolateli Nejvyšší soud rovněž nemá, jelikož tato otázka se s podstatou závěrů formulovaných v R 24/2006 míjí (ve skutečnosti je ignoruje).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaných dovolání jako nepřípustných. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího říjení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání byla odmítnuta a tím, že u žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. listopadu 2008
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu