ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.1165.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1165/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele P. B., zastoupeného JUDr. P. L., advokátem, za účasti A., v. o. d., o určení výkladu stanov, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 205/2004, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2006, č. j. 14 Cmo 468/2005-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 9. srpna 2005, č. j. 38 Cm 205/2004-58, zamítl návrh na určení „správného výkladu článku 6 odst. 4 stanov“ A., v. o. d. (dále jen „družstva“) a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně zejména uvedl, že navrhovatel se domáhal určení správného výkladu článku 6 odst. 4 stanov družstva, v němž je upraveno právo na výplatu vypořádacího podílu po zániku členství v družstvu a uzavřel, že navrhovatel nemá naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) na výkladu uvedeného článku stanov, neboť ani po výzvě podle ustanovení §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. netvrdil skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že naléhavý právní zájem má. Zdůraznil, že podle ustálené judikatury je naléhavý právní zájem na určení právního vztahu nebo práva dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo navrhovatele ohroženo nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Žaloba na určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. V dané věci mohl navrhovatel žalovat na vyplacení vypořádacího podílu, pokud se stal dle jeho názoru splatným a případnou spornou otázkou výkladu stanov družstva by se soud zabýval jako předběžnou otázkou.
K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. února 2006, č. j. 14 Cmo 468/2005-72, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
K potvrzujícímu výroku ve věci samé odvolací soud uvedl, že s ohledem na navrhované znění výroku rozhodnutí se navrhovatel nedomáhá určení existence „svého určitého“ práva vůči družstvu, jak to předpokládá ustanovení §80 písm. c) o. s. ř., ale požaduje obecný výklad předmětného článku stanov družstva. Pro vyhovění takovému žalobnímu požadavku občanský soudní řád podklad neskýtá. Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a namítá nesprávnost závěru odvolacího soudu, že na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem. Výklad sporného článku stanov podávaný družstvem znamená ve svých důsledcích ztrátu veškerého majetku, proto požádal soud o určení správného výkladu. Za nesprávný považuje i závěr soudů nižších stupňů, podle něhož žaloba na určení nemůže být úspěšná tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jehož se dovolatel výslovně dovolává, je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně. Řeší-li napadené rozhodnutí určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem, má vždy po právní stránce zásadní význam. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
Dovolatel přisuzuje rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam v řešení otázky, zda má naléhavý právní zájem na požadovaném určení výkladu stanov i v případě, kdy se může svého nároku vůči družstvu domáhat žalobou na splnění povinnosti.
Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) zásadně právně významným neshledává.
Napadené rozhodnutí vychází z ustálených judikatorních závěrů, podle kterých určovací žaloba podle §80 písm. c) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji, než jiné právní prostředky, vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (srov. shodně v judikatuře např. již rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR, uveřejněný pod číslem 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1997, pod číslem 21, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 90/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Uvedené závěry, od nichž nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit, se uplatní i v projednávané věci.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a družstvu podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. února 2008
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu