ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.5324.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 5324/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce L. R., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadkyně U. b., a. s. \"v l.\", proti žalovaným 1) M. spol. s r. o., 2) D. R., a 3) C. a. s., všem zastoupeným advokátkou, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Cm 18/2001, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. října 2005, č.j. 7 Cmo 420/2005-331, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a na čl. I §11 odst. 1 a §14 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. - potvrdil usnesení ze dne 17. června 2005, č.j. 5 Cm 18/2001-318, jímž Krajský soud v Brně vyhověl návrhu žalobce, aby na jeho místo do řízení vstoupila J. B., a. s, (dále jen „banka“).
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod práva na jiného (v daném případě žalobce směnku převedl rubopisem na banku), a banka se vstupem do řízení souhlasila.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení §239 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení §241a o. s. ř. Dovolatelé namítají, že řízení je postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. uplatňují dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Odvolacímu soudu zejména vytýkají, že se nezabýval výhradou uplatněnou již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, podle níž původní žalobkyně (U. b., a. s.) nebyla aktivně legitimována k vedení sporu. Současně zdůrazňují, že „námitku aktivní legitimace je třeba zkoumat vždy z pohledu skutečností, které nastaly před vydáním směnečného platebního rozkazu, neboť pro rozhodnutí o námitkách je rozhodující stav, jaký tu byl v době vydání směnečného platebního rozkazu“. Přitom „zůstává otázkou“ - pokračují dovolatelé - zda v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu je vůbec užití ustanovení §107a o. s. ř. namístě a zda „by nebylo důvodné přihlížet k přechodu práva až v případném exekučním řízení“.
Dovolání žalovaných je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.
Nejvyšší soud, posuzuje možnost užití ustanovení §107a o. s. ř. v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, již v usnesení ze dne 8. října 2003, sp. zn. 29 Odo 454/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2003, pod číslem 181, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož převod směnky indosamentem je hmotněprávním úkonem účastníka a žádné z ustanovení občanského soudního řádu ani jiného právního předpisu jeho provedení v průběhu směnečného řízení nebrání. Citovaným usnesením přitom zamítl jako nedůvodné dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o vstupu nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.).
Neopodstatněnou pak Nejvyšší soud shledává i výhradu, podle níž se soudy nižších stupňů nezabývaly otázkou aktivní věcné legitimace původní žalobkyně (U. b., a. s.). Potud odkazuje na závěry formulované např. v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, od nichž nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci. Byla-li totiž výhrada nedostatku aktivní věcné legitimace původní žalobkyně vznesena v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, bude se jí soud zabývat až při rozhodování ve věci samé a nikoli v rámci rozhodování o návrhu na vstup nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního účastníka. V opačném případě, tj. kdyby žalovaní tuto výhradu v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu neuplatnili, soud by se - vzhledem k zásadě koncentrace námitkového řízení (§175 odst. 1 o. s. ř.) - při rozhodování o tom, zda směnečný platební rozkaz ponechá v platnosti nebo jej (zcela nebo zčásti) zruší, otázkou aktivní věcné legitimace původní žalobkyně nezabýval ani při rozhodování o návrhu podle §107a o. s. ř., ani při rozhodování ve věci samé. Přitom by vycházel z toho, že původní žalobkyně nositelkou práva, o něž v řízení jde, vskutku je.
Jelikož se dovolatelům prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2008
JUDr. Petr G e m m e l , v. r.
předseda senátu