ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.1393.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1393/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobců a) F. K., a b) A. K., zastoupených JUDr. S. K., advokátem, proti žalované Š. N. B., zastoupené JUDr. L. M., advokátkou, o určení členství v družstvu a určení práva nájmu k družstevnímu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8, pod sp. zn. 23 C 31/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2006, č. j. 16 Co 60/2006-169, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek ze dne 27. května 2004, č. j. 23 C 31/2003-83, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 určil, že žalobci jsou členy bytového družstva „D. Č.“, se sídlem v ulici Č. (dále jen „družstvo“) a společnými nájemci družstevního bytu č. 15 o velikosti 3+1, v pátém patře domu 526/4, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2005, č. j. 29 Odo 582/2005-149, kterým byl zrušen předchozí rozsudek odvolacího soudu v této věci a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení, uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že dohodu o převodu práv a povinností spojených s členstvím v družstvu ze dne 11. února 1998 (dále též jen „dohoda“) uzavřel pouze žalobce a) se žalovanou a nikoli také žalobkyně b) jako společná členka bytového družstva. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že podle ustanovení §230 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) je k uzavření dohody legitimován člen družstva a uzavřel-li dohodu pouze jeden ze společných členů, je dohoda absolutně neplatná podle ustanovení §39 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) pro rozpor se zákonem. Na základě takové dohody nemohlo dojít k zániku společného nájmu bytu podle ustanovení §714 obč. zák. a žalobci jsou nadále jak společnými členy družstva, tak společnými nájemci předmětného bytu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, majíc za to, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť „právní otázka, která byla předmětem sporu, byla řešena v rozporu s hmotným právem“. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje řešení otázky, zda dohoda o převodu práv a povinností spojených s členstvím v družstvu, byla-li uzavřena jen jedním z manželů jako společných členů družstva, má za následek absolutní či relativní neplatnost tohoto úkonu. Akcentuje, že v seznamu členů družstva byl veden pouze žalobce a) a z toho důvodu byla smlouva uzavřena na straně převodce pouze jím. Odvolacímu soudu vytýká, že při právním posouzení věci neaplikoval ustanovení §145 odst. 2 a §40a obč. zák. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá. Při posouzení, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Otázkou platnosti dohody o převodu práv a povinností spojených se členstvím v bytovém družstvu, uzavřené jen jedním ze společných členů, jíž dovolatelka přisuzuje zásadní právní význam, se Nejvyšší soud již zabýval v rozhodnutí ze dne 19. listopadu 2003, sp. zn. 26 Cdo 501/2003, dále v rozhodnutí ze dne 28. července 2005, sp. zn. 26 Cdo 2440/2004 a v rozhodnutí ze dne 29. listopadu 2006, sp. zn. 29 Odo 1453/2005. Závěr odvolacího soudu, podle něhož, je-li k uzavření dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu podle ustanovení §230 obch. zák. legitimován člen družstva a dohodu uzavřel pouze jeden ze společných členů, je takováto dohoda absolutně neplatná podle §39 obč. zák. pro rozpor se zákonem (§230 obch. zák.), je se závěry dovolacího soudu formulovanými v uvedených rozhodnutích v souladu.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobcům podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2008
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu