ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.1439.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1439/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky T. T., spol. s r. o., zastoupené advokátem, o zápis změn v obchodním rejstříku, za účasti 1) M. P. a 2) J. H., vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. C 14408, o dovolání M. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2005, č. j. 7 Cmo 205/2004 – 274, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2004, č. j. F 127718/2002, F 130338/2002, F 3023/2003, F 10127/2003, F 10132/2003, F 31192/2003, F 56247/2003, F 81210/2003, F 105566/2003, F 107407/2003, F 111729/2003, F 118169/2003, F 125889/2003, C 14408 – 208, kterým tento soud vyhověl návrhu T. T., spol. s r. o., (dále jen „společnost“) na výmaz jednatele M. P. se dnem zániku funkce 1. listopadu 2002 z obchodního rejstříku a na zápis jednatele J. H. se dnem vzniku funkce 1. listopadu 2002 do obchodního rejstříku a současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I.) a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. K tomu dodal, že z obsahu žádosti společníka J. H. ze dne 14. září 2002 vyplývá, že předmětem jednání valné hromady, o jejíž svolání jednatele M. P. žádal, měla být změna jednatele – odvolání jednatele společnosti M. P. a zvolení nového jednatele J. H. Pozvánka na valnou hromadu, kterou svolal M. P. na 15. října 2002 a den před jejím konání jí odvolal, však v programu tuto změnu jednatelů neobsahovala, namísto toho v ní byl uveden souhlas valné hromady s převodem obchodního podílu na ostatní společníky. Zákonná právní úprava ani společenská smlouva navrhovatelky nestanoví, že o rozhodnutí valné hromady o změně jednatelů musí být pořízen notářský zápis. Tuto kvalifikovanou formu rozhodnutí valné hromady však s účinností od 31. prosince 2001 vyžaduje obchodní zákoník pro souhlas valné hromady s převodem obchodního podílu dle §115 odst. 1 a §141 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Přitom je povinností svolavatele valné hromady, nikoli společníků, předložit notáři listinné podklady dle §80a a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.
Odvolací soud přitakal názoru navrhovatelky, že nelze přičítat k tíži svolavatele valné hromady, že si společník poštovní zásilku, v níž je pozvánka na valnou hromadu, úmyslně nevyzvedne. Smyslem ustanovení §129 odst. 1 obch. zák. je, aby všichni společníci byli řádně a včas informováni o termínu a programu valné hromady a mohli se na ni připravit. Za situace, kdy jednatel společnosti odvolá valnou hromadu, k jejímuž svolání byl vyzván společníkem dle §129 odst. 2 obch. zák., „je nepochybné“, že tento společník valnou hromadu svolá bezprostředně sám. Záměrné, bezdůvodné nepřevzetí pozvánky na valnou hromadu, resp. poštovní zásilky, v níž je doručována pozvánka na valnou hromadu, jejíž obsah je navíc adresátovi coby jednateli a zároveň společníku znám, tak dle názoru odvolacího soudu nemůže mít za následek nemožnost konání valné hromady, resp. neplatnost na ní přijatých usnesení. Z okolností v dané věci (poštovní zásilky si společník nepřevzal, osobní převzetí pozvánky odmítl, pozvánka mu byla doručena dne 15. října 2002 faxem, tedy ve formě, v níž on sám odvolal jím svolanou valnou hromadu) má odvolací soud za nepochybné, že M. P. o konání mimořádné valné hromady dne 1. listopadu 2002, kterou svolal společník J. H. písemnou pozvánkou ze dne 15. října 2002, věděl, „resp. zpochybnil pouze její řádné svolání v tom smyslu, že mu nebyla doručena písemná pozvánka dle §129 obch. zák., tedy způsobem upraveným ve společenské smlouvě – doporučeným dopisem.“
Odvolací soud dospěl k názoru, že valná hromada společnosti konaná dne 1. listopadu 2002, za účasti společníků J. H. a M. O. v zastoupení J. B., svolaná pozvánkou společníka J. H. ze dne 15. října 2002, byla usnášeníschopná a rozhodnutí o odvolání dosavadního jednatele M. P. a zvolení nového jednatele J. H. bylo přijato všemi hlasy přítomných společníků. Dnem 1. listopadu 2002 tak došlo k odvolání M. P. z funkce jednatele společnosti a téhož dne byl jejím jednatelem zvolen J. H. Prohlášení posledně jmenovaného spolu s výpisem z rejstříku trestů bez záznamu prokazují, že splňuje požadavky k výkonu funkce jednatele dle §135 odst. 2 ve vazbě na §194 odst. 7 obch. zák.
Proti usnesení odvolacího soudu podal M. P. dovolání. Co do jeho přípustnosti odkazuje na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Otázky zásadního právního významu spatřuje dovolatel v tom, že:
a) J. H. mu nedoručil písemnou pozvánku na valnou hromadu společnosti,
b) byla mu odňata možnost jednat před odvolacím soudem.
Dovolatel tvrdí, že mu pozvánka na valnou hromadu společnosti konanou dne 1. listopadu nebyla v patnáctidenní lhůtě před jejím konáním doručena, ani se o obsahu pozvánky nedozvěděl jiným způsobem.
Namítá, že odvolací soud „na základě neúplného a formálně prováděného skutkového zjištění provedl nesprávné právní posouzení tohoto skutkového zjištění“ a na základě listinného důkazu předloženého navrhovatelkou nesprávně dovodil, že mu pozvánka na valnou hromadu byla doručena zákonem předepsaným způsobem. Argumentuje tím, že pozvánka na valnou hromadu mu byla doručována na adresu, kde v té době pobýval pouze občas, neboť se jednalo o nedokončenou a nezkolaudovanou stavbu. Dovolatel akcentuje, že jeho adresa vyplývala ze zápisu v obchodním rejstříku, kde měl uvedenu adresu v P. K navrhovatelkou předložené dodejce namítá, že jeho podpis byl zfalšován.
Dovolatel dále podrobuje kritice postup odvolacího soudu, který se zabýval listinnými důkazy, které navrhovatelka předložila až odvolacímu soudu, tedy v zásadě postupoval podle §213 o. s. ř., přičemž zastává právní názor, že v daném případě nelze použít §214 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §200e odst. 4 o. s. ř. a ve věci mělo být nařízeno jednání.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně, jakož i „všechna další rozhodnutí na zrušenou část tohoto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu“.
Společnost ve svém vyjádření k dovolání namítá, že dovolatelem předestřené otázky nejsou otázkami zásadního právního významu, ale otázkami čistě skutkovými; proto má dovolání za nepřípustné.
Dovolání není přípustné.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Jak Nejvyšší soud uvedl již v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (od jehož závěrů nemá důvodu odchýlit se ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto. Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (§242 odst. 3 věta prvá o. s. ř.).
Výhradou, podle které M. P. neobdržel písemnou pozvánku na valnou hromadu společnosti a byla mu odňata možnost jednat před odvolacím soudem, dovolatel nezpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Pouze namítá nesprávnost skutkových zjištění soudu o tom, že mu pozvánka byla doručena (faxem), že o konání mimořádné valné hromady dne 1. listopadu 2002 věděl a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Uplatňuje tak dovolací důvod, jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak uvedeno výše, založit nelze.
Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl. Dovolatelem tvrzené vady v postupu soudu přitom za situace, kdy není dovolání přípustné, dovolacímu přezkumu podrobit nelze.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 o. s. ř. písm. a) o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. dubna 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu