ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.4705.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 4705/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v konkursní věci dlužníka Ing. V. F., narozeného, bytem v , zastoupeného Dr. J. Č., advokátem, se sídlem v , o návrhu věřitelů a/ I. F. B. a. s., se sídlem v, a b/ C. E. F. B. V., se sídlem v , obou zastoupených Mgr. L. T., advokátem, se sídlem v, na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, o ustanovení předběžného správce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 78 K 6/2005, o dovolání navrhujících věřitelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. července 2008, č. j. 2 Ko 153/2005-1102, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. dubna 2008, č. j. 78 K 6/2005-1008, ustanovil dlužníku předběžného správce.
K odvolání dlužníka odvolací soud v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že předběžný správce se dlužníku neustavuje.
Navrhující věřitelé podali proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ ve spojení s §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíce napadené usnesení za usnesení „ve věci samé“, uplatňujíce dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř. a požadujíce, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy i občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2007).
Dovolání není přípustné, když nejde o žádný z případů vypočtených v §237 až §239 o. s. ř.
K tomu, aby bylo možné založit přípustnost dovolání podle dovolatelem označených ustanovení (tedy podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s §238a odst. 1 písm. a/ a odst. 2 o. s. ř.), není splněna podmínka, aby šlo o usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně „ve věci samé“, což plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně z jeho usnesení uveřejněného pod číslem 52/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Skutečnost, že odvolací soud nesprávně poučil účastníky, že dovolání přípustné být může (poučení je nesprávné již proto, že vychází z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., které se týká potvrzujícího a nikoli měnícího rozhodnutí), přípustnost dovolání též nezakládá (srov. i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. listopadu 2008
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu